Třináctou bohyní je Libuše. Bohyně intuice, strážkyně středu a patronka vizí

Jsem posledním smělým krokem z nebeských výšin na pevnou zem. Ze snů tě polibkem probouzím do reality. Jsem skutečnou ženou, však o nic méně magickou. Umím svá kouzla moudře používat. Nepotřebuji je dávat na odiv, stačí, že uvnitř sebe znám pravdu, tam uvnitř už vím.

Umím si hrát. Vím, co všechno mám k dispozici a že není nic, čeho bych se musela vzdát, pokud sama nebudu chtít. Snoubí se ve mně odvaha se zranitelností, cit s rozumem, síla s křehkostí. I ty už jsi dorazila do svého středu, kde se vše potkává. A právě odsud pramení hluboká moudrost. Z tohoto místa vždy dojdeš, kamkoli budeš chtít. Není se čeho bát.

Třináctá bohyně je naším ústředním obrazem, středovým prvkem celého cyklu.

Zaposlouchej se, jaká je píseň tvého srdce? Čím sis prošla a jak teď zní? Slyšíš ji? Kroužila jsi okolo a teď jsi doma, v samotném centru své existence, kde najdeš vše, co kdy budeš potřebovat. Důvěřuj svému vnitřnímu hlasu, uč se mu naslouchat a už nikdy nezabloudíš. Dokážeš číst v lidech, v přírodě i v situacích. Porozumíš svým snům a dovedeš naslouchat svému srdci. Půjdeš svou cestou a už nikdy z ní nesejdeš. Tvá cesta září stejně jako ty a její světlo tě vždy přivede zpět. Hrdě kráčej jejím středem.

Jsem královnou, kněžkou, jsem patronkou své země a paní svého života. Spojila jsem v sobě světlo i tmu, smutek i radost, aktivitu i odpočinek, disciplínu i spontánnost. Jsem celistvá. Nic mi nechybí. Stát se kompletní uvnitř znamená stát se kompletní i navenek. Teď k sobě můžeš přivolat svého muže. A budete si rovni. Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Mé jméno je Libuše.

Třináctá bohyně

Dosud jsme si představili dvanáct archetypů bohyní, k nimž se naši předkové obraceli. Pro radu, pro ochranu, pro moudré vedení a lepší porozumění přírodě i sobě samým. A pro totéž se k nim dnes můžeme obracet i my. Každému archetypu bohyně byl přiřazen jeden kalendářní měsíc, nad kterým v našem projektu Jsem žena #jsembohyne držela pomyslný patronát. Teď si představíme poslední bohyni, bohyni číslo třináct, reálnou mytologickou postavu, kněžnu Libuši. Ženu se silnou intuicí, moudrostí a důvtipem. Třináctá bohyně je naším ústředním obrazem, středovým prvkem celého cyklu.

Třináctá bohyně je pomyslným můstkem mezi abstraktními archetypy bohyní a reálným obrazem moudré ženy.

Zařazení třinácté bohyně vychází z cyklů přírody i ženského těla. Měsíční neboli lunární cyklus totiž trvá 28 dní. Pokud by se tím řídil i náš současný gregoriánský kalendář, tak by jednotlivé měsíce trvaly přesně takovou dobu, stejnou, jako v průměru trvá ženský menstruační cyklus. Měsíc v nás je sladěn s měsícem tam venku. Proto i v tomto projektu, zaměřeném převážně na ženy, pracujeme s třinácti lunárními měsíci, ne dvanácti kalendářními.

Bohyně nezávislosti

Číslo třináct je často vnímáno jako nešťastné, doprovází je různé pověry a je spojováno s negativními konotacemi. Nicméně je to nejmocnější číslo, které je spojováno také s plodností, tedy projevem tvořivosti bohyně v ženě. Totožný cyklus, který probíhá v ženě, můžeme dohledat i v našem projektu. Spolu s prvními archetypy nápad začínal, semínka se probouzela k životu, pak se zhmotňoval, rostlinky vyrašily nad zem, dozrával, přicházela úroda, pak jsme sklízeli plody naší práce a příroda se chystala ke spánku. Vše na sebe navazovalo a navazuje tak, aby pak koloběh nového života mohl opět začít.

Bohyně nám přinesly archetypy, vzory všeho, co můžeme jako ženy být. Poselství, že si nemusíme vybrat jedinou správnou cestu, nemusíme se nikam škatulkovat, můžeme stát ve své síle, obklopeny svým vlastním kouzlem. Projevovat se nezávisle, ať už jsme samy, nebo v partnerství. Být napojeny samy na sebe a úspěšně fungovat v hmotném světě a zároveň být křehké, krásné a inspirující.

