V horách, které zaujímají rozlohu přibližně 54 000 kilometrů čtverečních a jejichž stáří se počítá na 350 milionů let, žijí 4 miliony lidí. Jedinečný alpský životní styl, ale i nepopsatelně chutná regionální gastronomie, to je to, oč tu běží především.
To, co vaří v Tyrolsku, nenajdeme na stole ve Štýrsku nebo Korutanech a to, co je kulinářským zázrakem v Burgenlandu, nedostaneme ve Vídni ani v Linzi. Už proto je gastronomie jedním z hlavních důvodů, proč se do Rakouska musíme vypravit.
A pak samozřejmě hory. Čas tu běží svým tempem. Nadšencem a aktivním milovníkem hor se tady člověk stane velmi rychle, stačí jedna dvě návštěvy a jste úplně pohlceni.
Alpský styl
Když se zdejších lidí zeptáte, proč se rozhodli pro život v Alpách, dostanete nejrůznější odpovědi. Když se turistů zeptáte, proč se do Alp vracejí, dostanete jednoznačnou odpověď: jsme nadšeni horami, klidem a tichem, vůní lesa a posečených luk, svěžestí vzduchu. Pravidla života tady určují hory.
Toto pravidlo si turisté lehce ověří na kterémkoliv horském chodníku. Třeba na jihu cestou Lienzskými Dolomity, kde se můžeme kochat šťavnatou přírodou na Gailatské horské cestě směřující ze St. Oswaldu k Gailbergsattelu.
V Horním Rakousku je to zase každopádně nejpoutavější putování ze všech, jmenuje se majestátně Dachstein. Turisticky náročnější okružní cesta vede ve směru hodinových ručiček osamocenou horskou krajinou po stopách poutníků až do Solné komory.
V Horním Rakousku to může být zase cesta vápencovými Alpami v turistickém regionu Pyhrn-Priel. Je rozdělená na jedenáct pohodlných denních etap a odměnou za několikakilometrové šlapání je vrchol Wurbauerkogel s panoramatickou věží, odkud vidíme přes dvacet horských masivů vyšších 2000 metrů.
Ráj pro labužníky
Jedním ze zásadních důvodů, proč si užít Rakousko, je ctižádost zdejších vinařů a hostinských, kteří sází na svoji jedinečnost a originalitu, a to od sýrů Alpkäse a Bergkäse z Bregenzerwaldu ve Vorarlbersku přes štýrský olej z dýňových semínek až po mák z Waldviertelu.
Jemnou chutí vyniká pečená maréna z jezer v Solné komoře, skvostné je maso z jihoburgenlandských volně se pasoucích hus, stejně tak zvěřina z pohoří Hochschwab.
Linecký dort pečou cukrářství po celé zemi, ale nejlepší je originál v Linzi. Nejstarší recept na něj prý sice sepsala hraběnka z Verony, ale jistý cukrář Johann Konrad Vogel v roce 1822 nelenil a z takzvané linecké hmoty zkusil dort. Hornorakouské hlavní město tak získalo svoji vyhlášenou pochoutku.
V Tyrolsku si potrpí na svou specialitu, špekové knedlíky. Kuchaři zdejších restaurací je připravují výhradně z mléka od místních farmářů, také z tyrolského špeku, tyrolského uzeného masa, tyrolských vajec… i petrželka a pažitka jsou tyrolské.
Vídeňákům nesmí nikdo sáhnout na Sachr. Cukrářský učeň Franz Sacher na dvoře knížete Metternicha připravoval pro panstvo sladkou tečku. Smíchal mouku, máslo, cukr, vejce a čokoládu. Z těsta upekl korpus, potřel ho teplou marmeládou a přelil vrstvou čokoládové polevy. Tak se narodila jedna další kulinářská legenda.
Čtěte také:
Šest nejpozoruhodnějších míst Austrálie
10 utajených míst planety, která musíte vidět
Na Hispaniolu za pompézními karnevaly
foto: Austria.info a Shutterstock