Devadesát procent znásilnění se odehraje mezi lidmi, kteří se znají. Více než polovinu znásilnění spáchá manžel nebo partner. Jak těmto situacím předejít? Podle neziskovky Konsent osvětou na školách. Organizace plánuje workshopy pro školy, kde bude učit chlapce a muže, jak se chovat k ženám, a ženy a dívky, jak se jednoznačně vyjádřit k tomu, zda sex chtějí, nebo nechtějí.
Sexuální násilí je u nás pořád tabu. Ve společnosti převládá názor, že si žena za znásilnění může do jisté míry sama. Ale ruku na srdce (nikoliv na ňadro), to by musela ke znásilnění vyzývat tak polovina žen, které se neoblékají jako jeptišky, mají v sobě alespoň trochu jiskru a nejezdí domů z party taxíkem. A jak si o znásilnění může koledovat partnerka nebo manželka? O sexu, znásilnění, prevenci předním i sexuální výchově na školách jsme si povídali s Johannou Nejedlovu z neziskové organizace Konsent.
Co vlastně v Konsentu děláte?
V Konsentu se věnujeme prevenci sexuálního násilí a znásilnění. Nechceme jen přihlížet, jak se sexuální násilí děje, chceme proti němu něco dělat. Smysl má o tom tématu mluvit, věnovat se osvětě, bořit mýty, které jsou v souvislosti se znásilněním zažité. A jediný, kdo může zamezit tomu, aby se znásilnění dělo, jsou muži. A to tak, že nikoho neznásilní.
Konsent vybírá peníze na projekt do škol na HitHitu.
Co patří mezi nejčastější mýty spojené se znásilněním?
Nejčastěji si lidé myslí, že se znásilnění stane tak, že jde holka v noci nejlíp v minisukni parkem, kde na ní vyskočí z poza křoví nějaký vyšinutý úchyl. Ve skutečnosti se 90 % znásilnění odehrajete tak, že ho spáchá někdo, koho znásilněná zná. V polovině případů je to partner nebo manžel. Vycházíme ze statistik organizace Persefona, která pomáhá obětem domácího sexuálního násilí. Ke stejným závěrům došli ve svých výzkumech i sexuologové Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina, kteří od roku 1993 sexuální chování zkoumají.
Co pro tebe bylo impulsem, abys svůj život takřka zasvětila tématu znásilňování?
Před dvěma lety probíhal velký výzkum Amnesty International, který zkoumal postoj společnosti k sexuálnímu násilí. Podle něj si 63 % lidí myslí, že za určitých okolností je za znásilnění spoluzodpovědná ta, které se to stalo. Třeba když šla v noci sama, koketovala v baru, byla vyzývavě oblečená nebo ještě k tomu opilá. Výsledky byly prezentovány na Facebooku a komentáře pod příspěvkem ten výzkum přesně potvrzovaly. Napsala jsem výzvu na svůj Facebook, že by bylo potřeba s tím začít něco dělat, a postupně se mi ozývali lidi, kteří to viděli stejně. Právě s některými z nich jsme založili Konsent.
Jedná se o poměrně kontroverzní téma, které v mnohých lidech budí emoce. Stává se ti, že dostáváš hejty?
Hejty chodí docela často, ale vlastně to beru jako pozitivní věc, protože to znamená, že komunikujeme i s tím publikem, které není ještě vzdělané v tématu. Má zažité stereotypy, které se snažíme vyvracet. Když se nám někdo snaží v komentářích vysvětlit, že rozjetej vlak nezastavíš, to jako paralelu k tomu, že se sexem nejde v půlce přestat, tak to je přesně to, co se snažíme vyvrátit. A díky takovým komentářům k tomu máme prostor.
Jak bys vysvětlila, že rozjetej vlak nejde zastavit?
