Slepice ve vajíčkových velkochovech žijí v Česku přibližně z 84 procent v klecích. Nosnice v nich mají jen minimální prostor a umělé intenzivní světlo na ně svítí až 17 hodin denně, aby snášely více vajec. Je vám jich líto? Máme řešení.

Jedno snáškové období končí v šestnácti měsících věku slepice. Celé hejno pak končí na jatkách, protože už není schopné produkovat požadovaný počet vajíček. V České republice v klecových velkochovech nejdete až 5,8 milionu slepic.

Trochu opeřeného štěstí

Občanská nezisková iniciativa Slepice v nouzi se rozhodla prodloužit těmto užitečným zvířatům život a dát jim šanci poznat slunce, trávu a volný výběh. Zároveň prapaguje jejich domácí chov a tím tak i nákup zdravých vajíček. Založil ji Petr Dobrý z Hnutí DUHA Střední Čechy. Slepicím z vajíčkových velkochovů chce prostřednictvím této iniciativy prodloužit život a umožnit jim, aby alespoň jeho druhou část prožily tam, kde jim nebude hrozit utracení, když přestanou plnit plán snůšky. Vyčerpané nosnice už sice nejsou schopny produkovat enormní počet vajec, který požaduje velkochov, drobného hospodáře ale uspokojí až na dalších deset let, až tak vysokého věku se totiž mohou dožít.


„Chceme propagovat možnost přímé adopce slepiček z nejbližšího velkochovu, které tak zachráníme před smrtí. Budeme je nabízet do kvalitních malochovů, nebo je možné je podporovat virtuálně,“ vysvětluje na stránkách www.slepicevnouzi.cz Petr Dobrý, a dodává: „Na našem webu radíme začátečníkům, jak se o adoptovaná zvířata starat. Rádi bychom informovali zákazníky, jak je možné zamezit utrpení těchto opeřenců, i když nakupujete jejich maso nebo vajíčka v obchodech. Chceme ukázat, že i slepice se umí radovat, smutnit, přátelit se, a také se učit věci, které očekáváme jen u psů a koček, když jim poskytneme prostor a dobrý domov.“

Nelze zachránit všechny


Téměř šest milionů slepic z klecových velkochovů je, na pár desítek možná snad stovek zachránců v podobě malých chovatelů, opravdu velká přesila. Přesto to má smysl, věří lidé z iniciativy Slepice v nouzi, stejně tak, jako jsou o tom přesvědčeni desítky lidí zejména z venkova, kteří si pro svůj malochov tato zvářata pořídili. 
Pravdou je, že zpočátku se ani nedá věřit tomu, že se ubohé slepice jednou dostanou do formy. Pohled na ně je tristní, ale za čas zesílí, peří doroste, brzy se zotaví s začnou snášet vajíčka novému majiteli. Mohou se dokonce stát i chloubou chovu.


„Na našem webu máme program i pro dobrovolníky, vyhledáváme vhodné prostory k předávání slepic malochovatelům, také spolupracovníky, kteří nám pomohou s komunikací s velkochovy i se zájemci o adopci nebo s monitoringem míst s velmi špatnými podmínami pro život těchto opeřenců,“ dodává pan Dobrý, který by rád jednou vybudoval vlastní azyl pro slepice v nouzi.

 

Foto: Pixabay