Řemeslo se dědí z otce na syna. Ne vždy ovšem s takovou samozřejmostí a pokorou jako u Krejčích. Proč je tomu tak, nemálo napoví obrázek otce, jak vede za ruku svého synka po lese, aby ho naučil poznávat a mít rád dřevo. Dítě si pak z odřezků a větviček udělá první výrobek. V otcově dílně vidí fortel truhlářů a chce je napodobit, zvyká si na vůni dřev, zvuk strojů a nadýchaný půvab hoblin.
Firma Truhlářství Krejčí je erudovaná a etablovaná, navíc cenově dostupná. Mezi jejími klienty se najdou známé obchody, vinotéky, restaurace, ale i Parlament České republiky. „Ceny našich stolů se pohybují od 5 do 6 tisíc korun. Ojediněle se mohou vyšplhat až na 30 tisíc korun. To závisí na náročnosti a době zpracování. Složitější bývá např. velký rozkládací stůl,“ vysvětluje majitel firmy Milan Krejčí.
Truhlářství Krejčí leží nedaleko příbramského nádraží, nad kolejemi s vagóny plnými klád, poblíž staré pily a ani do lesa to není daleko. Okolí je spjaté se dřevem, jehož vlastnosti výrobek nejenom předcházejí, ale často určují. Protože tady dávají přednost, řečeno restaurační terminologií, výrobkům a‘la carte.
Zkoumá se potenciál dřev, jeho vlastnosti, odhaduje doba zrání, ale i využití zajímavé struktury a kresby. „Pracujeme s luxusními vzácnými materiály, jako je mahagon, eben, palisandr, teak, cedr, nejobvyklejší jsou však ořech, dub, jilm, akát, švestka, třešeň, smrk,“ vypočítává pan Krejčí. Nesouhlasí s mým návrhem označit z tohoto hlediska dýhu a šroubovanou překližku za druhořadý materiál. Bez nadsázky se dá totiž říct, že si každý materiál najde svého zájemce.
Ať žije avantgarda
Klienti dnes už nevyhledávají levnou sériovou výrobu, milují originalitu. Občas je proto i zde možno potkat nejrůznější tvary desek i nohou s připodobněním ke zvířatům nebo věcem, mnohdy fantaskním. A světe div se, truhlářství dokáže vyrobit i železný či betonový stůl, nemluvě o módní kombinaci dřeva s netradičními materiály. „Sám jsem pro manželku vytvořil stůl ve tvaru rogala,“ potvrzuje Milan Krejčí.
Vykrojení, zúžení nebo jiné zvláštnosti omezující využití povrchu by však měly být prováděny s ohledem na počet stolovníků. Stůl by měl poskytnout 2400 cm² na osobu, 60 cm šířky a 40 cm hloubky. Je také důležité, aby extravagantní výrobek nepůsobil v interiéru nebo exteriéru cizorodě. Nicméně mnohý vlastník stolu se rád smíří s faktem, že elegance a nevšední provedení má přednost před praktičností. „V poslední době se objevuje zvláštní jev. Pokud plátce nemá dostatek peněz v hotovosti, nabídne mi doplatek v naturáliích,“ směje se truhlář a ukazuje na fotografii od známého fotografa Roberta Vana.
Výrobní imperativ
Obklopují nás lesklá, hladká, provoněná prkna. Díky dlabacím strojům, frézám, pilám a bruskám jsou realizovány objednávky od velkého konferenčního stolu do zasedacího sálu až po noční stolek do ložnice. Dobrý truhlář odjakživa ctí dva související imperativy: stabilitu a přesnost. Alfou a omegou kvalitního výrobku jsou správně provedené spoje. U Krejčích používají kolíky a vruty, tedy jednoduché spoje, ale i složitější zvané svlak a dlab s čepem.
Projít kolem cizího stolu bez povšimnutí je pro truhlářského profesionála samozřejmě nemyslitelné. „Prohlížím spoje zblízka i zespodu. Na jedné návštěvě se můj hostitel na chvíli vzdálil pro občerstvení. Mezitím jsem se naklonil ke spojům, v průzkumném zápalu jsem uklouzl a málem skončil pod stolem. A to jsem neměl ani aperitiv,“ směje se pan Krejčí.
Mnozí klienti ne neprávem kladou důraz na finální fázi, tedy povrchovou úpravu. Pro stůl v interiéru je hlavním kritériem při rozhodování vzhled, pro stůl v exteriéru kromě vzhledu také odolnost nátěru. Lazura, venkovní či vnitřní lak, pro náročné patina nebo intarzie…
Platnost stolu
Stůl je dějištěm bezpočtu společenských, rodinných, zábavních i pracovních událostí. Neberme ho proto jako samozřejmost a zkusme s usednutím nemyslet jen na to, co na něm leží. Zaměřme se na stůl jako takový. Ne nadarmo si jeho předchůdce – kamenný stolec pokrytý vzácnými obřadnými předměty – užíval úcty našich prapředků. Společné „stolování“ je dosud hlavním rodinným rituálem.
Kulatý rytířský stůl představoval rovnost, místo u dlouhého zámeckého stolu vyjadřovalo postavení u dvora. V té době se jednalo nejčastěji o dub jako výchozí materiál, protože je symbolem síly. „Profesionální truhlář zná historické tvary, funkce a symboly stolu a snaží se je pochopit,“ dodává pan Krejčí.
Bolí ho, když vidí počmárané, nebo dokonce poryté stolové desky, a rozhodně si před ním nedávejte nohy na stůl. „Půvabná dáma na židli vás okouzlí, avšak když si sedne na stůl...“ Na závěr se pana Krejčího ptám, proč vlastně lidé tak rádi dřevo hladí.
„Buk inspiruje, léčí bolesti hlavy, podporuje tvořivost a pozitivní přístup ke světu. Dub je symbol síly, sebedůvěry a rovněž podporuje tvořivost. Smrk posiluje nervovou soustavu. Ořech podporuje poznání a využití vašeho potenciálu. Jilm zase učí spontánnosti a otevřenosti. Akát přispívá k optimismu a aktivitě. Švestka léčí partnerské vztahy. Kaštan léčí klouby a podporuje růst vlasů.“ Dřevo zkrátka pomáhá, léčí, je nejen praktické, ale z rukou mistra i krásné.
Text: Jaroslav Jedlička
foto: Truhlářství Krejčí