Dvanáct let s cigaretou, krabička denně, utracené statisíce korun. Přestat kouřit jsem chtěla dlouho, vlastně léta. Všechny pokusy ale skončily po pár hodinách, maximálně dnech, kdy jsem si s úlevou a zároveň s ostudou zapalovala další cigaretu.
Reklama
I když jsem byla svobodná matka a pobírala jsem příspěvek na bydlení, na krabičku jsem našla peníze vždycky. No a pak mi umřela máma. Kouřila celý život, krabičku denně a prasklo jí srdce. Když jsem si k tomu přičetla, že moje babička umřela na rakovinu plic, aniž by se kdy dotkla tabákového výrobku, a že můj syn jednou možná kvůli mně bude taky muset bojovat se závislostí, bylo mi jasné, že mě čeká zásadní rozhodnutí.
Přemítání o smrti
Říkám schválně rozhodnutí, protože moje předchozí pokusy, to byla jen chabá snaha. Kvůli tátovi, kvůli penězům, kvůli příteli… Nikdy ne kvůli sobě. Až před pěti měsíci jsem si uvědomila, že jestli nepřestanu, zcela dobrovolně hazarduji se šancí, že můj život předčasně skončí s vykašlanými plícemi kdesi na operačním sále. Vím, že můžu umřít zítra pod koly auta, ale to v tuhle chvíli neovlivním, stav svých plic ano.
Hodiny jsem na internetových diskuzích lidí, co skutečně kouřit přestali, pročítala tipy, jak zvládnout abstinenční příznaky.
Rozhodnutí padlo a věděla jsem, že tentokrát je neměnné. Ale čekal mě ještě jeden nepovedený pokus. Pamatuji si, jak jsem celá odhodlaná vyhodila cigarety s tím, že se nemusím připravovat, protože vím, co mě čeká, vím, že budu mít absťák. A tak jsem prostě čekala, až to přijde s přesvědčením, že to zvládnu, protože jsem se rozhodla. Samo sebou jsem seděla venku před domem s novou krabičkou zhruba za hodinu. Bylo mi špatně, bolelo mě na hrudi, s každým potáhnutím jsem cítila, že si ubližuju. To jsem vlastně brala jako dobré znamení, a tak jsem už další pokus příliš neodkládala.
Krabičku jsem tuším ani nedokouřila a vrhla jsem se do studia. Hodiny jsem na internetových diskuzích lidí, co skutečně kouřit přestali, pročítala tipy, jak zvládnout abstinenční příznaky. Stahovala jsem si obrázky zničených plic a dalších nepěkných věcí, které cigarety v těle napáchají, prostě jsem tentokrát nenechala nic náhodě.
Kanadská podpora
A teď přijde vyzrazení mé největší výhody, kterou mám oproti kuřákovi v Česku. Přestávala jsem kouřit už v Kanadě, kde současně žiji. Pro lidi, kteří chtějí s kouřením skončit, je tu úžasný podpůrný systém. Zaregistrovala jsem se na dvou místních webových stránkách a zadarmo jsem začala třikrát denně dostávat SMS zprávy od oficiální zdravotní instituce v Albertě, kde bydlím. V začátcích to byly motivační textovky, jako „Vydrž, ten příšerný pocit naprosté nechuti žít přejde brzy,” nebo „Když na tebe jde chuť kouřit, napij se vody a vydrž!” „Jsi úžasná, jsme na tebe hrdí” a podobně. Už po třech dnech mi Alberta Health Care vystavila oficiální certifikát nekuřáka. Aha, to je zase motivace. A po měsíci jsem dostala další certifikát a pak další…
Protože moje závislost byla enormní, nejsem si jistá, jestli by mi ta odvykačka doma v Praze, kde jsem vždy byla obklopená kuřáky, šla tak lehce.
Druhou výhodou samozřejmě bylo a je, že Kanada je na rozdíl od Česka v podstatě nekuřácká země. Zákaz cigaret v restauracích tu platí už dlouhé roky a na ulici kuřáka potkáte jen velmi výjimečně. Protože moje závislost byla enormní, nejsem si jistá, jestli by mi ta odvykačka doma v Praze, kde jsem vždy byla obklopená kuřáky, šla tak lehce. Říkám lehce, ale každý, kdo někdy zkoušel přestat s jakoukoliv závislostí, ví, že lehké to není nikdy. Pravdou ale je, že jsem si nezapálila proto, že jsem se prostě rozhodla. A dodržet to rozhodnutí bylo vlastně jednoduché. Ale bolelo to.
