Univerzitní profesorka biblických studií Melanie Howardová zná všechny argumenty, které křesťané používají na podporu svých potratových názorů, ať už jsou pro, nebo proti. Mnoho lidí dle ní předpokládá, že Bible o tomto tématu přímo pojednává. To ale není pravda, vysvětlila pro web The Conversation.
Starověký kontext
Potraty byly známé a praktikované již v biblických dobách, třebaže se tehdejší metody od těch moderních značně lišily. Například řecký lékař Soranus v druhém století doporučoval jako způsoby ukončení těhotenství půst, pouštění krve, zběsilé poskakování a nošení těžkých břemen.
Známý Soranův traktát o gynekologii uznával různé názorové proudy na toto téma. Někteří lékaři zakazovali používat jakékoli metody přerušení těhotenství. Jiní je povolovali, ale ne v případech, kdy měly zakrýt cizoložství nebo zachovat dobrý vzhled matky.
Jinými slovy, Bible byla napsána ve světě, v němž se potraty praktikovaly, a nahlíželo se na ně různě. Přesto se hebrejské a řecké ekvivalenty slova „potrat“ nevyskytují ani ve Starém, ani v Novém zákoně Bible. To znamená, že toto téma tam jednoduše není napřímo zmíněno.
Co říká Bible
Absence výslovné zmínky o potratech v Bibli však nezabránila jejich odpůrcům ani zastáncům, aby v ní hledali oporu pro své postoje. Odpůrci potratů se obracejí na několik biblických textů, které mají dle nich naznačovat, že lidský život má hodnotu již před narozením. Bible například začíná popisem stvoření člověka „k obrazu Božímu“. Je to způsob, jak vysvětlit hodnotu lidského života pravděpodobně ještě před narozením.
Exodus 21 popisuje scénář, v němž bojující muži udeří těhotnou ženu a způsobí jí potrat. Pokud žena kromě potratu neutrpí žádnou jinou újmu, je mu uložena peněžitá pokuta.
Stejně tak Bible popisuje několik významných postav včetně proroků Jeremiáše, Izajáše a apoštola Pavla jako osoby, které byly povolány ke svým posvátným úkolům již v mateřském lůně. V žalmu 139 David tvrdí, že ho Bůh „spojil v lůně mé matky“.
Odpůrci potratů však nejsou jediní, kdo se mohou odvolávat na Bibli. Zastánci „pro možnost volby“ mohou poukazovat zase na jiné biblické texty, které by zdánlivě mohly poukazovat na důkazy v jejich prospěch.
Například Exodus 21 naznačuje, že život těhotné ženy je cennější než život plodu. Tento text popisuje scénář, v němž bojující muži udeří těhotnou ženu a způsobí jí potrat. Pokud žena kromě potratu neutrpí žádnou jinou újmu, je pachateli uložena peněžitá pokuta. Pokud však žena utrpí další újmu, je trestem pro pachatele reciproční újma, a to až doživotní.
Existují i další biblické texty, které zdánlivě oslavují rozhodnutí, jež ženy činí pro své tělo, a to i v kontextech, v nichž by se takovým rozhodnutím společnost vyhýbala. Například pátá kapitola Markova evangelia popisuje ženu s gynekologickým onemocněním, kvůli němuž neustále krvácí. Sáhla proto na Ježíšův plášť v naději, že ji uzdraví, a to přesto, že dotek menstruující ženy podle tehdejší víry způsoboval rituální znečištění. Ježíš však podle textu Bible její rozhodnutí pochválil a ocenil její víru.
Podobný příběh lze nalézt i v Janově evangeliu. Ježíšova následovnice Marie mu na nohy vylije celou nádobu drahé masti a utře je vlastními vlasy. Ježíše to nejenže nepobouří, ale dokonce její rozhodnutí porušit společenské tabu kolem tak důvěrného dotyku nepříbuzného muže obhajuje.
Za hranicemi Bible
V reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu se američtí křesťané na obou stranách politického spektra odvolávali na libovolný počet textů, aby mohli tvrdit, že právě jejich názor má biblickou oporu. Pokud však tvrdí, že Bible výslovně odsuzuje, nebo schvaluje potraty, překrucují text tak, aby odpovídal jejich postoji.
Křesťané si samozřejmě mohou vytvořit vlastní argumenty založené na víře ohledně moderních politických otázek, ať už k nim Bible mluví přímo, nebo ne. Je však důležité si uvědomit, že ačkoli byla Bible napsána v době, kdy se potraty praktikovaly, nikdy se její text k této otázce přímo nevyjádřil.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: The Conversation