Žijeme v bezprecedentní době, která otvírá neomezené možnosti. „Normální“ pro nás začínají být vztahy s různorodou sexuální orientací, padají i věkové a kulturní stereotypy. Samozřejmě bude tolerantnější společnost ve větších městech a v malých obcích bude netypický pár stále vděčným terčem neutuchajících drbů. I tady už je ale vidět posun. Kde ale zůstává stále tabu a jakási pachuť „chudáků“ a těch „divných“, jsou lidé dlouhodobě bez partnera.

Okolí je ze začátku neustále plácá po ramenou: „Ale no tak, taková krásná chytrá holka (nebo kluk, dosaďte si sami). Máš jenom smůlu. Určitě na tebe někde čeká dokonalý protějšek. Ještě ti budeme všichni závidět!“ Jenže nemít partnera není stejné jako nemít nohu. Lidé, kteří jsou dobrovolně single, si totiž tato slova útěchy překládají často jako výhružku ve stylu: „Určitě brzo natrefíš na někoho, kdo ti začne organizovat život, zakazovat tvé potrhlé kamarády a naučí tě žít stejně nudně, jako žijeme my ostatní.“ Ve zkratce: Nezájem!

Světlana: Nejlepší etapa mého života

Světlana (45) pochází původně z Bulharska, ačkoliv už v Česku žije skoro patnáct let. Co ji sem přitáhlo? „Obrovská láska, jak jinak,“ usmívá se Světlana a balí si cigaretu. S Mirkem se seznámili na jeho dovolené, kam jel sám. Zpátky se taky vracel sám, ale po pár měsících vztahu za ním Světlana přijela do malé vesnice v západních Čechách.

Mít někoho nastálo? Ne, děkuju. Už se mám moc dobře na to, abych byla ochotná se svých radostí a neřestí vzdát.

„Všechno pro mě bylo nové. Musela jsem se naučit česky, najít si práci, starala jsem se o rozpadající statek, který Mirek zdědil po rodičích. Měla jsem spoustu energie, byla jsem mladá – a blbá,“ nešetří se Světlana. „Tím, že jsem tu měla jen Mirka, jsem si nechala líbit spoustu věcí. Mirek nepil často, ale když už, tak to byly třídenní tahy, na kterých navíc hrál automaty a tahal se s ženskýma. Dvakrát jsem odpustila, potřetí jsem sbalila věci, úspory a psa a vydala se do Prahy. Řekla jsem si, že když nenajdu do měsíce práci a bydlení, odletím zpátky do Varny.“

Další měsíc už bydlela Světlana na Žižkově a pracovala jako servírka v kavárně přes ulici. „Začal mi úplně nový život. Kamarádily jsme s kolegyněmi z práce i se stálými zákazníky. Oproti vesnici se na mě nikdo nedíval skrz prsty. Začala jsem žít nejlepší etapu svého života.

Chlapi? Ale to víš, že jo, mě se pořád někdo líbí, i když třeba jen platonicky,“ směje se Světlana. „Ale mít někoho nastálo? Ne, děkuju. Už se mám moc dobře na to, abych byla ochotná se svých radostí a neřestí vzdát.

Po celém náročném dnu v práci, kdy se potkávám pořád s lidmi, je pro mě balzám jít domů a být tady sám. Pustím si Black Sabbath na plný pecky a jen si užívám, že nic nemusím. Nemusím se starat, jak se měla v práci ona. Jestli ji něco netrápí. Upřímně by mě nezajímalo, s kolika kamarádkami se pohádala. 

Nějaké vztahy přišly, ale do měsíce bylo po nich. Jednomu vadilo, že kouřím a mám psy. Další si myslel, že odteď budeme dělat všechno společně. Ale já nechtěla. Lidi si občas myslí, že pořád někde v koutě čekám na prince na bílém koni. Tak to jsou fakt mimo – já si své prince aktivně vybírám a vodím do svého království.

Nejpozději po snídani ale naše pohádka skončí. Rozjela jsem si vlastní malou kavárnu, mám tři buldočky a spoustu kamarádů na koncerty, výstavy, sport. Připadá ti, že mám vůbec čas na to, abych s někým seděla večer na gauči a držela se za ruku? Nehledě na to, že by si určitě sedl na oblíbené místo jednoho z mých psích kluků!“

A Světlana rozhodně není sama. Podle Feedit žije single 39 % Čechů. Zatímco pro některé je single život etapou po ztrátě partnera, jiní si svobodu vybrali jako svůj životní styl, který však neznamená samotu.

