Pátek Karla Křivana: Založme Klub za novou Prahu

Klub Za starou Prahu v tom není sám, ale jako Pražák, poutník po jejích starých zákoutích, cítím, že je to symbol, se kterým je třeba svést zásadní ideový souboj o budoucnost našeho města. Proti Klubu Za starou Prahu, který nasadil nad naše město poklop minulosti, aby jej zachoval jako muzeum či divadelní kulisu, je třeba vytvořit Klub za Prahu novou. Zkrátka za Prahu, v níž budou chtít žít lidé z celé Evropy, ale 21., ne 14. či 18. století.

Miluji starou Prahu, věřím v Golema, templáře, který se objevuje chodcům nočního města na koni a s hlavou v podpaží, i vltavského vodníka pod Vyšehradem.

Ve skleněné kouli

Ale tohle magické místo s románskými rotundami možná hlídajícími vstup do jiných dimenzí, tajuplným Pětikostelím i hospodami, které pamatují Haškovy spanilé noční eskapády i skvělé povídky, kavárnami, kde se debaty prvorepublikové inteligence mísily s poklidem středostavovských rituálů, i vinárnami (mimochodem, všimli jste si, jak vlastně zmizely vinárny?), kde se rodil kulturní kvas let šedesátých, zaniklými kluby nedostižných devadesátek, mi nyní připomíná takovou tu skleněnou kouli, uvnitř které je domeček, a když s ní zatřesete, tak „sněží“. Praha je uzavřená v minulosti bez kontaktu s budoucností.

To, co nyní obdivujeme a oprašujeme, nevzniklo jako památka pro turisty, ale jako místo pro život.

Současné panorama Prahy, drazí nepřátelé novot, vzniklo na místě jiných budov či prázdných prostor. Kdyby staří Pražané uvažovali jako ti, kteří dnes nemohou pro mě z nesrozumitelných důvodů povolit lanovku na okraji města, umělecké ztvárnění čehosi na soukromé budově, moderní nádraží, železniční most, který by vyhovoval současným vlakům, pak bychom neměli ani katedrálu ani barokní paláce ani kubistické domy. Protože předtím na jejich místě nepochybně stálo o trochu jiné slavné panorama Prahy. A těmi tehdejšími novostavbami se nepochybně "poničil" její charakter.

Jak sundat ten poklop

To, co nyní obdivujeme a oprašujeme, nevzniklo jako památka pro turisty, ale jako místo pro život. Most, aby lidé mohli přejít z jednoho břehu na druhý, kostel, aby měli blíž k Bohu, univerzita, aby se o něm a mravním zákoně něco dozvěděli, domy, aby měli kde složit hlavu. Co je nyní starobylé, bylo tehdy moderní a užitečné. Vznikaly i budovy ošklivé a zbytečné.

Ale čas dal Praze neskutečnou pestrost, a tudíž zajímavost. Projděte se třeba Vršovicemi a objevíte vesnický domek, hrdou budovu banky, cosi jako zámek, starý kostelík, fotbalový stadion, moderní kostel i obyčejné činžáky různých výšek, které tvoří přitažlivou čtvrť právě proto, že je každý jiný.

O Praze dlouho rozhodují lidé, kteří se zde nenarodili a nerozumí jí. Snaží se její jedinečnou směs stylů a možností jaksi umravnit, udělat z ní hodnou holku. Ale tou Praha nikdy nebyla. Potřebujeme sundat z našeho města ten poklop, který mu nedovolí se nadechnout, uzavírá ho před světem a odvahou k tomu, aby se místo replik starých mistrů tvořily věci k životu v 21. století.

Založme Klub za novou Prahu. Společenství lidí, kteří chtějí ve svém městě žít, vědí, co k tomu potřebují oni i to město. "Co bychom neudělali pro turisti," říká komisař Ledvina ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Je na čase taky začít něco dělat pro Pražáky.