Cožpak se v těchto časech, s ohledem na dávnou minulost, nemáme dobře? Netrpíme přece nedostatkem základních potravin, neléčitelnými chorobami a podobně. Zdání však klame, protože jsme tuto nádhernou planetu již dost vyplenili, o duchovně pokleslých hodnotách člověka ani nemluvě. Jde o to, že současný svět se nevyvíjí příliš pozitivně. Obdobná konstatování však společnost příliš kladně nehodnotí, protože lidský druh je ochoten přijímat výhradně pozitivně laděné zprávy. Ty klidně mohou být lživé a zavádějící, hlavně když vyzní optimisticky.

Není divu, že většinová společnost si nechá mazat med kolem pusy, že je vše, jak má být. To nelze kritizovat, protože toto podmíněné chování nám bylo dáno do vínku jako genetická výbava. Kdyby tomu tak nebylo, člověk by nepřežil dobu ledovou, nedokázal by čelit nepříznivým životním podmínkám. To se naštěstí díky genům nestalo. Navzdory tomu, že tento článek je na první pohled o beznaději, může být i pomocnou rukou, která zmírní těžkosti tohoto světa.

Zpomalit čas svým vědomím

Slovo zpomalit znamená uvést cosi do většího klidu. Tím však nemusí být pokrok ani moderní vývoj lidstva, jen relativně rychleji běžící čas. Takovéto časové zrychlování přitom nemusí nezbytně souviset s tím, že stárneme, ale s tím, že jsme si nevědomě stvořili uspěchanější svět, v němž hodiny běží rychleji, než by měly.

Jsem přesvědčen o tom, že veškeré obtíže současného světa jsou způsobeny rychleji plynoucím časem. Každá z 24 hodin sice plyne exaktně po vteřinách, minutách a hodinách, nicméně z pocitového hlediska přeci jen trochu jinak. Během zimy, kdy je den kratší a venkovní teploty jsou většinou pod bodem mrazu, zažíváme falešný pocit, jako kdyby se čas zpomalil. Co z toho lze vyvodit? Na základě vnitřního pocitu lze tok času ovlivnit, a tedy i zvolnit. Jestliže čas plyne kontinuálně, jak tedy docílit toho, abychom tuto exaktní jednotku pomocí našeho vědomí zpomalili?

Kdybychom výrazně snížili pracovní dobu, dosáhli bychom tím pocitového efektu, který by reálný čas mohl zkrátit až o dvě hodiny.

Pokud pocity mohou měnit realitu, nepůsobí jen na čas, ale také na teplotu, která často neodpovídá naměřeným skutečnostem. Jde o takzvanou pocitovou teplotu, o níž lze hovořit jako o teplotě zdánlivé, protože nerezonuje s receptory těla, umístěnými pod kůží. Díky tomuto pocitovému fenoménu lze čas významně ošálit – zpomalit. A o to by nám mělo jít především.

Právě pomaleji plynoucí čas a zpomalení veškeré spotřeby by mohlo přispět k očišťování planety, třeba i od skleníkových plynů. Časová úspora (zpomalení) by nám poskytla více volna a svobody, což by nejvíce prospělo lidské mysli, která je otrávená duchem vlastní vynalézavosti.

Více času pro sebe

Jak tedy čas zpomalit? Nejjednodušeji toho lze dosáhnout, když budeme trávit více času doma než v práci. Kdybychom výrazně zkrátili pracovní dobu, která je dnes v průměru osmihodinová, alespoň tady u nás v Evropě, dosáhli bychom tím výše popisovaného pocitového efektu, který by reálný čas mohl zkrátit až o dvě hodiny. Co by takovéto rozhodnutí přineslo světu? Myslím si, že většina pracujících lidí musí obdobnou časovou úlevu ve vlastním zájmu podpořit. Nebo toužíte pracovat od nevidím do nevidím v jednom zápřahu? Více volného času znamená větší svobodu a pocítit potěšení ze života, což je základ pevného zdraví, k němuž můžeme přidat ještě klidné stárnutí.

Pocit časového zpomalení jde ruku v ruce s vyšší kvalitou života. Kratší pracovní doba je tudíž zjevným nástrojem dosažení všech výše uvedených výhod. Můžeme doopravdy zpomalit, pokud poskytneme tomuto nápadu šanci na jeho realizaci. A nic není nemožné, pokud se cíle nevzdáme ještě před jeho dosažením. Koneckonců, této civilizaci už nezbývá mnoho času, pakliže chce přežít. V tomto případě může být tedy i zkrácená, například čtyřhodinová pracovní doba ukazatelem směru k záchraně lidského pokolení. Protože když průmyslové podniky sníží svou pracovní dobu, včetně snížení spotřeby energií, tak se tím i zredukují emise skleníkových plynů, které mají zásadní vliv na globální oteplování.

Související…

Stratég Michal Novák: Od soutěžení k rovnováze
Nový Fénix

foto: Shutterstock, zdroj: Josef Čáp, Nový Fénix