Život bez vztahu a manželství je často charakterizován jako méněcenný. Jako by to bylo něco, s čím se my, chudáci svobodní lidé, musíme „vyrovnat“ jako s nějakou těžkou nemocí. Jako by se nikdo z nás nerozhodl žít svobodně. Tyto a podobné názory jsou jako z minulého století.

Pavel: Samota je pro mě mindfullness

Představujete si single muže jako lehce zanedbaného chlápka ve vytahaném županu na způsob kultovního Big Lebowski? Pavel (39) vypadá jako přesný opak: charismatický manager technologické firmy. V jeho bytě dominuje designový nábytek a zelené moře pokojových rostlin. Čekali byste za tou harmonií stejně dokonalou přítelkyni v pozadí? Ani náhodou. I Pavel je totiž už víc než deset let šťastně single.

„Nebudu si hrát na oběť zlých přítelkyň, asi jsem to se vztahy nikdy moc neuměl,“ tvrdí o sobě Pavel úplně otevřeně. „Nejhorší to rozhodně bylo, když jsem byl mladší. Fakt jsem hrozně chtěl mít vztah, stejně jako všichni kamarádi okolo. Ale asi jsem měl prostě laťku výš než většina vrstevníků. Nestačilo mi, že je ta slečna krásná, dokonce ani chytrá. Jsem introvert a potřeboval jsem někoho, s kým prostě najdu vnitřní souznění. Někoho, kdo bude chápat, že někdy potřebuju odletět na dovolenou sám. Ne proto, abych tam zažíval exotický sex na jednu noc, ale abych brouzdal přírodou a ulicemi a mohl se ponořit jen do svých myšlenek.

Popravdě, scénář přítelkyně a ještě k tomu uřvané děcko je pro mě obraz naprosté zkázy. Na druhou stranu mi je našich líto. Jsem jedináček a chápu, že v jejich generaci se takhle prostě nežilo. 

Vím, že si tohle vnitřní nastavení většina holek vysvětlí jako odtažitost, jako red flag pro další vztah. A popravdě, po celém náročném dnu v práci, kdy se potkávám pořád s lidmi, je pro mě balzám jít domů a být tady sám. Pustím si Black Sabbath na plný pecky a jen si užívám, že nic nemusím. Nemusím se starat, jak se měla v práci ona. Jestli ji něco netrápí. Upřímně by mě nezajímalo, s kolika kamarádkami se pohádala. Samota je pro mě mindfullness.

Jestli mi na single životě něco vadí, nebo něčeho lituju?“ zvedne Pavel ramena, když se zeptám na stinnou stránku dobrovolné samoty. „Hele, mně osobně ne. Vadí mi to zprostředkovaně, když musím neustále od mý mámy poslouchat, jestli jsem si konečně někoho našel a jestli se někdy dočká vnoučat.

Popravdě, scénář přítelkyně a ještě k tomu uřvané děcko je pro mě obraz naprosté zkázy. Na druhou stranu mi je našich líto. Jsem jedináček a chápu, že v jejich generaci se takhle prostě nežilo. Do dvaceti většinou holka otěhotněla s tím nejbližším, kdo byl po ruce, a pak byla pohádková svatba dvou nedospělých dětí. I já sám si občas připadám jako dítě. Proto nechci nikomu slibovat sny o společné rodině. Jsem zodpovědný jen sám za sebe a díky tomu mám čisté svědomí.“

Méně osamělí než v páru

„Život bez vztahu a manželství je často charakterizován jako méněcenný. Jako by to bylo něco, s čím se my, chudáci svobodní lidé, musíme ,vyrovnat‘ jako s nějakou těžkou nemocí. Jako by se nikdo z nás nerozhodl žít svobodně.

Tyto a podobné názory jsou jako z minulého století. Jak jsem zjistila, pro mnoho lidí je svobodný život rozšířeným potenciálem. Pro dobrovolně single lidi, je tento život dveřmi, které se otevírají do světa mnohonásobných možností,“ tvrdí pro magazín Psychology Today sociální psycholožka Bella DePaulo, Ph.D.

DePaulo dále zmiňuje, že singles lidé se často cítí méně osamělí než lidé žijící v tradičním páru. Pojem vztah je pro ně totiž velká otevřená zkušenost, která může zahrnovat vztahy s přáteli, příbuznými, sousedy nebo kolegy. Často stíhají mnohem více aktivit než zadaní a tím je jejich sociální síť pestřejší. Než tedy příště politujete novou kolegyni bez rodiny, zkuste si na chvilku připustit, že žije možná nejspokojenější život v celém kanclu.

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek