Antiteisté nebo nenáboženští: Kolik je druhů ateismu a proč v něco věří všichni

Slovníková definice ateisty je poměrně jasná. Ateista je někdo, kdo postrádá víru v Boha nebo bohy. Opakem ateisty je pak teista. Kategorické dělení populace na teisty a ateisty může vyvolávat dojem, že lidé jsou striktně rozděleni podle toho, zda „věří“, ale ani jeden z těchto termínů sám o sobě o daném člověku mnoho neřekne. Podívejme se tedy blíže na to, jak si lidé z obou těchto skupin vykládají Boha a nadpřirozeno. Pak toto dělení začne ztrácet smysl. I ateistů je totiž, co se týče víry či nadpřirozena, celá řada.

„Být ateistou pro někoho znamená zcela odmítnout víru v nadpřirozeno, víru v Boha nebo božstvo,“ předkládá svůj pohled na věc psycholog a spisovatel Clay Routledge. „Myslím si ale, že ve skutečnosti je to mnohem složitější. Dokonce i mezi ateisty existuje mnoho různých způsobů, jak tuto myšlenku konceptualizovat,“ tvrdí. Vzhledem k tomu, že náboženské přesvědčení v populaci stále klesá, není bez zajímavosti podívat se na to, jak variabilní může samotný pojem „ateismus“ vlastně být.

1. Nenáboženští

Jedním z nejširších typů ateismu je prostě nepřihlášení se k náboženství. Často se stává, že nenáboženští lidé nutně neodmítají existenci nadpřirozena nebo Boha (koneckonců můžete být nenáboženští, a přesto věřit ve formy spirituality), ale spíše dogmata tradičních náboženství. Nehlášení se k náboženství od vás nevyžaduje aktivní odmítnutí jakéhokoli konkrétního systému víry. Jednoduše to znamená, že se k žádnému nepřihlásíte.

Testy vodivosti kůže ukázaly, že jak teisté, tak ateisté pociťují při hlasitém čtení vět ostře kontrastujících s ideály víry silné emoční vzrušení.

V roce 2021 uvedlo při prováděném průzkumu celkem 29 % dospělých v USA do kolonky náboženství slovo „žádné“. Tato skupina zahrnovala několik podskupin, včetně jedné, která pravděpodobně nejlépe popisuje nezaujaté nenáboženské lidi. Tito lidé tvrdili, že jejich náboženská identita není konkrétní.

2. Emoční ateisté

Emoční ateisté jsou ateisté, jejichž nedostatek víry nebo aktivní odmítání víry pramení především z negativních emocí. Jedním z příkladů je někdo, kdo se z nějakého důvodu začal na náboženství zlobit.

Možná byl nepřiměřeně trestán za své „hříchy“ nebo třeba zažil tragédii tak hroznou, že nechápe, proč Bůh dovolil, aby se něco takového stalo. Emoční ateista, vedený negativními zkušenostmi, tedy Boha aktivně odmítá.

3. Sociální ateisté

Tato skupina může ve svých soukromých chvílích chovat různé úrovně náboženského nebo duchovního přesvědčení, ale nemá zájem o to, aby je sdílela nebo prezentovala. Náboženské nebo duchovní přesvědčení považuje tato skupina lidí za čistě soukromou věc.

4. Antiteisté

Kromě nedostatku náboženské víry zastávají antiteisté aktivní postoj proti náboženstvím obecně. Jednou z nejznámějších osobností, které takový postoj zaujímaly, byl spisovatel Christopher Hitchens.

Ten jednou řekl: „Nejsem ani tak ateista, jako spíše antiteista. Nejenže tvrdím, že všechna náboženství jsou verzemi téže nepravdy, ale domnívám se, že vliv církví a vliv náboženské víry na člověka je jednoznačně škodlivý.“

Ateisté na vlastní kůži

Bez ohledu na skupinu, do které se řadí, jsou ateisté bez rozdílu nakloněni si myslet, že Bůh neexistuje. Nakolik se ale sebevědomá přesvědčení ateistů shodují s tím, co cítí hluboko uvnitř? To byla jedna z hlavních otázek studie z roku 2014, zveřejněné v magazínu The International Journal for the Psychology of Religion. V ní výzkumníci požádali ateisty a věřící jednotlivce o to, aby nahlas přečetli prohlášení, ve kterých Boha žádali o velmi nebožské činy, mezi něž patřilo třeba to, aby zařídil, že jejich rodiče vážně onemocní.

Když byli dotázáni, jak nepříjemné jim je podobná prohlášení pronášet, ateisté popisovali mnohem menší míru diskomfortu než věřící. Což asi není překvapivé. Koneckonců, pokud nevěříte v Boha, tato prohlášení by pro vás neměla být ničím jiným než prázdnými slovy.

Méně očekávané byly ale výsledky testů vodivosti kůže účastníků, které se používají k měření emočního vzrušení. Výsledky ukázaly, že jak ateisté, tak věřící projevovali při čtení těchto prohlášení vysoké emocionální vzrušení. Takže i když ateisté prohlašovali, že nabádání Boha dělat hrozné věci nebylo příliš nepříjemné, fyziologická měření naznačovala něco jiného. Tak trochu fakt, že ani ateisté nejsou od náboženství úplně odstrčeni.