Představte si, že za několik let zasáhne Zemi obří asteroid, zablokuje svit Slunce a zničí tak zemědělství na celém světě. Tuto neradostnou vyhlídku podrobil pro BBC Future analýze novinář Philip Maughan. Na první pohled podle něj nemáme mnoho důvodů k optimismu. Vypadalo by to prý asi takto: planeta pohlcená plameny, mrtvé ryby pokrývající hladiny řek, zemědělská zvířata hynoucí po tisících. Vzduch by se začal ochlazovat po několika dnech, ale systém zásobování, jak ho známe, by byl zničen. Maughan však tvrdí, že lidstvo by i přesto bylo schopno přežít. Tedy pokud by se nám podařilo přeskupit infrastruktury a oprášit znalosti předků.
Když USA odpálily atomovou bombu nad japonským Nagasaki, ti, kteří se ukryli ve starých důlních tunelech, byli schopni přežít, pokud nebyli příliš blízko vchodu. Štěstí měla dvacetiletá Akiko Takakuraová, která přežila, přestože v tu chvíli stála od centra výbuchu necelých 300 metrů. Byla však uvnitř železobetonové budovy, pobočky Japonské banky.
Výhoda podzemních skladů
Občané v Ankaře, Pekingu, Moskvě a Montrealu budou mít tváří v tvář útoku asteroidu náskok. Každé z těchto měst má velké tranzitní, skladovací nebo obchodní prostory hluboko pod zemí. Turecko by dokonce mohlo využít rozsáhlou síť podzemních měst v provincii Nevşehir, kterou poprvé postavili Frygové před 2 500 lety a kterou rozšířili řečtí Kappadočané, kteří se obávali pronásledování v byzantské éře. Velká Británie na tom bude také dobře. Kromě podzemních vlakových sítí v Londýně, Newcastlu a Sunderlandu existují podzemní klenby v Glasgow a Liverpoolu, úkryty, jeskyně a sklepy v Nottinghamu, Edinburghu, Chislehurstu a Stockportu.
Zdá se tedy, že zásobení základními potravinami pro případ nouze není vůbec špatný nápad. V době, kdy se studená válka vyostřila, začaly Spojené státy plnit své podzemní kryty pečlivě vybranými produkty: „univerzální sušenkou pro přežití“ vyrobenou z bulguru, slavnými Campbellovými polévkami, nápojovými směsmi Tang a takzvaným „Multi-Purpose Food“, což byla dehydrovaná zelenina a sójová krupice. Nikdo však nemluvil o tom, na jak dlouho by uložené zásoby vystačily. Odhaduje se, že stávající sklady sušených potravin by mohly na pět let nasytit přibližně 10 % světové populace. Budeme tedy muset znovu najít způsoby, jak si potraviny zajistit.
Kromě úkrytu pro lidi by podzemní prostory mohly být použity i k pěstování potravin. Navzdory nedostatku světla a vlhkému, špatně cirkulujícímu vzduchu se zde při správném přístupu některým plodinám může dařit.
Počítačové modely předpovídají, že v případě dopadu asteroidu bude v rovníkových oblastech méně než 40 % denního světla, v polárních oblastech pouhých 5 %.
První experimenty už přinesly povzbudivé výsledky. Například v Paříži se nachází šest kilometrů čtverečních nevyužitého prostoru v podobě nadbytečných parkovišť, z nichž část společnost Cycloponics přeměnila na houbové farmy. Firma Growing Underground zase pěstuje zeleninu v bývalém protileteckém krytu v Claphamu v Londýně.
Klíčky, microgreens, pšeničná tráva, bílý chřest, rebarbora a houby mohou být krátkodobě pěstovány buď s nulovým, nebo minimálním umělým světlem. Klíčky jsou skvělým zdrojem vitamínů, mastných kyselin a vlákniny a k růstu využívají energii uloženou v semenech. Totéž platí pro microgreens, které mohou poskytnout řadu chutí od kořeněných přes kyselé až po sladké.
Bude stávající infrastruktura ještě využitelná?
