Za poslední dvě dekády jsme se jako lidstvo posunuli značně dopředu. V globálním měřítku prosperujeme a náš hmotný blahobyt také neustále stoupá. Jak jsme na tom s časem?
Nestíhám, nesvačím…
Erudovanou odpověď přináší odbornice na čas a štěstí doktorka Cassie Holmes, působící jako profesorka na UCLA Anderson School of Management. Ta v březnu 2024 publikovala na webu Americké psychologické asociace (APA) výsledky svého celostátního průzkumu veřejného mínění. Jak se ukázalo, téměř polovina Američanů pociťuje zásadní nedostatek času. Tento výzkum dále poukazuje na přímou souvislost mezi nedostatkem času a nemocemi. Ukazuje se, že čím méně času má člověk k dispozici, tím více zanedbává sám sebe. Méně cvičí, zapomíná na pravidelné lékařské prohlídky či se odbývá rychlým nezdravým jídlem a odkládá činnosti, které by pro něj běžně byly naplňující nebo smysluplné.
Související…
Reklama
O časové chudobě se v posledních letech začíná více mluvit v souvislosti se zběsilým životním stylem moderního člověka. Ve zkratce se jedná o neutuchající snahu žonglovat s položkami na hustě popsaném to-do listu, obsahujícím pracovní povinnosti, osobní sféru, seberealizaci, koníčky i odpočinek.
Podle amerického psychologa Marka Traverse mají obecně ženy tendenci pociťovat vyšší míru časové chudoby, neboť většinou potřebují zvládnout více rolí najednou. Chtějí být dobrými matkami, manželkami, pracovnicemi, kamarádkami apod.
Pro bližší představu. Výzkumy ukazují, že ve vyspělých zemích tráví ženy dvakrát více hodin denně neplacenou prací, jako je vaření, úklid či péče o děti. A to i v případě, že mají partnery nebo manžely.
Iryna Sharaievska, odborná asistentka na College of Behavioural, Social and Health Sciences, Clemson University, USA se domnívá, že časová chudoba bude v budoucnu jen narůstat. „Jako společnost neustále zvyšujeme naše očekávání ohledně produktivity a výkonu, angažovanosti a odpovědnosti. Chválíme ty, kteří ‚udělají všechno‘ a perfektně,“ předpokládá.
Chronické odkládání na potom, na jindy
Mezi možné faktory, přispívající k propuknutí časové chudoby, může, jak odhalil tento výzkum, patřit například nepřiměřená pracovní zátěž, delší dojíždění za prací, nadměrné pečovatelské povinnosti (s ohledem například na více dětí nebo nemocného člena rodiny atd.).
Máme volbu, komu a čemu chceme čas jakožto omezený zdroj vědomě věnovat.
Časová chudoba ve svých přímých důsledcích takzvaně zapouzdřuje subjektivní pocit přetížení kvůli neustálému spěchu. I když mají jedinci objektivně k dispozici dostatek času, dlouhý seznam povinností, vyžadujících pozornost, se může stát natolik vyčerpávající, že v nich vyvolá pocity absolutního nedostatku kontroly nad vlastním časem, v důsledku čehož se jedinec motá v začarovaném kruhu nestíhání a odkládání povinností, snů i radostí.
Jako lidské bytosti jsme si velice dobře vědomi faktu, že čas není nevyčerpatelná veličina. Někde začíná a končí. Přesto, jako bychom chtěli čas přechytračit a stihnout víc, než jeho základní kapacita dovoluje. Jestliže bylo 19. století nazýváno obdobím páry, pak je století 21. vrcholem produktivity, ze které se pomalu, ale jistě stává celospolečenský fetiš, na jehož pravidla většina z nás dobrovolně přistoupila. Velice snadno se pak stává, že pracovní povinnosti vklouznou také do našeho volného času a soukromého života. Vše se smrskne na jednu kategorii, bez jasných hranic.
