Nová kniha: Dynastie, jež těžily ze spolupráce s nacisty, z ní profitují dodnes

Autor v knize zkoumá také to, jak tyto firmy o osm desetiletí později stále unikají kontrole úřadů a jak národ, který se už nesčetněkrát pokoušel vyrovnat se svou katastrofickou minulostí, stále kolem některých slepých míst své historie opatrně našlapuje. „Zarazilo mě, že je to země, která si je v mnoha ohledech tak vědoma své historie, ale zdánlivě ekonomicky nejmocnější hráči se tím nezabývají,“ říká o svém zkoumání pětatřicetiletý Nizozemec David de Jong.

„To byl důvod, proč jsem tu knihu napsal. Je to argument ve prospěch historické transparentnosti.“ Bývalý reportér agentury Bloomberg si bere pod drobnohled německé společnosti, které vlastní pivovary, výrobce vína, ale také slavné celosvětové řetězce jako Krispy Kreme a Pret A Manger. Obzvláště ostré světlo však kniha vrhá na výrobce automobilů v čele s německými průmyslovými giganty jako BMW a Porsche, kteří poháněli poválečný ekonomický zázrak a přispívali asi desetinou národního hrubého domácího produktu.

Ferdinand Posche a Adolf Hitler si v roce 1935 prohlíží prototyp pozdějšího Volkswagenu Brouk (zdroj: Profimedia)

De Jong popisuje, jak se vzestup nacistů zpočátku setkal se skepsí a opovržením mnoha podnikatelů. Někteří ale nakonec zjistili, že by spolupráce s nacisty mohla být velmi zisková. Ferdinand Porsche přesvědčil Hitlera, aby uvedl do výroby automobil Volkswagen Brouk. Toho se celosvětově vyrobilo více než 20 milionů kusů a jeho výroba skončila v Jižní Americe teprve v roce 2003. Společnost přitom vzkvétala hlavně za dob Porscheho syna Ferryho, který se dobrovolně přihlásil do SS, stal se důstojníkem a do konce života o tom lhal. Ferry Porsche pak navrhl první sportovní vůz Porsche a v 50. a 60. letech minulého století se ve firmě obklopil dalšími bývalými esesáky.

Nejmocnější z mocných

Ocelářský, uhelný a zbrojařský magnát Friedrich Flick byl v Norimberku usvědčen z využívání nucené a otrocké práce a financování SS. V roce 1960 byl propuštěn a nakonec se stal většinovým akcionářem firmy Daimler-Benz, tehdy největšího německého výrobce automobilů. Deutsche Bank v roce 1985 konglomerát s názvem Flick koupila a z Friedrichových potomků udělala miliardáře.

Snad nikdo nedokládá de Jongovy argumenty lépe než Günther Quandt a jeho syn Herbert, členové nacistické strany a patriarchové rodiny, která nyní ovládá BMW Group. Herbert Quandt měl odpovědnost za továrny na baterie v Berlíně, kde dřely tisíce nuceně nasazených včetně stovek žen z koncentračních táborů. Získal společnosti ukradené židům ve Francii a i na svém soukromém pozemku využíval válečné zajatce a nuceně pracující. V nacisty okupovaném Polsku dokonce vybudoval koncentrační tábor.

Günther Quandt v rozhovoru s Adolfem Hitlerem (zdroj: Wikimedia Commons)

Když bylo Güntherovi Quandtovi 37 let a ovdověl, oženil se s 17letou Magdou Friedländerovou a měl s ní jedno dítě. Po jejich rozvodu se Magda provdala za nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, dál ji známe pod tímto příjmením. Těsně před koncem války v Hitlerově bunkru společně se svým manželem svých šest dětí zavraždila a pak spáchala i s ministrem propagandy sebevraždu. Po válce byl Günther Quandt zatčen pro podezření ze spolupráce s nacisty, ale byl zproštěn viny poté, co nepravdivě uvedl, že ho Goebbels přinutil, aby vstoupil do strany.

„Günther Quandt byl jedním z nejúspěšnějších průmyslníků nacistického Německa,“ uvádí de Jong, který se o osudy rodin průmyslníků spojených s nacisty zabývá dlouhé roky. „Už předtím, než Hitler převzal moc, byl nesmírně bohatý. Používal to na konci války na svou obhajobu a říkal, že byl jen obětí intrik Goebbelse a své bývalé manželky.“

Snaha o zúčtování s minulostí svrhla ve Spojených státech sochy generálů Konfederace a přejmenovala školy, pojmenované po rasistických prezidentech. V případě německých rodin, historicky spojených s nacisty, se ale nic takového neděje.

Herbert Quandt zdědil po svém otci obrovské bohatství a zachránil BMW před bankrotem. Stal se největším akcionářem. Dvě z jeho dětí, Stefan Quandt a Susanne Klattenová, jsou nyní nejbohatší rodinou Německa s téměř většinovou kontrolou nad BMW Group, s velkými podíly v chemickém a technologickém průmyslu a čistým jměním asi 38 miliard dolarů.

Od minulosti se distancují

Oni a další podobné dynastie jsou oslavováni za to, že proměnili Německo v ekonomickou velmoc, jejich jména nesou budovy, nadace a ceny. Kostlivci v jejich skříních nejsou tajemstvím. Možná také proto si Quandtovi v roce 2011 nechali vypracovat studii, která měla do jejich ostudné minulosti nahlédnout. Na firemních webových stránkách pak sice byly provedeny změny, které byly blíž pravdě, ale de Jong je i tak označuje za "neochotně provedené" a vynechávající důležité detaily. Stefan Quandt stále uděluje výroční cenu pro média pojmenovanou po jeho otci a pracuje v budově pojmenované po jeho dědečkovi.

De Jong se snaží potomky magnátů spojených s nacisty kontaktovat, většinou s ním ale nemají zájem mluvit. Ke značně kontroverzní minulosti rodin se nevyjadřují, na veřejnosti se prezentují hlavně prostřednictvím obchodních úspěchů svých firem. O tom, že jejich předci páchali válečné zločiny, se samozřejmě nemluví. Rodiny mají podle de Jonga tendenci spoléhat se na německé pojetí kolektivní viny.

Stefan Quandt v Muzeu moderního umění ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 2014 (zdroj: Profimedia)

To ostatně označuje autor knihy za zvrácené. Podle něj tak existuje nadace, která oslavuje muže, jenž sice v roce 1959 zachránil BMW před bankrotem, ale zároveň byl spojen s koncentračním táborem v nacisty okupovaném Polsku. De Jong ve své knize poznamenává, že snaha o transparentnost a s ní související zúčtování s minulostí svrhly v minulosti sochy generálů Konfederace, obchodníků s otroky i Kryštofa Kolumba a přejmenovaly vysoké školy pojmenované po rasistických prezidentech. V případě německých rodin historicky spojených s nacisty se ale nic takového neděje.

„Doufám, že si lidé na spotřebitelské úrovni více uvědomí, že peníze, které utratí za tyto produkty, mohou skončit jako dividendy pro tyto rodiny a mohou jít na udržování tradic ve jménu nacistických válečných zločinců,“ glosuje situaci de Jong.