Jako průvodkyně světem výživy často slýchám příběhy spojené s hledáním cesty k uzdravení. Ráda bych se podělila o ten svůj, který mě nasměroval k celostnímu přístupu ke zdraví. Mnohokrát jsem se dostala do slepé uličky, kdy stávající věci přestaly fungovat, a ptala jsem se sama sebe, na čem vlastně záleží. Je to jídlo? Je to způsob myšlení? Je to rodinná karma nebo snad minulé životy? Půjdu tedy s kůží na trh. A to doslova.
V šesti měsících mi byl diagnostikován atopický ekzém, který se v průběhu dětství v různé míře střídavě objevoval a mizel. Kortikoidní masti se tak staly mými věrnými společnicemi. Přes veškerá doporučení o vyhýbání se prachu a roztočům jsem pubertu strávila u koní, což bylo paradoxně jedno z nejklidnějších období, samozřejmě pouze ze zdravotního hlediska.
Po dvacátém roce života „najednou“ ekzém získal nadvládu nad mým tělem i životem. Masti nezabíraly, po kapačkách v nemocnici jsem do dvou týdnů byla opět osypaná od hlavy až k patě, z lázní jsem nakonec odjížděla spálená od umělého sluníčka. Začala jsem tedy lovit v alternativních vodách, jak se jim dnes říká, a začala se zajímat, co pro sebe můžu udělat, abych se pohnula z místa.
Pomohly bylinky i terapie
Změnila jsem stravu, zařadila byliny a přírodní výživové doplňky. Zpočátku bohužel dost amatérsky, takže výsledkem bylo, že jsem hodně zhubla a zeslábla a začala jsem pochybovat, jestli to má vůbec cenu.
Po dvou a půl letech přece jen nastalo zlepšení. Řekla bych, že tak o 75 %. Věděla jsem, že potřebuji dořešit i psychiku, konec konců i pan doktor řekl, že je to stresem. Z kožního vás ale k psychologovi nepošlou, neb prý s námi nechtějí mít nic společného.
Vzala jsem to tedy do vlastních rukou a pomocí různých terapií začala řešit vztahy s partnerem, s rodinou i vztah k sobě samé a odhalovat nastavení svého myšlení. A hurá, skoro po třech letech jsem se nepotřebovala ničím mazat! Tím však můj příběh s ekzémem nekončí, léčila jsem si ho poté ještě několikrát. Naučila jsem se ho ale chápat jako svůj osobní barometr a už vím, jak se s ním usmířit, aniž bych si zbytečně ubližovala.
Nemoc jako zpráva
Co z toho tedy vyplývá? Nemoc vždy přichází jako zpráva, že něco děláme špatně a jsme v nerovnováze. Člověk jako bytost obsahuje úroveň biologickou (tělo), energetickou (jak nám to v těle běhá), psychologickou (osobnost a emoce), sociální (vztahy) a spirituální (čemu věříme).
Všechny tyto úrovně se navzájem do určité míry ovlivňují. Zásah do jedné znamená reakci v ostatních. To znamená, že ať už si sedneme na studený chodník, málo pijeme, horoucně se zamilujeme nebo se pohádáme s tchyní, všechno nás může dovést k zánětu močového měchýře. K uzdravení je tedy důležité vzít v potaz všechny úrovně.
Jak se chránit
Aby se „zprávy o špatném stavu“ dostavovaly co nejméně, musíme za prvé dbát o své tělo. K tomu pomůže zdravá a pravidelná strava, byliny, pohyb, ale třeba i masáž, akupunktura nebo jiné energetické techniky. Co se týče psychiky, měli bychom si projít, kde v životě nejsme šťastní, a změnit to. Měli bychom být tedy tvůrci nikoli oběti.
Zároveň se musíme naučit rozumět svým emocím a vědět, jak s nimi zacházet, rozklíčovat vzorce chování, které nám škodí, a odhalit traumata, jež je zapříčinila. Po stránce osobnostní bychom se měli podívat na vztahy s okolím a srovnat si, jak se v nich cítíme. Zásadní je si také uvědomit, kdo vlastně jsme, rozvíjet naše talenty a přijmout stinné stránky.
Pokud nevíme, na které úrovni je třeba zapracovat více a nechceme marnit čas pokusy a omyly, je dobré nechat si poradit od odborníků, kteří kladou důraz na individuální přístup a pomohou nám vydat se správným směrem. Ne všechno, co se obecně doporučuje, platí pro všechny.
Někdy je prostě čerstvý vzduch a radost z koní víc než alergeny. Každý jsme originál s vlastním příběhem a cestou. Můžeme začít, z které strany chceme, a postupně si tak skládat svou mozaiku. Všichni máme své zdraví ve svých rukou a mnozí již víme, že nejdražší je být nemocný. Zdraví je totiž k nezaplacení.
foto: Vitalvibe a Shutterstock, zdroj: Vitalvibe