Nepovažuji se za odborníka na cokoliv. Práci, kterou dělám, ale nelze naučit. Jako všechny činnosti, které počítají s tvůrčím přístupem, je zahalena tajemstvím.Někdy jsem mu dál, jindy blíž. Nejblíže jsem mu ve chvílích, kdy zapomenu na sebe sama. Nejdál, když se domnívám, že někým jsem.
Mysl se míchá do všeho a vytváří rozdíly. Umění je opět stírá. Když mluvím o umění, nemám na mysli umění, které je vymezeno zdmi knihoven či galerií, mluvím o umění, ze kterého je utkáno předivo Života samého. Tvůrčí přístup je stejně dobře možné využít při psaní básně jako při vytváření harmonického vztahu. Neexistují žádné hranice, jedině ty, které si vytvoříme ve své mysli.
Když se ponořím do svého nitra, když se naladím na tep matky Země, když sebou nechám protékat proud života, v těch chvílích skutečně vím, že nic není nemožné.
Každý v sobě nosí svůj jedinečný dar
Je nejvyšší čas, abychom se stali umělci svých vlastních životů, abychom tvořili, sdíleli a radovali se ve společném prostoru. Odhalili svůj jedinečný talent a s láskou a důvěrou ho vyjádřiili do světa. Není co ztratit, není čeho se bát. Je to náš vlastní strach, co nás svazuje, naše vlastní neotevření se možnostem Existence, které jsou skutečně neomezené.
Můžeme si celý život stěžovat na nedostatek toho či onoho, můžeme vyhledávat bezpečí a pohodlí. Nebo se můžeme otevřít tvůrčí nejistotě. Dát zelenou tomu nejlepšímu v nás, přijmout svoji jedinečnost a odevzdat ji světu jako dar.
Svět nás odmění
Když to uděláme, něco se změní. Protože dáváme světu to nejlepší ze sebe, svět nás odměňuje také tím nejlepším. Přicházejí nové možnosti, nabídky, peníze, kontakty… Ne proto, že bychom o to usilovali, nepotřebujeme mít víc, ale proto, že svět je naším dokonalým zrcadlem.
Nečekáme na nějaký virtuální zázrak v budoucnosti. Naopak se s důvěrou a radostí věnujeme tomu, pro co bije naše srdce právě teď. Proto se každý náš den stává malým zázrakem.
foto: Shutterstock