Udělala to, co si její lid přál, což můžeme považovat za projev velké nesobeckosti a moudrosti.

Třináctka je číslo ženy, číslo tajemství a toho, co bylo zapomenuto a v dnešní době to znovu vyplouvá na povrch. Abychom se dokázaly přijmout ve své proměnlivosti, přestat plavat proti proudu a víc využívat podpůrných vln energie slunečního a měsíčního cyklu, kterými se řídí sama příroda a které ovlivňují všechny živé bytosti. 

Archetypy dívky, milenky, matky a stařeny jsou ve své podstatě velmi univerzální. Dají se bez nutnosti lokalizace přemístit do jakékoli jiné země kdekoli na světě. Všude pak najdeme místní božstva, která bychom k těmto archetypům mohli přiřadit. Archetypy slovanských bohyň pak slouží jako připomínka našich vlastních kořenů. 

Bohyně s nohama na zemi

Kněžna Libuše byla ženou, vůdkyní, která za sebou v českých dějinách zanechala legendární stopu. Můžeme ji považovat za mezistupeň, kdy scházíme z nebeského panteonu na zem mezi běžné lidi. Libuše je pomyslným můstkem mezi abstraktními příběhy archetypů bohyň, které nejsou nijak navázány na naši historii, a reálným světem. Příběh Libuše je celistvý a všestranně inspirující příběh ženy.

V minulosti v českých zemích žily tři sestry, čarodějky, Krokovy dcery Kazi, Teta a Libuše, které za své schopnosti nebyly upalovány, ale oceňovány a uctívány. Jejich ženská síla, intuice, citlivost a schopnosti komunikovat jinak než materiálně na úrovni hmoty byly ctěny. Libuše zdědila trůn a stala se vůdkyní a královnou. Královnou schopnou a spravedlivou. Vedla zemi k prosperitě, stabilitě a blahobytu. I přes své vladařské kvality nakonec, aniž by zapochybovala o svých schopnostech, dobrovolně ustoupila do pozadí se slovy „nejste na vládu ženy připraveni, tak já vám tedy dopřeji krále. Můj čas ještě nenastal. Ještě nejste v bodě, kdy byste byli schopni ocenit to, co přináším“.

Jako v Bhútánu

Udělala to, co si její lid přál, což můžeme považovat za projev velké nesobeckosti a moudrosti, kdy žena z vlastní vůle ustupuje do pozadí a nechává vyniknout muži. Takových případů v soudobé společnosti moc nenalézáme, snad jen případ čtvrtého bhútánského krále, který pro dobro své země dobrovolně převedl absolutní monarchii na monarchii konstituční.

Libuše pak na první pohled nechává svůj osud v moci „vyšších sil“ tím, že posílá svého koně, aby vybral jejího vyvoleného. Jenže Přemysl byl pravděpodobně tak trochu vyvolený jí samou už dopředu a kůň za ním šel známou cestou úplně najisto. Kůň běžel jednoduše tam, kde to dobře znal, a na dvůr Libuši přivedl její lásku Přemysla Oráče.

V symbolické rovině zde můžeme spatřit Přemysla, který pracuje na poli a stará se o to, aby byla půda úrodná, a ženu, která té půdě vládne, ona je tou plodnou zemí. Symbolický sňatek mužské a ženské síly. Muž a žena se spojují, aby společně vládli moudře a spravedlivě. Každý z nich stojí ve své síle a s úctou a respektem ke svým odlišnostem se vzájemně doplňují. Můžeme hovořit o posvátném svazku, Hieros Gamos, kdy se „to“ mužské a ženské spojí a dokáže spolupracovat jak uvnitř každého z nás, tak v našich projevech ve vnějším světě. 

Být svá

O Libuši víme, že byla něčím, co bychom mohli nazvat čarodějkou, a chodila se modlit k slovanské bohyni Moraně. Přitom byla obyčejnou ženou, která se stala královnou, partnerkou, manželkou, milenkou a matkou. Sjednocovala v sobě jak to něžné, intuitivní a krásné, tak to více racionální a drsné. Právě díky tomu se i my o tento archetyp můžeme v dnešní době, která směřuje k rovnosti mužů a žen, vnitřně opřít.

Každá z nás může být tímtéž, čím tehdy kněžna Libuše. Být svou, odvážnou, zranitelnou, celistvou, milující, silnou a moudrou. Dokázat vládnout a zároveň se umět včas stáhnout do pozadí pro dobro celku. Nevzdat se, jen poodstoupit a dále na situaci dohlížet zpovzdálí. Toto je dědictví kněžny Libuše, středu našeho Kola roku, poslední bohyně cyklu Jsem žena #jsembohyne.

Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová.

foto: Ieva Ozola, zdroj: Lilia Khousnoutdinová