Vypadá to, že fake news, dezinformace a teorie spiknutí jsou jako covid. Šíří se mezi lidmi a nezabírá na ně žádná léčba. Kdo je jednou nakažen, cítí se být ve svém přesvědčení utvrzen a ohrožen těmi, kteří se mu snaží jeho názor vyvrátit.
Tak alespoň zní obecný závěr z pětadvaceti vědeckých studií provedených na téma boje s dezinformacemi, fake news a teoriemi spiknutí, které mezinárodní tým odborníků, vedený irskými vědci, nyní srovnal odbornou analýzou. Ukázalo se, že vysvětlování všech dezinformačních teorií protiargumenty je zcela neúčinné.
Nefungují argumenty ani zesměšnění
Jakékoli pokusy o argumentační vyvracení mají mizivé, či dokonce protichůdné výsledky. Pokud se například někdo pokusí dokázat, že tvrzení teorie spiknutí je falešné, může být toto úsilí vnímáno jako důkaz zatajování „pravdy“. Instituce, které se snaží teorie spiknutí vyvrátit, mohou být považovány za spolupachatele. Výzkumné teorie tedy protiargumentační sílu prakticky zamítly jako jeden z nejméně účinných nástrojů.
Stejně tak tu byly i další nástroje, které mají mizivý, žádný, či dokonce opačný účinek. Je zde například metoda zesměšnění, která se snaží dezinformaci devalvovat na základě zesměšnění její samotné podstaty a také lidí, kteří jí věří. Předpokládalo se, že takto intervenovaný člověk se bude cítit nekomfortně a od své víry upustí. Bohužel ani to nefunguje.
Na rozdíl od přímého protiargumentu nebo vyvrácení, které se snaží čelit teoriím spiknutí až poté, co jim byl člověk vystaven, informační očkování se snaží čelit teoriím spiknutí ještě předtím. Předchozí experimenty ukázaly, že tato očkování jsou účinná v oblasti snižování víry ve fake news a politické klepy stejně jako v teoriích spiknutí.
Do podobné skupiny pak paří intervence empatií. Vědci zjistili, že protiargumenty, které apelovaly na pocit empatie účastníka a nastínily škody, které mohou z konspiračních přesvědčení vyplynout, mají také mizivé účinky.
Zajímavou strategií je pak takzvaný priming. Jde vlastně o psychologické zpracování účastníka například tím, že je dotazován nikoli na samotnou konspirační teorii nebo dezinformaci, ale na to, jak se díky ní cítí. Jak se mu s tímto pocitem, když tuto teorii zná, žije. Tato strategie je ale psychologicky náročná a vyžaduje opravdové odborníky. Další variantou primingových intervencí je navození analytického myšlení účastníků, které je nutilo provádět určité úkoly vyžadující duševní bystrost. Ukázalo se, že v případě této strategie výsledky často oscilují a nejde je přesně zařadit ani na jednu stranu stupnice pomáhá/nepomáhá.
Informační očkování
Druhou nejlepší intervencí je dle vědců takzvané očkování. To naznačuje, že podobně jako vakcína chrání před nemocemi, informační očkování zahrnuje poskytnutí oslabené formy argumentu spiknutí spolu s body, které tvrzení vyvracejí. Na rozdíl od přímého protiargumentu nebo vyvrácení, které se snaží čelit teoriím spiknutí až poté, co jim byl člověk vystaven, informační očkování se snaží čelit teoriím spiknutí ještě předtím. Předchozí experimenty ukázaly, že tato očkování jsou účinná v oblasti snižování víry ve fake news a politické klepy, stejně jako v teoriích spiknutí.
Objevuje se zde také možnost intenzivního vzdělávacího kurzu. Tato metoda byla použita během výzkumu, který používal jako jediný longitudinální design (tříměsíční interval mezi měřením před a po měření). Intenzivní tříměsíční kurz o pseudovědách výrazně snížil pravděpodobnost, že by lidé, kteří kurzem prošli, propadli nějaké vědecké dezinformaci či teorii spiknutí. Zároveň se ale ukázalo, že to neplatí například pro politické nebo sociální fake news.
Stále se ukazuje, že lidské vědomí má velmi silné sklony zjednodušovat a hledat viníky. Ani metody učení kritického myšlení tedy nejsou stoprocentní.
Tím se dostáváme k metodě, která zatím napříč celým spektrem typů dezinformací vykazuje největší úspěšnost – kontinuální snaha o strategie rozpoznávání konspiračních teorií ještě dřív, než se s nimi dotyčný setká. Občas to můžeme zjednodušeně nazývat „učením kritického myšlení“. Jedině tato metoda vykázala znaky snížení náchylnosti ke konspiračním teoriím, ale i dezinformacím a fake news. Ovšem bylo vždy třeba jednat postupně a v širokospektrálním vzdělávání, tedy nikoli cíleně a intenzivně, jak tomu bylo v předchozím případě.
Vědci shrnují, že výsledky, které mají, jsou stále jen výzkumnými tezemi a je třeba je zasadit do celkového rámce skutečného života a ověřit v praxi. V každém případě však vykazují jasnou typologii sociální difuze konspiračních teorií a možnosti boje proti nim. Výsledky zcela jasně prokázaly, že jedinou možností, jak s tímto nešvarem bojovat, je prevence. A ani ta nefunguje stoprocentně. Stále se ukazuje, že lidské vědomí má velmi silné sklony zjednodušovat a hledat viníky. Ani metody učení kritického myšlení tedy nejsou stoprocentní. Přesto vědci věří, že jimi navržené strategie založené na informačním očkování a kritickém myšlení mohou v budoucnu přinést slibnější výsledky.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: PLOS ONE