Potkává se Silvestr a Nový rok a stejně jako o Štědrém dnu, Božím hodu vánočním a svátku Štěpána tyto dny provázejí mnohé zvyky. Pomiňme ty v poslední době nejobvyklejší – že se snažíme vypít co nejvíc, zajídat alkohol chlebíčky a pálit rachejtle. Pomiňme také to, že letos nikam nemůžeme, venku se můžeme potkat maximálně dva, mít roušky a ty rachejtle moc neodpalovat.
Zajímavého je toho mnohem víc. Silvestr je svátkem svatého Silvestra. Uvádí se, že Silvestr byl papežem, ale v jeho době – tedy v letech na přelomu třetího a čtvrtého století, kdy svátek vznikl – nosila hlava křesťanské církve jen titul římského biskupa.
Silvestr pochází z latinského slova silva, což označuje obyvatele lesa i les.
V mládí prý každopádně zažil pronásledování křesťanů a musel se skrývat v lesích nedaleko Říma. Odtud také pochází jeho jméno, protože Silvestr pochází z latinského slova silva, což označuje obyvatele lesa i les. Měl štěstí, přežil a dožil se i doby, kdy se císař Konstantin obrátil ke křesťanství a začal toto náboženství podporovat.
Odkaz Saturnálií
Silvestr I. byl zvolen římským biskupem roku 314 ve velice mladém věku, zřejmě v jednadvaceti letech, a s mladistvou energií se pustil do stanovení regulí, co a jakým způsobem uctívat či, chcete-li, oslavovat. Ve starém Římě tehdy bylo zvykem ještě slavit takzvané Saturnálie k poctě boha Saturna a byl to v podstatě jeden nevázaný mejdan, který začínal podle našeho kalendáře 17. prosince a jehož konec se neustále oddaloval.
Osud tomu chtěl, aby reformátor Silvestr I. zemřel 31. prosince roku 335. Jeho svatořečení pak z toho dne udělalo další svátek.
Původně jednodenní svátek se prodloužil nejdříve do 23. prosince, později až do 30. prosince. Veškeré starořímské instituce přestaly pracovat, a dokonce si otroci měnili role se svými pány. Nevíme, zda byl Silvestr abstinent, ale tohle mu bylo trnem v oku a nechtěl, aby se křesťané takového řádění účastnili. Na období zimního slunovratu stanovil oslavu Ježíšova narození. Nahrazení pohanského svátku křesťanským se stalo v církvi tradicí a můžeme je objevit i při jiných příležitostech.
Svátek Ježíšova narození byl prvním křesťanským a osud tomu chtěl, aby reformátor Silvestr I. zemřel 31. prosince roku 335. Jeho svatořečení (je patronem domácího zvířectva a úrody) pak z toho dne udělalo další svátek, který je pro křesťany symbolický. Tento den končí starý rok stejně tak, jako skončilo pronásledování křesťanů. Všichni očekávají s nadějí nový rok, tedy nové období v dějinách křesťanské církve. Odkaz Saturnálií v nás ale přes všechnu Silvestrovu snahu zůstal.
Babí den
K 31. prosinci však nepatří jen bujaré veselí a popíjení. Podle našich tradic se domácnost měla připravit na příchod nového roku již před tímto dnem. To znamenalo velký úklid, výměnu povlečení i velké prádlo. Mělo to ovšem několik háčků – na Nový rok už nesmělo být prádlo na šňůře, protože by to mohlo znamenat smrt někoho blízkého. Také při zametání si musely hospodyně (a hospodáři) dát pozor.
Smetí muselo prozatím skončit v koutě, aby nikdo z rodiny nebyl vymeten ven. Nějaká rizika na sebe braly takzvané báby ometačky. To byly většinou chudé ženy, které za jídlo či almužnu ometaly plotny, aby kamna dobře hořela a u plotny se nestalo nějaké neštěstí. To by na sebe mohla přivolat právě hospodyně, kdyby tu plotnu ometla sama, ovšem bába ometačka už u té plotny až do příštího roku nebyla. Někdy se proto také poslednímu dnu v roce říkalo „Babí den“.
Aby štěstí neuletělo
Nový rok má v sobě daleko víc příkazů, zákazů či zvyků než samotný silvestr. Slavit se začal poměrně pozdě, až někdy počátkem 19. století, ale novoroční předsevzetí mají daleko větší tradici, snad až od 16. století. Jedná se tak jako u křesťanské církve vlastně o nový začátek. O účinnosti předsevzetí však víme určitě všichni své.
Pokud si zvete hosty, tak raději ty nejmladší, neboť staří přinášejí do domu hádky.
Samotný Nový rok ovšem začíná nocí z posledního dne předešlého roku. Musí se vám zdát něco pěkného a pak máte naději, že se to splní. Do Nového roku je také nutné se vypořádat se všemi dluhy. Není jasné, jak se na tento zvyk ovšem dívají banky – odpustí penále za předčasné splacení? My bychom také měli odpouštět svým nepřátelům, ale praví křesťané by tak vlastně měli činit po celý rok.
Jak na Nový rok, tak po celý rok – to je pořekadlo v dnešní době zakořeněné snad nejvíce. Rodina by měla být pospolu, zejména u oběda. V menu by neměla chybět čočka, která přináší peníze, a na druhou stranu tu máme spoustu „zakázaných“ jídel. Třeba drůbež, protože štěstí by uletělo, s rybou by uplavalo a se zajícem zase uteklo. Pokud si zvete hosty, tak raději ty nejmladší, neboť staří přinášejí do domu hádky.
Místo petard stačí zvonek
Není třeba slavit Nový rok petardami, které prapůvodně sloužily k zahánění zlých duchů. Dříve, když nebyl střelný prach, se používalo práskání bičem. Zcela jistě ale postačí, když doma obejdete všechny místnosti se zvonečkem a všechny vycinkáte. Na to prý zlí duchové slyší také. Zásadní je, co je v první den roku právě za den. Mrazivou zimu, povodně a epidemie chorob můžeme očekávat, je-li tímto dnem pondělí. Ještě horší zimu, zato ale úrodný rok, věští Nový rok v úterý.
Nový rok v pátek by se snad měl zakázat, protože věští válku, choroby a množství úmrtí.
Středa, a to je aktuální, znamená málo strdí (tedy medu), ale zároveň bohatou úrodu vína. Nejlepší je snad čtvrteční termín – úrody bude dostatek, ovšem čeká nás parné léto. Nový rok v pátek by se snad měl zakázat, protože věští válku, choroby a množství úmrtí. Sobotní termín potěší ovocnáře a zarmoutí obilnáře, zato ten nedělní předznamená mírnou zimu a kultivované jaro. Tak doufejme, že těch chorob a úmrtí bylo v roce 2020 už dost.
Reklama
foto: Shutterstock