Nebude snadné dosáhnout vyvážené stravy. Lidé budou i nadále jíst přežívající druhy zvířat, jako jsou jeleni, krávy, kozy a slepice, a krmit jejich snížený počet suchou trávou, listím a rozloženým dřevem. Pokud jde o vitamíny, tak E, A a B12 lze syntetizovat průmyslovými procesy. Jiné, jako jsou K nebo D, bude obtížnější získat. Krátkodobě můžeme získat živiny z květů, listů a nezdřevnatělých částí stromů. Čaj z jehličí má například mnohonásobně víc vitamínu C než pomerančový džus. Kopřivový čaj obsahuje vitamíny A, C a K a pampeliškový čaj je bohatý na draslík.
Počítačové modely, vytvořené pro případ jaderné války a často používané jako analogie pro případ dopadu asteroidu, předpovídají, že v rovníkových oblastech bude méně než 40 % normálního denního světla, v polárních oblastech pouhých 5 %. Cukrová řepa prokázala toleranci vůči nižším teplotám, stejně jako v omezené míře také mrkev, zelí, brambory a hrášek. Pěstování plodin, jako jsou brambory, pšenice, ječmen, rýže, kukuřice a sója, by mohlo být přemístěno do tropů a doplněno o maniok, baobab a divoký špenát. Se surovinami, jako je ropa, zemní plyn, oxid uhličitý nebo nepoživatelné části plodin (takzvané zbytky při sklizni nebo těžbě dřeva), můžeme vyrábět syntetické bílkoviny, cukry a tuky, tedy všechny tři lidské makroživiny.
Pomoci by mohla přeměna uhlovodíků na vosky a stravitelné tuky, doslova přeměna fosilních paliv na potraviny.
Rafinérie biopaliv a papírny by mohly být přeměněny na výrobu jedlých cukrů z lignocelulózové biomasy. Jedna studie uvádí, že papírny jsou velmi vhodné k tomuto účelu, protože se mohou pochlubit 85% shodou složek s biochemickým cukrovarem. Přeměna uhlovodíků na vosky a stravitelné tuky, doslova přeměna fosilních paliv na potraviny, by mohla pomoci zaplnit různé mezery a nebylo by to poprvé. V roce 1910 upravil chemik Arthur Imhausen proces známý jako oxidace parafínu, aby vytvořil v reakci na inflaci v Německu „máslo z uhlí“. Nový závod v Číně využívá proces chemické syntézy k výrobě 20 000 tun bílkovin z bakterií. Tento jednobuněčný protein potřebuje k růstu pouze metan, kyslík a dusík a bude použit ke krmení ryb, ale mohl by být upraven i pro výživu lidí.
Místo ropy ryby a mušle
Společnost poskytující offshore služby Roxel Aqua vymyslela modulární systém (známý jako „koncept Octopus“), který přeměňuje vrtné plošiny na rybí farmy, a usiluje o jeho schválení regulačními orgány. V Mexickém zálivu spolupracovaly komerční firmy a akademická sféra na systémech „integrované multitrofické akvakultury“, která využívá vyřazené ropné plošiny k chovu mušlí, ploutvonožců a chaluh a zároveň vyrábí obnovitelnou energii. Mořské řasy rostou při slabém osvětlení, což znamená, že je lze chránit před nebezpečným UV zářením ponořením pěstebních linií do větší hloubky.
Mlži jako škeble, slávky a ústřice jsou vynikajícími zdroji železa, jehož mají lidé po celém světě běžně nedostatek. Rostou ve stísněných prostorách, netrpí parazity a nemocemi jako ryby. Mořské ekosystémy vzkvétají tam, kde jsou k dispozici tvrdé a stabilní povrchy, tedy na opuštěných ropných plošinách. Kromě rostlin, sasanek, ryb a mořských ptáků, kteří se kolem nich shromažďují, mohou tyto stavby hostit mlže či mořské řasy. Nejdůležitější je, že jsou propojeny s pobřežními zařízeními, která se kdysi používala pro dovoz ropy a plynu a jsou postavena tak, aby vydržela špatné počasí.
Nedávný úspěch NASA při změně dráhy asteroidu Dimorphous je uklidňující a výzkumníci odhadují pravděpodobnost srážky s tělesem o velikosti asteroidu Chicxulub na pouhých 0,000001 %. Nicméně asteroidy koneckonců nejsou jedinou hrozbou, které čelíme. Jsou zde také klimatické změny, bioteror, rostlinné patogeny a ultraodolné plevele, nukleární zima a supervulkány. A jeden ruský diktátor.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: BBC