Partnerova vina
Prošla jsem si třemi týdny naprostého neštěstí. Brečela jsem od rána do večera, moje jediné myšlenky byly na cigarety a zas jen na cigarety. Když mi z těla zmizel nikotin a přestalo mi být špatně, začala působit psychická závislost a já jsem začala hledat viníka celé situace. Jak to bývá, nenašla jsem ho u sebe, ale ve svém partnerovi. To on přece chtěl, abych přestala kouřit, to on mi přece pořád říká, že si nemůžu zapálit, je to jeho vina, že mi je teď takhle mizerně, říkala mi moje mysl. Věřte, že není lepšího testu před svatbou, než si společně projít odvykačkou. Ještě nikdy jsem nebyla na někoho tak zlá. Přitom jde o člověka, kterého si chci vzít. A právě díky tomu, že mě miluje, že na mě nikdy nekřičel jako já na něj, že mi nikdy nic nevyčetl a zásoboval mě celou tu temnou dobu zmrzlinou a čokoládou, můžu dneska říct, že jsem nekuřák.
Když nemám v ruce cigaretu, jsem víc v pohybu. Dostala jsem se i do vytoužené fáze, kdy si užívám situace, které dřív vyplňovala cigareta.
Dobře, je to teprve pět měsíců. Na hrudi mě občas bolí pořád. Když se zhluboka nadechnu, cítím, že moje plíce jsou ještě hodně daleko od toho, aby se plně roztáhly a užívaly si své přirozené kapacity. Ještě neuběhnu víc než dva kilometry, ale to je možná jen tím, že jsem to nikdy pořádně nezkusila. A přibrala jsem zhruba 15 kilo. Není to jednoduché. Na začátku jsem měla pocit, že víc dávám, než dostávám. Že vlastně není za co bojovat, protože život bez cigarety není život.
Začala jsem chodit do posilovny. A poprvé v životě zažívám ten pocit, že jsem tam doma. Nemám tam bandu skvělejch posilovacích kamarádů, ale mám tam samu sebe. Je to můj čas jenom pro mě. Začala jsem trénovat kardio, běhat asi nebudu nikdy, ale docela mě baví kolo. Můj život je barevnější. Když nemám v ruce cigaretu, jsem víc v pohybu. Dostala jsem se i do vytoužené fáze, kdy si užívám situace, které dřív vyplňovala cigareta. Nepřestala jsem pít svoje ranní kafe. Když jsem emotivní, uklidní mě, když zhluboka dýchám. Když jsem nervózní, pustím si hudbu. A jde to. Stačí jen najít svoji vlastní alternativu. Možná ještě pomůže mých sedm rad na závěr.
Help Kit budoucího nekuřáka
Záchranná síť: Pokud v Česku nenajdete podpůrnou skupinu, která by pomohla podobně jako ty oficiální v Kanadě, dá se to řešit. Můžete poprosit kamarády nebo rodiče, aby vám náhodně přes den posílali smsky s motivačními texty nebo s fakty. Třeba: Jen 4 lidé ze 100 skončí s cigaretami bez odborné pomoci. A ty jsi jeden z nich, buď na sebe hrdý!
Pečlivá příprava: Zapalte si cigaretu a začněte studovat, na co se máte připravit a jak dlouho to tak bude trvat. Dobré je třeba vědět, že neovladatelnou chuť kouřit zkrotí voda, nebo že každý takový nával trvá maximálně tři minuty a pak prostě zmizí. A že hluboký nádech-výdech je tvoje nejsilnější zbraň.
Buďte na sebe hodní: Když se to nepovede, nic se neděje. Existuje jen velmi málo lidí, kteří přestali kouřit na úplně první pokus. Důležité je si hned naplánovat další a nevzdat se.
Obklopte se lidmi, co vás mají rádi: Ne, není to klišé, budete na ně zlí, nebudete mít energii, abyste něco předstírali nebo byli diplomatičtí. Bude vám zle a budete se litovat. Je proto fajn mít kolem sebe lidi, kterým za těch pár krušných týdnů budete stát.
Připravte se, že přiberete: A je to v pořádku. Až přestanete truchlit po cigaretách, najdete si přirozeně jiný a zdravější koníček a budete se moct soustředit na jiné věci. Hlavně na sebe.
Nevychloubejte se: Řekněte o svém plánu jen pár lidem a jinak si ho nechte pro sebe. Protože pýcha předchází pád.
Stáhněte si aplikaci: Existuje spousta aplikací, které s odvykáním pomohou, většinou jsou ale placené. Ta moje mi ukazuje, kolik jsem ušetřila peněz a kolik už jsem nevykouřila cigaret (2050 za pět měsíců) a získala dnů života navíc (prý 35). Pokaždé, když se na ni podívám, cítím v sobě radost.
foto: Shutterstock