„V dnešní době je prakticky nemožné najít člověka, který by všechno přesně stíhal a netrpěl by časovou chudobou,“ tvrdí Grace Lordan, ředitelka iniciativy pro začleňování na London School of Economics.
„Časová chudoba vytváří zásadní bariéry pro jedince, kteří chtějí prozkoumat své zájmy a touhy mimo oblast svých povinnosti, jako je práce nebo péče o rodinu. Takoví lidé mají intenzivní pocity, že dny ubíhají příliš rychle a oni se nedokáží té rychlosti přizpůsobit,“ říká ergoterapeutka Nicole Villegas.
S rychlostí je spojena také další moderní problematika, nazvaná FOMO. K nepříjemným pocitům časové chudoby se totiž velmi často přidává také „strach z promeškání“.
Čas je na mé straně…
... procítěně zpívají ve stejnojmenné písni z června roku 1964 Rolling Stones. Jak být pánem svého času? Propracovaná studie z února 2024 přináší ucelený pozitivní psychologický model využívání času, jež popisuje možnosti, jak efektivně bojovat s časovou chudobou a svůj časový příděl využívat efektivněji. Zvyšte své časové bohatství také:
Stanovte si priority – v práci i osobním životě. Vytvořte si seznam, obsahující důležité položky z každé oblasti vašeho života: kariéry, rodinných, partnerských, přátelských vztahů, zdraví apod. Ujasněte si, co je pro vás důležité. Čeho chcete dosáhnout, kdy a jak toho chcete dosáhnout? Hoďte si své cíle na papír nebo do počítačových programů. Účinnou pomůckou může být i „obyčejný“ google kalendář. Rozumně své cíle přizpůsobte časovému rozvrhu. Zároveň se naučte i tak trochu ignorovat úkoly, které nejsou zcela zásadní a klidně snesou, když je třeba neuděláte vůbec. Pokud je to možné, aktivity delegujte.
Řekněte ne prokrastinaci – co může člověk udělat dnes, ať neodkládá na zítřek. O prokrastinaci bylo napsáno mnoho populárně-naučných knih a realizována řada přednášek. Přesto s ní občas bojujeme všichni. Důvodů, proč sklouzneme k fatálnímu odkládání, je mnoho. Velice častým spouštěčem je perfekcionismus či strach ze selhání. Máte tušení, co u vás vyvolává prokrastinaci? Výborně. Správná identifikace je cesta k efektivnímu organizování a především realizování důležitých cílů.
Life-balance – stanovte si hranice v různých oblastech vašeho života tak, aby jedna oblast (negativně) nenarušovala ty další. Začněte třeba tím, že si jasně vytyčíte danou pracovní dobu, přesně si naplánujete časový úsek určený pro rodinu a vyčleníte si optimální čas pro sebe, své zájmy i relaxaci.
Osobní kontrola – samotné proudění času nemáme šanci ovlivnit. Není to zkrátka v našich rukou. Ačkoliv máme často pocit, že čas uhání jako dostihový kůň v první linii, není náš nepřítel. Máme volbu, komu a čemu chceme čas jakožto omezený zdroj vědomě věnovat. Bez výčitek a s úsměvem na rtech. Důležité také je se soustředit se na přítomný okamžik. Můžete tak plně ocenit význam toho, co a hlavně proč každý den děláte. Užitečnými tipy, jak překonávat účinky časového stresu, jsou například pravidelná dechová cvičení, psaní deníků, procházky nebo terapeutický support.
Závěrem
Fenomén časové chudoby existuje. Jeho dopady nebývají pozitivní, ale v České republice na toto téma dosud neexistuje jediný validní výzkum. Ve světle této perspektivy je nutné začít více diskutovat o společenských, organizačních, institucionálních i psychologických faktorech, které vysvětlují, proč je časová chudoba stále ještě podceňovaným tématem.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
