„Ženy 365“ se veřejnými aktivitami zdola snaží upozornit na stále nerovné postavení žen a hodlají to změnit. Co všechno už se jim podařilo a na co se sdružení zaměří do budoucna?
Symbolická přejmenování divadla a náměstí, upozorňování na násilí na ženách, protest proti nečinnosti metropole ohledně smogu, hledání možností, jak mohou ženy ovlivnit podobu města, ve kterém žijí... Takové akce pořádají Ženy 365, což je volné sdružení žen, které se dříve pojmenovaly vždy podle data konkrétní akce. Nakonec název ustálily podle počtu dnů v roce, pokud není přechodný. „Organizujeme akce nejen v Praze,” uvedla v rámci prvního panelu Žen 365 jedna z nich – právnička Lucia Zachariášová. Panel se uskutečnil v komunitním prostoru Karlovy univerzity v pražské Hybernské ulici, chystány jsou i v dalších městech.
Podporujeme ženské aktivity
„Chceme být maximálně inkluzivní, podporovat akce žen bez ohledu na třídu, etnikum nebo věk. Podporujeme témata týkající se důchodkyň nebo matek samoživitelek, ale třeba i úzce feministická témata,” dodala dokumentaristka a novinářka Apolena Rychlíková. Pod jejím odborným dohledem byl v rámci onoho panelu „Moje město, moje volba, moje odpovědnost“, uspořádaného v Týdnu diverzity, promítnut 12minutový dokument historičky Martiny Poliakové a překladatelky Petry Jelínkové „Ženy 21. století – Anketa na výročí sametové revoluce.“ Jedná se o ohlédnutí za 17. Iistopadem 2016, kdy šel v čele demonstrace „Nacionalismus není alternativa“ prvně feministický blok.
Feminismus patří všem, pomůže i mužům
Panel vyvrcholil sloganem „Femismus patří všem“, napsaným na transparent. Panelistky se shodly na tom, že feminismus pomáhá i mužům. Každá z nich postupně během studií, práce či mateřství dospěla k poznání, že ženy jsou v mnoha směrech znevýhodněny. Rozhodně se ale nestaví do role obětí, proto organizují happeningy a reagují na aktuální problémy ve městě, rády by spolupracovaly i s ženskými spolky v regionech.
Kdy se daly dohromady?
Všechno začalo v září 2016, kdy se ženy z nejrůznějších organizací i ženy neorganizované sešly před polskou ambasádou v Praze na podporu polských žen. U našich sousedů a sousedek totiž hrozilo, že dojde k definitivnímu zákazu interrupcí (nyní jsou od dvanáctého týdne po početí zakázány, pouze s drobnými výjimkami, např. znásilnění). Solidarita byla tak obrovská, že se uskutečnila další akce, obou se zúčastnily i polské ženy. Podobná shromáždění se konala i jinde ve světě včetně Polska, kde nakonec k přitvrzení nedošlo.
A tak vzniklo volné sdružení, kde vedle již zmíněných žen působí také umělkyně Darina Alster, knihovnice Lydie Bartošová, překladatelka Tereza Císařová, politička Monika Horáková, básnířka Martina Malinová, demografka a socioložka Michaela Trtíková Vojtková či studentka Sára Vidímová. Ženy se shodly na tom, že muži často tvoří spojenectví „po hospodách“, kde vymýšlejí akce. I ony chtěly něco, na čem se budou společně domlouvat.
Náměstí Garriguových
Následovala první samostatná akce, zorganizovaná při příležitosti loňského výročí vzniku Československa v roce 1918. Aktivistky se tehdy shodly na jménu Ženy 28. října. V Jihlavě se konal filmový festival a bylo tam rušno. Asi i proto nebyly ženy „vyrušeny“, když si stouply na štafle a tamní Masarykovo náměstí symbolicky přejmenovaly na náměstí Garriguových.
Vydaly prohlášení, že náměstí má být připomínkou postojů Terezie Kropáčkové, Charlotte Garrigue Masarykové, Olgy a Alice Masarykových, ale i Anny a Herberty Masarykových. „Přijde nám důležité upozornit na zajímavé ženy české a československé historie a zároveň tím tematizovat přetrvávající genderové nerovnosti v naší společnosti. Všechny ženy Garriguovy a Masarykovy se věnovaly sociální práci, ať už zaměřené na dosažitelnost vzdělání pro ženy, nebo na oblast péče a zdravotnictví,“ uvedly v prohlášení. Za iniciativu jim na Facebooku poděkovala vnučka Garriguových Charlotta Kotik, která mimo jiné napsala: „Je to báječná iniciativa. Snad se skutečně rozběhne a společenskou situaci dříve nebo později ovlivní.“
Smog má na naše zdraví negativní účinky. Aktivistky proto požadují, aby se tato problematika začala konečně řešit.
Smog nás dusí
„Smogem jsou nejvíce ohroženy malé děti, senioři a seniorky. Právě tito lidé, společně se sociálně slabými nebo lidmi bez domova, mají i omezené možnosti, jak se smogem bojovat nebo zmírnit jeho dopady na sebe a své blízké. Řada z nich si nemůže dovolit odjet někam na ozdravný pobyt daleko od města, nemají chatu nebo chalupu, místo, kam by se mohli jet alespoň na pár dní pořádně nadechnout,“ uvedly Ženy 23. února ve svém prohlášení.
„Smog také způsobuje zvýšenou nemocnost. Od ní se odvíjí následná péče o postižené, zejména o děti a starší lidi s dýchacími potížemi. Tato péče pak samozřejmě neúměrně více dopadá na ženy, neboť ty jsou stále primárními pečovatelkami. Jsou to zároveň také ženy, které mnohem více „užívají“ město. Více jezdí MHD, často se pohybují v ulicích se svými dětmi. Pro ně, pro jejich děti, ale i pro nás pro všechny chceme čistší vzduch v Praze. Chceme vzduch, který se dá dýchat,“ dodaly mimo jiné.
Vznesly i konkrétní požadavky – nejpozději na podzim chtějí předložení regulačního řádu, který se problematikou smogu začne konečně zabývat. Apelují i na to, aby na zastávkách MHD a veřejných místech byly pravidelné informace o kvalitě vzduchu ve městě a požadují větší podporu pěší i cyklistické dopravy, bezplatnou MHD i parkování na „P+R“ parkovištích (v blízkosti městské hromadné dopravy v případě další smogové situaci) a kvalitnější osvětu v otázce znečištění životního prostředí.
Divadlo Anny Letenské
V rámci happeningu ZaSTÁVKA – Den ženské solidarity „Ženy 8. března“ symbolicky přejmenovaly Divadlo na Vinohradech v Praze na Divadlo Anny Letenské. „Vadí nám, že v Praze je minimum ulic a budov pojmenováno po ženách. Přitom je plno žen, na které můžeme být hrdé a hrdí,“ řekla Petra Jelínková.
A co se chystá dál?
„Ženy 365“ mají ambici pustit se do Prague HERstory. „Mělo by jít o průvodce Prahou po místech, kde žily ženy, které bychom si měli připomínat. Vyjde jako kniha i na internetu. Půjde o nejen dnešní známé osobnosti, ale i obyčejné ženy nebo ženské kolektivy,“ prozrazuje Martina Poliaková.
Čtěte také:
Ženy v práci. Proč máme stále menší platy než muži?
I muži pláčou... a je to normální
Lilia Khousnoutdinová: Sesterství je pro ženy důležité
foto: Shutterstock a autorka