Vladimír Ekart: Tak trochu o mně

Prakticky celý svůj život se zabývám tím, jak využít svůj potenciál úplně naplno a hlavně jak prožít svůj život tak, aby to bylo fakt dobrý a až jednou budu tohle místo opouštět, tak abych věděl, že jsem prožil maximum, co se dalo a že jsem nenechal příležitost ležet bez povšimnutí.

Vlastně se to týká všech oblastí mýho života a všeho, co jsem kdy dělal. Vždycky to bylo dobrodružství a tak trochu jízda. Jillian Fleer, což je výkonná ředitelka The Reconnection říká, že jsem člověk, který žije mnoho životů najednou - Multiple lifes, jinak by nebylo možný všechny ty věci vůbec stihnout :). Mně to nijak zvláštní nepřipadá. Prostě se pořád díváte na svůj život očima pozorovatele a opravdu vás zajímá, jestli to bylo ono nebo jste to úplně prošvihli. Ale abychom se nemýlili patří do toho žít naplno, ale i odpočívat naplno.. A ono se to tak nějak dobře doplňuje. Obecně mi připadá, že dělat věci naplno je druh vášně. A vášeň je dobrej kompas pro cokoliv, co děláme a neděláme.

Nedávno jsme na jedný akci hráli určitou zrychlenou variantu hry Aktivity a jedna kolegyně, když jsem několikrát vyhrál mě oslovila a ptala se mě trochu podrážděně, proč chci vyhrát. Proč to hraju tak intenzivně. Podíval jsem se na ní a vůbec jsem nechápal, co myslí. Jak bych to asi jinak měl hrát? Vysvětlovala mi něco o tom, že cesta může být cíl a podobně.

Když vás něco pohltí, jde to samo

Snažil jsem se do toho vžít a věděl jsem jasně, že se to nevylučuje. Uvědomil jsem si, že pro mě to není vůbec o tom vyhrát nebo nevyhrát. Prostě mě to tak bavilo a pohltilo, že mě ta totální radost z toho to vnímat a prožít dostala do stavu, kdy to prostě šlo samo. A to je pro mě ta vášeň. Pro něco se nadchnete, vletíte do toho, a je to tam. To absolutní spojení, vnímání, radost, překážky, možná řešení a něco z toho vždycky vznikne a tak to jde dál.

Podle mě hodně lidí o věcech příliš přemýšlí. Slovem "příliš" myslím, víc než je potřeba. Nemyslím "vůbec". Je třeba se na to podívat, rozhodnout se a něco udělat. Bez toho udělat to, je to nakonec vždycky trochu frustrující. Hodně lidí má strach ty věci dělat. A to není špatně. Ale jak se rozhodneme a uděláme tu akci, přijde něco úplně opačného. Radost, vášeň, zkušenost a naroste v nás síla a vědomí toho, že jsme to my, kdo tady žijeme. A to si myslím, že je pro ten pocit, že život stojí a stál v každém momentu za to, podstatné. A to platí pro chvíle, kdy jsme aktivní i když se rozhodneme odpočívat. Nádech a výdech. Akce a čas na to, to vstřebat a zrelaxovat. To je pro mě rovnováha. A příroda, Vesmír, Universum nebo jak to kdo chce nazvat miluje rovnováhu. Pak jsme v souladu s tím vším, se sebou a všechno je doma. Tak tahle to mám.

Jo ještě bych se vám chtěl omluvit za jazyk, kterej u psaní svýho blogu používám. Pracuju hodně s lidma. Hodně přednáším, napsal jsem koučovací knížku "Objevte a naplňte své vlastní sny" a teď píšu s mojí kamarádkou Terezou Hanusovou formou rozhovoru druhou. Bude se jmenovat "Na hranici Času" a baví mě to. Baví mě to s ní tvořit. Tereza je hodně bezprostřední v tom, jak ta knížka vzniká, ale český jazyk miluje. A ona to má jinak. Všechno musí být spisovně. Já to mám jinak. Pohybuju se hodně po světě a mluvím s mnoha lidma po celý planetě různýma jazykama a různým způsobem, který zrovna pro danou komunikaci funguje.

Jsem zvyklej vyjadřovat se přirozeně a co nejvíce srozumitelně. Mám rád komunikaci obecně a někdy mám pocit, že když nejsme sami sebou a někam tu spisovnost protlačíme a nejsme to my, pak je to co bylo uvnitř pryč. Jazyk je pro mě vozítko, nosič, který přenáší a vyjadřuje myšlenku. A tak to potřebuju. Takže doufám, že to pro vás tady bude fungovat stejně.

Moje lásky a vášně

Mám rád dobrý jídlo. Mám rád lidi. Miluju cestování. Mám skvělý děti a hrozně rád s nima komunikuju, cestuju a tvořim. Mam rád ty věci mezi mužem a ženou - vždyť víte...:) a měl jsem v životě štěstí na zajímavý ženy a partnerky. To je jiná kapitola. K tomu se asi ještě dostanu. Vztahy jsou skvělý zrcadlo a nástroj, jak o sobě, životě a myšlení druhých lidí hodně pochopit. Miluju hudbu. Hudba a jídlo mě myslím definujou. Rozdílnost a různorodost v obou oblastech určitě souvisí se vším, jak se v životě cítím, vyjadřuju a jak tvořím. Mám rád peníze. Ale nedělám věci pro peníze. Mám rád jejich energii a význam v tomhle světě, když je pochopíme v základu toho, co opravdu znamenají a vyjadřují. Vidět lidi mluvit a přemýšlet o penězích ať jsou bohatý, chudý nebo tak nějak v pohodě, vám hodně řekne. Vyjadřuje to jejich vztah k tomuhle světu a jsou do určitý míry jazykem těch lidí.

Při svojí práci s lidma to hodně pozoruju. Většinou mají pocit, že to, jak se v téhle oblasti vyjadřují není součástí naší práce na rozvoji jejich potenciálu nebo při hledání toho, co v životě opravdu chtějí a jsou v tom bezprostřední. Nehlídají se. Mají pocit, že když mi vysvětlí jejich úžasný přístup ke vznešeným oblastem našeho Bytí, tak to bude stačit abych pochopil, jak jsou v pohodě. Ale právě oblast peněz není to, čemu by věnovali při popisu své situace tolik pozornosti.

Ale na tom právě často vidím, jak je to všechno nereálné a neukotvené. A o to jde. Je to o všem. Ta hra, kterou náš život je, je o každém malém detailu. Všechno nás vyjadřuje. Náš život je hologram. To kdo jsme se projeví ve všem. A ještě mám rád objevování nových věcí a obdivuju lidi co rádi objevují. Takže to je asi všechno. To jsem v kostce já a jestli vás to baví, tak se tu můžeme tak trochu virtuálně potkávat.

Budu se na vás těšit.