Když doktor psychiatrie, filosofie a autor bestselleru Život po životě Raymond Moody poukázal na to, že smrt možná neznamená konec, ale bránu k dalšímu životu, začali otázku přezkoumávat mnozí vědci a lékaři. Moodyho odpůrci si stejné pocity a vjemy lidí, kteří prožili klinickou smrt, jednoduše vysvětlili jako halucinaci. Během dalších let se však Moodymu podařilo dokázat, že blízcí umírajících mohou prožít takzvanou sdílenou smrt. Sám se o tom dokonce přesvědčil v momentě odchodu své matky.
„Je velmi časté, že lidé stojící u lůžka umírajícího popíší situaci, kdy plně procítí vystoupení duše z těla zemřelého. Prožijí někdy současně i únik ze svého těla a mohou pak pozorovat dění shora,“ popsal ve své knize Doteky věčnosti (na knize spolupracoval s Paulem Perrym). Většinou si lidé po tomto prožitku pamatují mystickou hudbu, ostré světlo a obrysy duší, které patřily do života zesnulého.
Podobný pocit prožil i sám Dr. Moody. "Dva dny před smrtí moje matka upadla do kómatu. A pak přišla chvíle, kdy zemřela. V tu chvíli u ní byly obě mé sestry a švagři, má žena a já. Matka otevřela oči a dvakrát řekla: ‚Miluji vás!‘ Pak zemřela a v tu chvíli jsem prožil empatický zážitek. Nevystoupil jsem ze svého těla, ale změnil se prostor kolem mne a já jsem vnímal jasně světlo. Moje žena prožila totéž a sestra cítila přítomnost otce, který zemřel před 18 měsíci," popisuje.
Je to jen halucinace?
Už když Dr. Moody a Dr. Perry vydali knihu Život po životě, kde lidé prožili návrat do těla, tvrdilo se, že jejich teze jsou jen sumářem halucinací – konečných procesů mozku. Člověka ozáří silné světlo, následně putuje tunelem, kde se setká se svými blízkými, kteří už nežijí, a ti mu sdělí, ať se vrátí do svého těla, protože ještě nesplnil všechny úlohy. "Většina lidí, kteří prožijí klinickou smrt, se už do těla vrátit nechce. Jedná se o tak příjemný prožitek, že takový zažít na zemi ani nejde. Doktor Claude Wright, hematolog na Lékařské univerzitě v Georii, byl jednou při oživování pacienta, když ten náhle zvolal: Nechte toho! Nedělejte to se mnou," uvádí dále Moody.
I podle mnoha dalších odborníků, kteří na Moodyho výzkum navázali, se o halucinace jednat nemůže už z toho důvodu, že halucinace jsou fragmentární a velmi různorodé, zatímco zážitky blízké smrti směřují k jednomu obrazu. Jejich tvrzení nahrává i průzkum provedený na krysách. Chvíli poté, co jim přestalo bít srdce, v jejich mozku proběhl silný energetický výboj, který příznivce teorie, že po životě ještě něco existuje, utvrdil v tom, že pravděpodobně i zvířata mohou zažívat klinickou smrt nebo že jejich duše může cestovat do jiné dimenze – do dalšího životního cyklu.
Dr. Moody zavítá opět do Prahy
Otázka posmrtného života je stále přístupnější. Procento lidí, kteří věří, že po životě navazuje daleko krásnější část "bytí", narůstá. Zájem o přednášky Dr. Moodyho je enormně velký. Právě proto se společnost Felicius rozhodla, že jej pozve na konferenci do Prahy. "Je mi neskutečnou ctí, že pan doktor opět přijal mé pozvání do Prahy a že vystoupí už v září jako jedna z hlavních hvězd na Festivalu Evolution," potvrzuje Moodyho návštěvu Ctirad Hemelík, ideátor a pořadatel největšího festivalu osobního rozvoje ve střední a východní Evropě.
foto: Shutterstock