Stalkeři a strach ze samoty: Kdo se nikdy nevyrovná s rozchodem?

Většina lidí se s rozchodem nakonec vyrovná, obzvláště v případě, že se tak oba partneři dohodli. Něco jiného ale nastává ve chvíli, kdy jeden z nich odchází, zatímco ten druhý je stále zamilovaný. S finálním rozloučením se dá pak smířit jen velmi těžko.

Pokud se navíc tito lidé setkají s odmítnutím i v dalších vztazích, okolí je často velmi tvrdě soudí. Tlačí je k tomu, aby se nad rozchody povznesli, případně jim naznačují, že je s nimi něco v nepořádku, když jejich vztahy takto končí. Opak je ale většinou pravdou, protože takoví lidé se mnohdy velmi snaží, aby jejich vztahy fungovaly. Faktem však je, že jejich přístup má vliv na to, jak jejich vztahy probíhají. Co tedy dělají jinak než ostatní?

Paralyzováni nejistotou

Lidé, kteří prošli těžkým rozchodem, v podstatě ztratili již jednou prověřeného partnera. Jejich důvěra v to, že by partnerství mohlo vydržet, je poté narušena a cítí se ve vztahu mnohem nejistější než ostatní. Jak by mohli po tak hluboké ztrátě začít znovu věřit v lásku?

Víra v dokonalý vztah

Důvodem, proč se někteří s rozchodem tak špatně vyrovnávají, je víra v to, že konečně našli dokonalý vztah. Investovali do něj vše a zároveň ignorovali varovné signály od partnera, dokud už nebylo příliš pozdě.

Trauma z dětství

Jedinci, kteří neměli s rodiči dobrý vztah, se v dospělosti často bojí k někomu vázat. Jejich obava je natolik velká, že si partnera zkrátka nepustí pořádně k tělu. Ten od nich pak odchází frustrován tím, že nedostává z druhé strany dostatek lásky.

Bojím se, že budu sám

Jiní se naopak tolik bojí toho, že zůstanou sami, že si od partnera nechávají líbit prakticky cokoliv. Tím ovšem vzniká nerovný vztah. Partner poté odchází, protože si vůči více submisivní polovičce připadá už příliš provinile.

Sebehodnocení podle partnera

Ti, kteří si příliš nevěří, často odvozují svou hodnotu pouze od svého partnera. Když je takový partner opustí, vede to k naprosté devastaci jejich pocitu sebehodnoty. Hledají chybu jen sami v sobě a bojí se, že už si podobného druha nikdy nenajdou.

Strach ze selhání

Jsou i osoby, které mají panickou hrůzu ze selhání ve všech životních oblastech, včetně partnerství. Dělají tedy vše pro to, aby vztah fungoval, a nesnesou pomyšlení, že by se něco mělo pokazit. Proto často přehnaně reagují, když mají pocit, že něco selhává. Podobně jako výše uvedená skupina po rozchodu přisuzují vinu jen sami sobě.

Beznadějní romantici

Fungující vztahy ve své podstatě nejsou romantické. Ačkoliv všechny začínají bezpodmínečným přijetím, nakonec stejně musí vyřešit vzájemné rozdíly a další výzvy. To však beznadějný romantik nechápe. Stále se chce vznášet na obláčku a normální život bere jen jako dočasné vyrušení ze svého snění. Jeho partner si pak připadá jako neviditelný a raději odejde vstříc realističtějšímu vztahu.

Nehynoucí láska

Existují lidé, kteří věří na lásku až do konce života, berou to jako ctnost a partnera nepřestávají milovat ani ve chvíli, kdy je vztah u konce. Láska, která byla kdysi tak krásná, podle nich zkrátka nikdy nezemře a vyplatí se čekat, dokud se partner nevrátí zpět. Proto ani nepřijmou novou lásku.

Naplněné priority

Někteří mají zas jasně uspořádané priority, které by měl jejich partner splňovat. Pokud je uspokojí v těchto klíčových oblastech, jsou šťastní, i když vztah jako celek až tak naplňující být nemusí. Jakmile je partner opouští, děsí se toho, že přijdou o to nejcennější, a jsou schopni přinést obrovské oběti, aby se vrátil zpátky.

Stalkeři

Jiné osoby se nedokážou vzdát svých romantických partnerů, přestože tento vztah skončil. I když se jim jejich ex vyhýbá, nebo je dokonce ponižuje, stále se ho nedokážou vzdát.

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today