Moje kamarádka Jana (36) má podle všeho pohodový, fungující vztah. S Tomášem jsou spolu už pět let, hodně cestují, mají společné zájmy, podporují se. Nic jim nechybí. Ve vzduchu však stále visí otázka, jestli už se začít snažit o dítě. Jana už delší dobu ví, že je připravena. Tomáš Janu sice miluje, ale dítě prý zatím nechce. „Pořád je nějaké ‚až‘. Nejprve povýšení, pak cestování, teď zase až se bude cítit připravený. A co když ten moment nikdy nepřijde?“ pochybuje Jana.
Moc dobře ví, že příroda jí žádný čas navíc nedá: „Muži mají výhodu v tom, že mohou mít děti klidně ve čtyřiceti, padesáti, ale my ženy jsme biologicky omezené. Každý ví, že šance na přirozené početí po třicítce klesá a s přibývajícími lety roste i riziko komplikací.“
Tento příběh není v dnešní době výjimkou. Mnoho žen se ocitá ve stejné situaci – milují svého partnera, ale jejich biologické hodiny tikají a muž stále váhá. Čekat? Nebo odejít a riskovat, že už děti mít nestihnu? To je Sofiina volba, která ovlivní zbytek jejich života.
Důvody se různí
Je pochopitelné, že Jana nechce dlouholetý vztah s Tomášem zahodit „jen“ kvůli dítěti. Ale zároveň se bojí, že to s čekáním přežene. A když to jako její kamarádka poslouchám, běží mi hlavou pořád to samé: Bude vůbec někdy připravený? Nemělo by se na něj trochu zatlačit?
Znám případy, kdy byl muž v dlouhodobém vztahu, na děti se necítil. Nakonec přišel rozchod a v dalším vztahu šel do dítěte hned, protože s dřívější partnerskou si dítě zkrátka neuměl představit…
Psycholožka Eva Labusová upozorňuje, že muži to mají často jinak než ženy: „Většina z nich nikdy nezažije moment ‚teď jsem připravený‘. Rozhodují se spíše pod tlakem situace – například když si uvědomí, že partnerka už dál čekat nemůže.“
Podle psychologa Jana Kulhánka, který je sám otcem tří dětí, však důvodů, proč muž dítě zatím nechce, může být mnohem víc. „Některé se týkají strachu ze závazku, jiné z pocitu ze vztahu a nejistoty, zda je tento vztah ten pravý, některé hlubší důvody pramení z vlastní zkušenosti z rodiny,“ vyjmenovává.
Jasně a otevřeně
Proto je podle Kulhánka důležité si s partnerem sednout a upřímně si o našich očekáváních a představách promluvit. „Může být těžké takové konverzace vést, ale jedině tak poznáte, jestli má váš partner skutečný zájem, nebo jen hraje o čas,“ říká.
„Kamarádka by si měla stanovit priority – její biologické hodiny, touha po dítěti a osobní životní plány. Pokud se partner dlouhodobě vyhýbá rozhovoru o tom, co je pro ni důležité, tedy o rodičovství, je třeba zvážit, dokdy je ochotná čekat, než se rozhodne pro změnu. Je fajn, že na partnera nechce extrémně tlačit, ale zároveň musí dbát na své potřeby. Pokud cítí, že její čas se krátí, měla by to jasně sdílet,“ varuje Kulhánek.
Být aktivní
Jana nejenže s partnerem o tématu mluví, ale navštívila i doktora. Nechala se vyšetřit, jestli má dostatek všech hormonů, folikul a podobně. Zkrátka chtěla vědět, jakou má aktuálně šanci otěhotnět. Vše naštěstí vypadá dobře. I přesto se zajímá o možnost zmrazení vajíček. Fakt, že tyto kroky podstupuje a získává informace, jí dodává klid.
Důležité je nezanedbat své potřeby a být k sobě upřímná. Čas nečeká – a vaše štěstí je stejně důležité jako štěstí partnerovo.
I psycholog Jan Kulhánek doporučuje, aby si ženy v podobné situaci zachovaly chladnou hlavu a soustředily se na to, co mohou ovlivnit. „Může pomoci nechat se vyšetřit u odborníka, zvážit možnosti, jako je zmrazení vajíček, a věnovat se i jiným životním plánům – nejen rodičovství. Důležité je necítit se jen jako pasivní čekatel, ale aktivně ovlivňovat svou situaci,“ říká Kulhánek.
Kdy odejít?
„Kolegyně měla mladšího partnera. On se na dítě ještě necítil, ona už chtěla. Potom neplánovaně otěhotněla, on byl bezradný. Rovnou mu řekla, že si dítě nechá, ať se on rozmysli jakkoliv. Nakonec s dítětem souhlasil, vzali se a teď spolu mají tři děti na jeho popud,“ popisuje jedna z uživatelek na webu eMimino.cz a dodává: „Pak ale znám i případy, kdy byl muž v dlouhodobém vztahu, na děti se necítil, nakonec přišel rozchod a v dalším vztahu šel do dítěte hned, protože s dřívější partnerskou si dítě zkrátka neuměl představit…“
Jak tedy naznačuje i psycholog, každá žena by si měla nastavit časovou hranici, dokdy je ochotna čekat. „Je důležité si ujasnit, co je pro vás klíčové. Pokud partner dlouhodobě odkládá rozhovory o rodičovství nebo se vyhýbá závazku, může to být signál, že jeho představa o budoucnosti je jiná.“
Doporučení psychologa:
- Ujasněte si své hranice – jak dlouho jste ochotná čekat?
- Mluvte s partnerem. Sledujte nejen slova, ale hlavně činy.
- Pokud se necítíte ve vztahu dlouhodobě naplněná, zvažte další kroky.
Neexistuje univerzální odpověď na otázku, zda čekat, nebo odejít. Důležité je ale nezanedbat své potřeby a být k sobě upřímná. Čas nečeká – a vaše štěstí je stejně důležité jako štěstí partnerovo.
