Statistiky ukazují, že průměrná délka prvního manželství je 8,2 roku. Proč ale zrovna toto číslo? Pro server Psychology Today o tom píše licencovaný klinický sociální pracovník Robert Taibbi.

Je samozřejmé, že se v průběhu dospělého života měníme. Výzkumníci jako Daniel J. Levinson nebo George E. Vaillant ale upozorňují na to, že vývoj probíhá v určitých blocích – zhruba sedm let stability, následují dva až tři roky neklidu a přechodu, než se ustálíme v další fázi. Někdy se soustředíme na kariéru, jindy na dlouhodobé plány. Občas jde o intimní vztah.

Když jste se poprvé zamilovali, psychicky jste ve svém životě něco potřebovali – dostat se pryč od rodičů, získat stabilitu, mít dítě, cítit se důležití nebo opečovávaní. A to vám druhá osoba poskytla. Ačkoliv jste o tom nemluvili, podvědomě jste uzavřeli dohodu – já ti dám to, co chceš, a ty mi dáš to, co chci já. V prvních letech si následně společně budujete život, vytváříte pravidla a rutinu, abyste měli stabilitu – kdo vynáší odpadky, jak často chodí máma na večeři, kdo iniciuje sex? Některé páry se přes tuto fázi nikdy nedostanou. Hádají se o životním stylu, vzájemných očekáváních a pak se rozvádějí. Většina to ale ustojí, říká Taibbi.

Sedmileté svědění

Po pěti, šesti, sedmi nebo osmi letech ale začne být jeden z partnerů, nebo častěji oba, neklidný. Život, který si vybudovali se svými pravidly a rutinou, přestává fungovat, nebo jim už vůbec nevyhovuje. Ale proč? Váš partner skvěle naplnil tu prvotní potřebu – odešli jste z domova, získali stabilitu nebo dítě, cítili jste se potřební. Ale teď se vaše potřeby změnily, vysvětluje Taibbi. Vy jste však uvízli v této bublině, kterou jste si vytvořili. To, co se vám na druhém člověku dřív nejvíc líbilo, vás nyní přivádí k šílenství. Ta pevná, stabilní, uzemňující osoba vám nyní připadá strnulá a panovačná. A ten spontánní, který miluje zábavu, je zase najednou příliš dramatický.

Pokud se vydáte cestou rozptýlení, jste v pohodě možná dalších osm let – dokud se z dětí nestanou teenageři, dokud nedostanete to povýšení, nebudete znudění nebo vyhořelí z práce. Neklid a pocit, že jste uvězněni v krabici svého života, se pak ale znovu objeví.

Podle Taibbiho jde o takzvané sedmileté svědění. Páry se začnou hádat, vzdalovat se od sebe, někdo má milostný poměr. Řeknou si: „Tohle nefunguje, jdu pryč, začínám znovu.“ A rozvedou se. A o dva nebo tři roky později si znovu někoho vezmou a celý proces začínají nanovo. Anebo se nehádají. Snaží se všechny emoce obejít, rozptýlit se, soustředit se na děti – a z páru se stává pouze máma a táta. Nebo se soustředí na kariéru, pracují osmdesát hodin týdně, aby získali povýšení. Nebo se rozptýlí něčím jiným – koupí si motorku a každý víkend jezdí na srazy.

„Pokud se vydáte cestou rozptýlení, jste v pohodě možná dalších osm let – dokud se z dětí nestanou teenageři, dokud nedostanete to povýšení, nebudete znudění nebo vyhořelí z práce. Neklid a pocit, že jste uvězněni v krabici svého života, se pak ale znovu objeví,“ varuje Taibbi.

Přijměte výzvu

Tohle všechno zní depresivně, není to ale nevyhnutelné. Místo rozvodu nebo rozptýlení můžete přijmout výzvu a věnovat pozornost všemu tomu neklidu a emocím a využít je jako informaci, která vám pomůže udělat si přehled a zjistit, co nyní potřebujete, radí Taibbi. „Ano, vyrostli jste z bubliny života, který jste si vytvořili, ale nemusíte začínat znovu od nuly nebo jen přežívat. Vylepšete vztahovou smlouvu z prvního roku. Rozhodněte se, co každý z vás potřebuje právě teď – méně těžké práce a více spolupráce, méně odmítání a více naslouchání, méně zběsilého životního stylu a více usedlého, více intimity a sexu,“ nastiňuje Taibbi.

A pokud netušíte, co skutečně potřebujete, nebo pokud sami nedokážete tyto rozhovory s partnerem vést, vyhledejte terapeuta. „Jsou to důležité křižovatky ve vašem životě. Nevydejte se špatnou cestou,“ vzkazuje Taibbi.

Související…

Manželství má být pečetí lásky. Některé vztahy naopak zabíjí
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today