Předpokládám, že když žena spadne z postele a zlomí si klíční kost, tak ji její muž nebo partner vezme do nemocnice. Nedokončí číslo jenom proto, že už začal. Takže zastavit rozjetej vlak jde. Je důležité si uvědomit, že i když se žena svlékne, ještě to automaticky neznamená, že jí muž musí osouložit. Nemusí, a dokonce nesmí, pokud si to žena nepřeje. A ano, může si to rozmyslet i ve chvíli, kdy u něj leží nahá v posteli.
Jaký typ hejtů vám nejčastěji chodí?
Hejty chodí mnohem častěji od mužů než od žen a je jich několik typů. Jeden level je, že znásilnění je normální věc, muži jsou lovci, zvířata, která podle pisatelů očividně nemají mozek, a tak musí dělat to, co jim přikáže jejich penis. Pak je tu druhý typ hejtů, kdy nám lidi tvrdí, že my v Konsentu si můžeme o znásilnění jenom nechat zdát. A nás že by nikdo neznásilnil, ani ten úchyl v parku.
V Konsentu jste dlouho komunikovali kampaň Když to nechce, tak to nechce, na co měla upozornit a v čem bude jiná připravovaná kampaň Respekt je sexy?
Kampaň Když to nechce, tak to nechce se zaměřuje hlavně na problematiku sexuálního násilí a znásilnění, zatímco připravovaná kampaň s názvem Respekt je sexy se bude věnovat spíš fenoménu sexuálního obtěžování a bude mít odlehčenější tón. V kampani chceme upozorňovat na obtěžování v barech. Chceme, aby se do projektu zapojily samy bary, podniky a kluby. My jim pomůžeme vyškolit personál, ale iniciativa je na nich. Tím, že se bary do kampaně zapojí, dají najevo, že se u nich neslušné chování a sexuální obtěžování netoleruje.
Co je cílem kampaně?
Cílem není nikoho perzekuovat ani vyhazovat z podniků, ale spíš lidem vysvětlit, že chování plné respektu je mnohem víc sexy, než když se chlap nevybíravými způsoby pokouší sbalit ženu a navíc si myslí, jak je cool, když jí sahá na zadek. Opravdu není. A taky nepůsobí zrovna inteligentním dojmem, že ani napotřetí nerozumí tomu, když mu žena řekne ne. Prostě lidově řečeno, když se chováš jako kretén, tak nikoho nesbalíš. Když se budeš chovat s respektem, tak máš mnohem větší šanci na úspěch.
Novinkou jsou workshopy na školách. Jak to bude v praxi vypadat?
Zrovna teď běží sbírka na HitHitu, která má pomoci sehnat peníze na workshopy ve školách, kde chceme dělat zábavnou formou osvětu ohledně sexu. Chceme zdůraznit, že sex je super věc, když ho chtějí všichni zúčastnění. Chceme ukázat, co je, a co není ok. Kluci si často myslí, že když s holkou chodí, tak je prostě automatické, že spolu mají sex, kdykoliv se jim zachce. A dívky se často bojí říct ne, aby ho nenaštvali. Jde nám o to, že část znásilnění souvisí i s problémy v partnerské komunikaci či se špatným čtení signálů druhého. Workshopy mají vlastně předat poselství obou kampaní těm, kteří začínají sexuálně žít, tedy studentům na školách.
Jaké jsou na projekt ohlasy? Je o workshopy ze stran škol zájem?
O projekt je zájem, a to z pochopitelných důvodů. Učitelům na školách kolikrát už není třicet ani čtyřicet a není jim zrovna komfortní přednášet o sexu před bandou puberťáků. Pomůžeme jim tak vyhnout se červenání před tabulí a zároveň téma mladým přiblížit. Naše lektorky a lektoři jsou studentům věkově blízko, věříme, že i proto od nich informace přijmou a vezmou je za své mnohem snáz. Workshopy jsou pro školy zdarma, proto na ně potřebujeme sehnat peníze. Zároveň chceme, aby se za projekt postavila veřejnost, aby dala najevo, že jí tohle téma není lhostejné.
