Je pro nás přirozenější monogamie, nebo polygamie? Podle výsledků amerických vědců je pro nás více partnerů minimálně zdravější a činí nás šťastnějšími. Jak se ale v takovém typu vztahů můžeme vyhnout žárlivosti?
Antropologové z Oklahomské univerzity James Fleckenstein a Derrell Cox se na pocity ohledně štěstí a zdraví ptali více než čtyř tisíců dospělých Američanů. Srovnávali přitom skupiny těch, kteří žili v monogamním vztahu, a těch, jejichž vztahy byly otevřené, tzn. tito lidé měli i jiné sexuální partnery než svého stálého přítele/přítelkyni/manžela/manželku.
Obou skupin se poté výzkumníci dotazovali na to, jak hodnotí své osobní štěstí a zdraví. Odpovědi se pohybovaly na škále od 1 do 4, přičemž 1 značila nejhorší pocity a čtyřka ty nejlepší. Zatímco monogamním párům vyšla při hodnocení štěstí průměrná známka 2,98, u těch polygamních dosáhla až na 3,23. Podobné výsledky získali výzkumníci, když se ptali na zdraví účastníků. Monogamní páry se cítily zdravé na 2,74, polygamním vyšla hodnota 3,14. Co se týče spokojenosti, kupodivu v ní nebyly rozdíly, pokud se jednalo o sezdané páry. Zde vykazovali shodně hodnotu 2,5, ať už se jednalo o monogamisty či polygamisty.
Nebojte se chomoutu, Vědci zjistili, že sezdané páry vykazují vyšší míru spokojenosti, zdraví a počtu sexuálních styků.
Hodně sexu? Jděte do chomoutu
Dále se ukázalo, že vyznáváte-li monogamii, vyplatí se pro vás vstup do manželství. Sezdané páry vykazovaly vyšší míru spokojenosti, zdraví a počtu sexuálních styků. V případě polygamních párů byly výsledky u sezdaných i nesezdaných párů podobné.
Zajímavé jsou i výsledky ohledně samotného sexu. V průběhu dvanácti měsíců měly polygamní páry v průměru tři partnery, u monogamních to byl pochopitelně maximálně jeden (alespoň podle toho, co lidé přiznali výzkumníkům). Lišila se i frekvence sexu. Polygamisté uváděli jeden sexuální styk týdně, zato monogamní páry spolu spaly pouze dvakrát měsíčně.
Výzkum ovšem zdaleka není reprezentativní pro celou populaci. Vědci zařadili do studie hodně lidí nad 55 let (502 mužů a 723 žen). Skupina těch, kteří vyznávali monogamní způsob soužití, pak byla vzdělanější než skupina těch v otevřených vztazích. Oba faktory mohly mít v otázce spokojenosti zásadní vliv.
Žárlivost v otevřených vztazích
Pro vyznavače monogamie je asi stěží pochopitelné, jak může někdo žít s partnerem, který je sexuálně aktivní i s jinými lidmi, a nežárlit. Podle expertky na polyamorní menšinu Elisabeth Sheffové skutečně existují lidé, kteří by žárlivost nepociťovali v monogamním vztahu a nepociťují ji ani v polyamorii. „Nevyskytuje se u nich žádná žárlivá odezva na chování partnera, jelikož se nenaučili být žárliví v dětství a jsou zkrátka polyamorně orientování,“ vysvětluje Sheffová.
Ale ani to nemusí být pravidlem. „Jeden z klientů, se kterým jsem pracovala, je pravidelně dva dny v týdnu se svou manželkou, zbylé dny randí a spí s jinými ženami. Když jsem mluvila s jeho stálou partnerkou, dostala jsem odpověď, že byla vždy velkou introvertkou a potřebuje hodně času pro sebe. Nastavení jejího manželství jí tudíž zcela vyhovuje,“ dodává expertka.
Žárlivost je vlastnost, kterou buď máte, a nebo ne. Pokud ano, polygamie rozhodně není pro vás.
Láska k více lidem
Sheffová ale zároveň upozorňuje, že se jedná o ideální případ. Řada polyamoristů má stejné tendence k žárlení jako kdokoliv jiný. „Touží si nastavovat pravidla, kdy, kde, jak a s kým může partner mluvit a chodit ven. V případě porušení těchto pravidel následuje žárlivá reakce,“ popisuje Sheffová. Podle ní potom tyto páry řeší žárlivost tím, že se snaží spravedlivě si rozdělit čas na práci, společně strávený čas a randění s jinými lidmi. „V případě, že je jeden jen doma s dětmi a druhý každý večer randí, polyamorní vztah obvykle nefunguje,“ vysvětluje.
Zároveň podle ní ale nemusí být závažný problém, pokud se jeden z partnerů do svého nového objevu zamiluje. „Lze to ustát jen v případě, že víme, co chemická vlna zamilovanosti s naším tělem udělá. Dlouhodobý vztah se pochopitelně časem může zdát nudný a nový objev nám opět vlije krev do žil. Zamilovaný partner musí počítat s tím, že se tak děje na přechodnou dobu. Jeho protějšek se pak s nastalou situací vyrovnává tak, že přeje štěstí druhému partnerovi podobně, jako když ho např. povýší v práci,“ dodává Sheffová.
Čtěte také:
Vydrží někdy „slepované“ vztahy?
Vaginální mapování změní vaše sexuální prožitky i vás samotné
Co dělat, když se partner nedokáže smířit s rozchodem?
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
