Koketovat s posmrtným životem, to je tak trochu jako koketovat s loterií. Jak je to možné? Třebaže člověk ví, že v loterii pravděpodobně nevyhraje, koupě losu mu dává naději, stejně jako mu poslušnost k náboženství slibuje krásný posmrtný život. Tím však podobnosti nekončí.
Je pravděpodobné, že optimismus, který člověk získá zakoupením losu, má větší hodnotu než cena losu, rozebírá v článku pro Psychology Today evoluční psycholog Nigel Barber. Podle něj právě i přínos víry převyšuje náklady na ni.
Naděje umírá poslední
Aby se náboženské sklony u lidí vůbec rozvinuly, museli z nich naši předkové mít nějaké výhody, které byly vyšší než to, co jim museli obětovat. Vzhledem k tomu, že všechny historické společnosti náboženskou víru a rituály měly, je pravděpodobné, že náboženství poskytovalo určitou výhodu v boji o přežití a v reprodukci.
Náboženské rituály a modlitby pravděpodobně našim předkům pomáhaly zvládat stres. Odtud pramení fenomén posilování religiozity ve stresových situacích, jako je například válka nebo hladomor. Předpokládá se, že takové emocionální výhody přispívají k lepšímu zdraví a delšímu životu.
Náboženský rituál, jako je modlitba, ze své podstaty uklidňuje, ale také dává věřícímu naději. Panikařící letec, který se setká s nebezpečnou turbulencí a obává se, že letadlo brzy spadne, se uklidní aktem modlitby.
Tento pohled na náboženství dává smysl teorii, podle které náboženskou víru a praxi narušuje ekonomický rozvoj. Náboženská skepse je nejsilnější ve vyspělých zemích, které mají dobré zdraví a dlouhou průměrnou délku život. Příkladem je například Japonsko nebo některé sociální demokracie v Evropě.
Naopak náboženská víra je nejsilnější na místech, která jsou zmítána válkou a sociálními problémy, jako některé státy v Africe či na Blízkém východě. Existuje také silná negativní korelace mezi HDP na obyvatele a významem náboženství. Jinými slovy, v bohatých zemích lidé přikládají náboženství menší význam.
Pokud si uvědomíme, že náboženství plní emocionální funkci, pomůže nám to pochopit, proč je pořád tak oblíbené a rozšířené a proč není nepodobné závislosti.
Závislost a naděje
Víra, že se člověk dostane do ráje, je podobná víře, že vyhraje v loterii. Malá investice do losu může přinést značnou návratnost v podobě naděje a psychické pohody. Není tedy překvapivé, že hraní loterie je návykové. Její návykovost ale není způsobena tím, že hráč vyhrává, ale tím, že koupě losu zlepšuje člověku náladu, píše Psychology Today.
Problém je, že lidé se často při hraní loterie chovají kompulzivně. Stejně jako u jiných závislostí i zde riskují, a to i v případě, když se jim nedaří, jsou ve stresu nebo se cítí deprimovaní.
Náboženská víra je nejsilnější na místech, která jsou zmítána válkou a sociálními problémy, jako některé státy v Africe či na Blízkém východě.
Dalo by se říct, že existují tři zásadní podobnosti mezi náboženstvím a hazardními hrami. Za prvé, podobně jako hazardní hry mohou náboženské rituály zmírnit stres a zlepšit člověku náladu. Za druhé, čím více je člověk v tísni, nebo čím těžší je jeho život, tím důležitější je pro něj náboženství. A za třetí, zlepšení nálady při hraní hazardních her pramení jak ze samotné činnosti, tak z víry ve šťastný výsledek.
Náboženský rituál, jako je modlitba, ze své podstaty uklidňuje, ale také dává věřícímu naději. Panikařící letec, který se setká s nebezpečnou turbulencí a obává se, že letadlo brzy spadne, se uklidní aktem modlitby a také věří, že se přimlouvá u nadpřirozených sil, aby zabránil katastrofě.
Opačné trendy
Pokud mají hazardní hry a náboženství tolik společných psychologických rysů, proč je tedy gambling na vzestupu i v době, kdy náboženství naopak upadá?
Hazardní hraní je nyní v USA oblíbenou zálibou: podle Gallupova průzkumu 64 % Američanů přiznává, že si alespoň občas hazardní hry hraje. Vzhledem k tomu, že hazardní hry dodávají člověku podobné pozitivní pocity jako některé náboženské rituály, pak dává smysl, že hazardní hry jsou čím dál oblíbenější i v době, kdy je náboženství na ústupu.
Stejný vzorec se ostatně projevuje i u sledování sportů, které se také prolíná s náboženskými prožitky, jak upozornil Barber v jednom ze svých dřívějších článků.
Překvapivá pomoc
Názory na hazardní hry se v různých náboženstvích liší. Náboženské skupiny, které věří ve více než jednoho boha (například buddhismus či hinduismus), jsou k hazardním hrám všeobecně tolerantnější než ty, které věří pouze v jednoho Boha (například katolíci, mormonové, svědkové Jehovovi). Ví se také, že lidé, kteří hrají hazardní hry a zároveň patří k církvi, jež hazardní hry neschvaluje, nehrají tak intenzivně.
Víra, že se člověk dostane do ráje, je podobná víře, že vyhraje v loterii.
Navzdory tomu, že počet lidí, kteří se hlásí k nějakému náboženství, klesá, mnoho jedinců stále duchovní zážitky vyhledává. Ti ostatní se pak obracejí například právě k hazardním hrám, aby svou duchovní prázdnotu zaplnili. A další mohou naopak využít spiritualitu k tomu, aby se závislosti na hraní zcela zbavili. Na spiritualitě a víře jsou ostatně založeny například Gamblers Anonymous (Anonymní hráči) a další podobné léčebné programy.
Přestože se tedy duchovní praktiky v lecčems gamblingu podobají, a mohou z tohoto důvodu vzbuzovat nedůvěru, právě toto podobnost může nakonec vést k tomu, že člověk se od automatu obrátí na modlení či rituály, což je pro něj, alespoň ve většině případů, mnohem méně nebezpečné.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today