fbpx

Zveřejněno: 21. 9. 2017

Doprovázená pouť je jednoduchá a prastará technika sebepoznání a osobní transformace. Celý proces se odehrává při chůzi krajinou. Tato metoda se užívala již v dávných dobách, kdy lidé putovali na různá místa náboženských rituálů či významná energetická místa v přírodě.

Domorodé kmeny původních indiánů (a nejen jich) dodnes praktikují potřebné a očistné pobyty v přírodě, zejména při změně stavu mezi přechodovými rituály nebo např. za účelem poznání své životní vize atd. Doprovázená pouť na tyto staré a osvědčené postupy navazuje a zapojuje do celého procesu současné techniky z intuitivní terapie, vědomého koučinku, psychologie a osobního rozvoje s důstojnou lidskou tváří, mnohdy i se spirituálním přesahem. Jedná se tak o osobní či skupinové transformační procesy odehrávající se v přírodě a přirozené způsoby, jak poznat sám sebe a nalézat odpovědi.

shutterstock 463417910

Vydejte se na svou pouť za sebepoznáním.

Zbavte se stresu i depresí

Chůze přírodou se v současnosti jeví dost možná jako nejzásadnější technika přirozené očisty a základ psychohygieny pro lidi západní kultury. Hektický způsob života plný úkolů z oblasti pracovní, zájmové i rodinné nás vzdálil od sebe sama do kanceláří, měst a virtuální reality. Ruku v ruce s tím významně narostlo množství depresí, úzkostných poruch a civilizačních chorob. Většina se děje zvenčí. Setkání člověka se svým nitrem je tak vzdálenější než kdykoliv dříve

Léčivá síla přírody

Zkušenost i výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě harmonizuje, zklidňuje a léčí. Můžeme se tak dohadovat, proč přesně, ale pravděpodobně hraje velkou roli to, že jde o naše přirozené prostředí, spojení s Matkou Zemí a životadárnou Přírodou. Organismus se napojuje na své „doma“. Sdělení, která zrcadlí příroda a podněty, jež k nám vysílá, jsou důležitou protiváhou přemíry informací. Příroda dnes nejen dle moderní psychologie stojí jako pevný bod mezi člověkem a rozpadajícími se společenskými paradigmaty. Na společné pouti přírodou můžeme uvidět to, co jsme neviděli roky života. Takovou sílu má doprovázená pouť.

shutterstock 366906749

Mapa pouti nám pomůže ujasnit si prožitky a myšlenky.

Významní činitelé pouti:

Poutník (klient) – vypráví příběh, sdílí myšlenky, pocity, témata.

Průvodce – z latinského „cum pane“, tj. společné sdílení, jídlo a kráčení. Naslouchá za slovy a mezi řádky, empaticky vnímá souvislosti, vzniklé situace a pocity. Sleduje a vhodně upozorní na synchronicitu okolní krajiny v celém procesu, spojuje pomyslné body klientova života do smysluplné křivky a předkládá ji k nahlédnutí z nové, celistvé perspektivy. Používá techniky dle potřeb poutníka. Nejčastěji reflexi, intuitivní terapii, vědomé naslouchání, prvky koučinku, spirituální praktické cvičení a další.

Příroda – působí svou přirozenou ozdravnou silou, pomáhá v nalezení vnitřního klidu, v procítění energie. Zrcadlí momenty příběhu. Ukazuje možné cesty. V přírodě člověk přirozeně odkládá své životní a profesní role a dostává se tak blíže ke svému nitru, sám k sobě, k tomu, kým skutečně je, tedy uvědomělou lidskou bytostí.

Fyzický pohyb – uvolňuje svalové napětí a postupně se tak uvolňují mentální a duševní procesy. Člověk hlouběji dýchá, čímž okysličuje mozek a nechává spontánně prostor svému podvědomí. Při pohybu je přirozené zůstat bdělý. Tělová paměť je hluboko v nás a mysl je něco na povrchu. Při pouti se intenzivně zapojuje tělo. Proto je tak užitečná a efektivní.

shutterstock 514540603

Chůze přírodou automaticky mění vnímání.

Proč poutě fungují?

Příběh – vyprávíme-li příběh, dotýkáme se srdcem. Hypotézy a ideály zůstávají na úrovni mysli. Pouť přírodou vypráví příběh.

Emoční paměť – prožitky na pouti se ukládají do emoční paměti. Nejsou to teoretická slova, jsou to prožitky. Nepracujeme na úrovni racia, ale na úrovni emocí. Vše se děje zevnitř. Proto si poutník odnáší specifické zpracování stanoveného záměru a také vlastní odpovědi, „jak na to“.

„Svědek“ života – průvodce je svědkem života pro danou chvíli. Stojí po boku a důvěřuje. Nehodnotí a neřeší za poutníka. Díky tomu, že není ponořen v osobních emocích jako poutník sám a zároveň spolu-sdílí poutníkův proces, dokáže vidět věci z nadhledu a v souvislostech.

Přeladění vnímání – chůze přírodou automaticky mění vnímání. Toho nelze dosáhnout při žádném pohovoru s odborníkem u stolu nebo se sebelepším mentorem u tabule.

shutterstock 690371827

Poutník si hlavně odnáší vlastní prožitky a získané zkušenosti.

Jak probíhá vlastní pouť?

Jdeme cestou dle přání klienta – může jít o přání, kam chceme dojít. Může jít o čistě intuitivní kroky. Většinou se po ponoření do příběhu automaticky přelaďujeme na spontánně vedené kroky. Povídáme si o životě, o daném tématu. Průvodce se pozorným nasloucháním a vhodně voleným rozhovorem pokouší vysledovat souvislosti života a počátky sdíleného tématu. Jeho úkolem je nahlížet za slova, upozornit na důležité momenty, upozornit na souhru okolní krajiny s celým procesem, dávat zpětnou vazbu a především tvořit podpůrné prostředí celému dění. Po sdělení významných momentů jdeme často mlčky. Jsou to okamžiky velmi cenné, kdy dochází k vnitřním procesům, usednutí slov a vnitřnímu spojení s vlastními zkušenostmi. Mlčení v přírodě, ať už vsedě či při chůzi, je mlčení, které léčí a které „mluví“ svou silou.

Zařazujeme různá cvičení z oblasti meditačních technik, rituály, prohlubujeme intuici – vše dle potřeby a přání. Na závěr zpracováváme mapu pouti, kdy shrneme všechny zásadní momenty, ujasníme si prožitky, myšlenky, vzájemnou zpětnou vazbu pro vytříbení prožitého dne. Pouť je vždy velmi individuální.

Co si poutník odnáší? 

Nejvýznamnější jsou vlastní prožitky a získané zkušenosti. Často jde o velmi silné emoce, které se ukládají do tělesné paměti a podvědomí na základě prožitých podnětů. Dále si poutník odnáší své vlastní poznámky, grafickou mapu pouti a případné záznamy dle individuálních potřeb.

Spoluautorka: Ivana Kmochová

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...