Strávila jsem 80 dnů v Asii, mimo facebook, mimo práci, jen s rodinou. Chtěla jsem se podívat sama na sebe a zjistit, kdo doopravdy jsem. Když jsem odjížděla, toužila jsem po změně. Nepočítala jsem ale s tím, že bude až tak razantní. Odjížděla jsem jako dula, lektorka předporodní přípravy a ženských kruhů, nadšená majitelka obchůdku s dárky z Avalonu, žijící ve svém kouzelném domečku na zeleném okraji Prahy. Vrátila jsem se a měla chuť vše vyhodit z okna. A teď pečlivě přebírám semínka všech svých tužeb a záměrů, abych našla ty pravé a zbavila se (nebo pečlivě předala dál?) toho zbytku. A tohle je výňatek z deníku té doby.

…Vyhodila jsem spoustu věcí – oblečení, semináře, které mě již nebavily, plány k projektům, ve kterých jsem necítila žádnou vášeň, staré závazky, kterým již uplynulo datum spotřeby, tak dobře vypadající plány do budoucna… a facebook. Za to jsem obzvlášť vděčná. Byla jsem mimo sociální sítě přes tři měsíce a neplánuji se teď vracet. Určitě se tam budou objevovat pozvánky a zajímavosti z mého života, ale bude ho spravovat někdo za mne. Pokud si chcete popovídat s mou maličkostí, napište mi e-mail, nebo lépe zavolejte, anebo úplně nejlépe pojďme na kávu (pro eko-bio přátele – může být i bylinkový čaj)!

Vyhazuji vše, co už nejsem já, i to, co vlastně nechci být, a hlavně to, v čem je mi pohodlně. Proč? Protože to už dobře umím. To, co má smysl a přináší to změnu do světa… To zůstává.

Co zbyde?

Snad jen pravda. Jádro toho, co opravdu jsem.

Někdy je cesta cíl, ale častěji vás k němu spíš jen dovede.

Chci nové výzvy… nechci se již potácet v pohodlných kolejích, kde stačí mých 55 % pro potlesk ve stoje. Chci se znovu snažit – muset být to nejlepší, co můžu. A to určitě nebude tady. V půlce cesty nočním vlakem ze severu na jih Thajska jsem si musela přiznat, že nejsem hrdá na to, co jsem, ani na to, co můžu být, když budu pokračovat na stejné dráze. Odbočím tedy z této dráhy a půjdu hledat sama sebe. Najdu tu, kterou opravdu chci být, abych na sebe mohla bych pyšná. A zároveň neustále cítit rozkoš v těle.

Do Prahy se budu ráda vracet – stejně jako do Bratislavy – na úžasné pracovní víkendy plné inspirace, neuvěřitelných žen a nových zkušeností. Ale mým domovem již nebude… Děkuji jí za všechny ty roky a s radostí se loučím.

Co se mnou bude? Uvidíme, zatím ještě třídím poklady a odpady svého života. Co vím jistě, je, že budu pokračovat v práci se ženami a s jejich tělem. A pokud neuspěju nebo to nebude ono? No, tak se vrátím plná nových zkušeností, širších perspektiv, s vylepšeným životopisem a hlavně s tím, že jsem měla odvahu to zkusit. Ale každopádně to vidím na byt u řeky v centru Londýna a potom na domeček v Yangonu či Chiang Mai. Tak mi, holky, prosím držte palce.

Co se ale týče cesty, která mě k tomuto rozhodnutí vedla. V galerii najdete pět míst, kam se určitě vrátím, a někde, doufám, že budu chvíli i bydlet. Navštivte je také, otevřete si obzory a možná, že vám změní život tak jako mně. 

  

foto: Shutterstock, zdroj: zdroj: http://cestaextaze.cz/