Zářící Luna by chyběla nejen básníkům a zamilovaným. Pokud by tento souputník naší planety zmizel, vypadal by život na ní úplně jinak a nejspíš bychom tu nebyli ani my. Měsíc je ve své podstatě „jen“ pustým kamenným tělesem, ale přesto si přirozená družice planety Země zaslouží naši úctu a vděk. Právě ona před stovkami milionů let přispěla k tomu, že vznikl život, a zároveň výrazně urychlila jeho vývoj.
Reklama
Pokud by zmizel Měsíc, zmizel by zároveň i příliv a odliv. Přesněji by se přestaly střídat v intervalech a v intenzitě, na jaké jsme zvyklí, a místo toho by se moře jen nenápadné vlnilo. Přišli bychom tak o rozsáhlé plochy pevniny na mořských březích, které velkou část dne zůstávají zcela suché a část dne jsou naopak zcela pod vodou. Právě v těchto místech se v pradávné minulosti začaly objevovat zárodky života přicházejícího z moře. Udržovaly se na této „polopevnině“ v čase přílivu, ale musely se zároveň začít přizpůsobovat období, kdy voda zmizela.
Jsme opravdu jediní?
Vědci nedokážou stoprocentně říci, zda by naše planeta zůstala bez svitu Luny úplně „neživá“, ale je téměř jisté, že bez dlouhých přílivů a odlivů by se kontinenty „oživovaly“ jen velice pozvolna, protože předkové suchozemských rostlin a živočichů by museli zvládnout „rychlý přechod“ mezi mořem a pevninou.
Země je jediná planeta, která má měsíc podobný tomu našemu.
Navíc v celém kosmu neexistuje jiná planeta (nebo ještě nebyla nalezena) s měsícem podobným tomu našemu. A vzhledem k tomu, že náš Měsíc výrazně přispěl ke vzniku života na Zemi, bývá právě tento fakt jedním z argumentů těch, kteří jsou přesvědčeni, že jsme jedinými živými a rozumnými bytostmi ve vesmíru.
Šikovný nárazník
Měsíc je tedy od pradávna nejen dárcem života na naší planetě, ale i jejím ochráncem, například před nárazy jiných kosmických těles. A že už takto pomohl mnohokrát, dosvědčují jeho četné krátery. Bez Měsíce by vypadalo zcela jinak i pozemské počasí. Měsíční gravitace vytváří ve vazbě na otáčení Země i Měsíce tah, a tím také tření zpomalující rotaci naší planety. Jednoduše řečeno: bez své družice by se Země točila rychleji a vznikaly by na ní silné větry, které by zhoršovaly životní podmínky.
Bez své přirozené družice by se Země točila rychleji a vznikaly by na ní silné větry, které by zhoršovaly životní podmínky.
Konec světa, který známe
Bez vlivu Měsíce by se mohla také značně vychýlit zemská osa, která by zároveň ztratila stabilitu, a proměnilo by se počasí, na které jsme zvyklí. A to způsobem, jenž by ve své podstatě znamenal konec života v podobě, jak ho známe. Vždyť jak jinak by to mohlo dopadnout, kdyby se například Antarktida octla pod vlivem celodenního slunečního záření a opačná strana planety by se pohroužila do naprosté tmy? Ta by byla možná ještě tmavší než ta, na kterou jsme zvyklí v nocích, kdy se Měsíc ocitá ve fázi novoluní.
Nekonečný den
Mějme tedy našeho vesmírného přítele rádi. Ostatně nebude s námi navždy, ročně se od Země vzdálí asi o 4 centimetry. Vlivem tohoto faktu se prodlouží den, který by jednou mohl trvat i několik tisíc hodin, a nejspíš dojde i k výše popsaným jevům. Ale my se toho bát nemusíme. Stane se tak asi za jednu miliardu let, kdy se podle předpovědí astronomů Slunce změní v horkou kouli, jež pak začne likvidovat planety ve „své“ soustavě. Zatím si tedy užívejme měsíční přítomnosti, zvláště ve chvílích, kdy se díky němu promění noční obloha až v mystické divadlo, přitahující pohled nejen básníků a snílků.
foto: Shutterstock, zdroj: Live Science
