Ze svého okolí zná někoho takového asi každý. Jsou krásní, úspěšní, ale jedno jim chybí, partner po jejich boku. Jak je možné, že lidé, kteří by nápadníky mohli přehrabovat vidlemi, nejsou schopni navázat dlouhodobý vztah?
Na gymnáziu jsem měla spolužačku, která byla vždycky krásná, ale neviděla to. Ve škole nebyla moc oblíbená, a tak její sebevědomí stagnovalo na bodě nula. V sedmnácti se seznámila se svojí první velkou láskou. Poté, co její vztah krachnul, zůstala několik let sama. Partnera hledá, ale nenachází. Další kamarádku můžeme považovat za opačný extrém, protože má rande docela často. Vždy se ale nakonec najde nějaký důvod, proč je dotyčný podle jejích slov nevhodný. Někdy je na ni až příliš moc hodný, jindy by chtěl zase jít hned na věc... Plejáda důvodů, proč nemůže chodit s tím nebo oním by už pomalu vydala na knihu.
Nespokojím se s málem!
Není samozřejmě v naší kompetenci někoho nutit k tomu, aby přehodnotil své požadavky na potencionálního partnera. Každý má své hranice, přes které nejde. Samozřejmě je logické, že nechceme, aby byl náš partner alkoholik, tyran a podváděl na každém rohu. Na druhou stranu, podívám-li se na špatné vlastnosti všech mužů, se kterými jsem v minulosti chodila, mohla jsem se s každým z nich hned na začátku rozejít a nikdo by mi to nemohl vyčítat – jeden měl moc velké ego, druhý byl nudný patron, další zase moc mluvil o bývalkách a do krve jsem se s ním hádala. Chci tím říct, že existují vlastnosti nebo návyky, na kterých můžeme zapracovat. Můj první kluk se svoje ego krotit nenaučil, od toho, s nímž jsem měla italskou domácnost, jsem ale o expřítelkyních slyšela méně a méně...Někteří lidé to však nevidí. Mohou být zranění z předchozího vztahu jako moje kamarádka z gymnázia a při prvních potížích ze vztahu uniknou. Snad jsou dokonce natolik zvyklí na komfort single života, že je pro ně každý, kdo s nimi není zcela kompatibilní, jeho narušitelem a nehodlají ho tolerovat jako ona druhá kamarádka. Vraťme se ale k tomu, proč se tyto věci často dějí právě atraktivním lidem.
Všechno nebo nic
V jednom z mých předchozích článků jsem psala o principu volby podle podobnosti. Ve zkratce jde o to, že si vybíráme partnera, který je podobně atraktivní, jako jsme my sami. V případě této teorie se bavíme čistě o fyzických parametrech, tím to ale samozřejmě v realitě nekončí. Vzdělaná vysokoškolačka, která o sebe dbá a vypadá dobře, bude mít na svého partnera diametrálně odlišné požadavky než vyučená kadeřnice, která je navíc trochu při těle. Tím nechceme nikoho dehonestovat. Je ale faktem, že studovaná žena bude dbát na to, aby měl její partner kultivovaný projev, mohla se s ním pobavit o zajímavých tématech a rovněž se bude snažit co nejvíce získat z partnerského vztahu, ve kterém si muž bude také klást vysoké nároky.
Kdo se bojí, nesmí na rande
Co z toho plyne? Najít si životního partnera není pro nikoho jednoduché. Řadě z nás se ani nechce nějaký vztah zkoušet, když od začátku cítíme, že by to z jednoho či více důvodů neklapalo. Najdou se i lidé, kteří si natolik zvykli na výhody single života, že je jim zatěžko se této svobody vzdávat. Nic se ale nemá přehánět. „U každého nového vztahu hrozí, že to nevyjde. Skoro každý zažil zklamání a zranění z rozchodu či odmítnutí. Tomu se instinktivně pokoušíme vyhnout, protože máme strach,“ vysvětluje psycholog Jan Kulhánek. Tak si dejte pozor, abyste si nenechali utéct životní lásku jenom kvůli svým vnitřním obavám.
Foto: Shutterstock