Šest měsíců po narození druhého dítěte Patricie, žena s aktivním a naplňujícím sexuálním životem, zjistila, že není schopna dosáhnout orgasmu. „S partnerem jsme vyzkoušeli všechno,“ říká. „A bylo to tak frustrující, protože jsem téměř dosáhla vyvrcholení, znovu a znovu, a pak nic,“ popisuje. Po několika měsících ji frustrace přivedla do kliniky pro sexuální poruchy. Poté, co se jí zeptali na její sexuální návyky, manželství a dalších možné stresory, došli k závěru, že její neschopnost dosáhnout orgasmu může být způsobena poškozením nervů souvisejícím s porodem. „Řekli mi: 'Doufejme, že se nervy zregenerují, ale nevíme,'“ říká Patricie. „A já jsem odcházela s myšlenkou: 'Páni, to mi moc nepomohlo,'“ svěřuje se v článku vědecké autorky Kayt Sukelové pro server Scientific American.
Patricia není ve své frustraci zdaleka sama. Statistiky se různí, ale většina zdrojů se shoduje na tom, že pravidelně dosahuje orgasmu při sexuální aktivitě méně než třetina žen. Pokud taková neschopnost přetrvává déle než šest měsíců a vede k trápení, Diagnostický a statistický manuál duševních poruch klasifikuje tento stav jako psychosexuální poruchu – anorgasmii. Problém může být celoživotní – diagnóza těch, kteří orgasmus nikdy nezažili – nebo může být získaný, jako v Patriciině případě. A přestože i malé procento mužů se v průběhu života setká s anorgasmií, obvykle v důsledku chronických zdravotních problémů, jde především o ženskou poruchu.
Porozumět orgasmu
Vědci usilovně pracují na tom, aby příčiny anorgasmie a potlačené sexuální reakce pochopili. Laboratoře po celém světě používají různé zobrazovací techniky, aby zjistily, co se děje v mozku během orgasmu, jak mohou představy narušovat sexuální reakci a jak mohou naše hormony napomáhat, nebo naopak bránit, vyvrcholení. Lékaři doufají, že na základě těchto výzkumů objeví nové a účinnější způsoby léčby.
Pokud věnujete pozornost tomu, jak vypadáte, měříte se s bývalými partnery nebo řešíte, co se děje ve vašem vztahu, místo toho, co skutečně cítíte a prožíváte během sexu, nemusíte se dostat na úroveň vzrušení potřebnou pro orgasmus.
Než však vědci přijdou na to, jak pomoci lidem, kteří nemohou mít orgasmus, musí lépe porozumět tomu, co se děje v mozku a těle lidí, kteří ho mít mohou. „Orgasmům teprve začínáme rozumět, zejména z pohledu neurovědy,“ říká pro Scientific American neurovědec z Rutgersovy univerzity Barry R. Komisaruk. „Víme, že orgasmus začíná aktivací ve smyslové kůře. Ale mají lidé s anorgasmií normální reakci smyslové kůry? Nejsou smyslové informace integrovány jinými částmi mozku? To zatím nevíme,“ dodává.
Příčina je často v hlavě
Při hledání příčiny anorgasmie vědci zkoumají různé oblasti – fyziologickou, psychologickou a chemickou. Ředitelka Laboratoře sexuální psychofyziologie na Texaské univerzitě v Austinu Cindy M. Mestonová poukazuje na několik dobře známých faktorů, které brání orgasmu, včetně poškození nervů, čímž mohla trpět Patricia. „Existují cévní poruchy, poranění míchy, neuropatie, účinky léků proti depresi a dalších medikamentů,“ poznamenává pro Scientific American Mestonová. Podotýká však, že jakmile tyto faktory vyloučíte, žádné vědecké důkazy nepodporují myšlenku, že anorgasmie vzniká v důsledku dysfunkce tělesných systémů.
Pravděpodobnějším viníkem je čelní mozkový lalok. Ten totiž řídí veškeré sledování a posuzování. „Pokud věnujete pozornost tomu, jak vypadáte, měříte se s bývalými partnery nebo řešíte, co se děje ve vašem vztahu, místo toho, co skutečně cítíte a prožíváte během sexu, nemusíte se dostat na úroveň vzrušení potřebnou pro orgasmus,“ vysvětluje Mestonová. „Takové věci prostě nepřispívají ke zvýšení vzrušení, a tak vám budou stát vašemu orgasmu v cestě,“ dodává.
Většina zdrojů se shoduje na tom, že pravidelně dosahuje orgasmu při sexuální aktivitě méně než třetina žen. Pokud taková neschopnost přetrvává déle než šest měsíců a vede k trápení, Diagnostický a statistický manuál duševních poruch klasifikuje tento stav jako psychosexuální poruchu.
Úspěchy řízené masturbace
To, že v problematice dosažení orgasmu dominuje mysl, pomáhá vysvětlit zdánlivě neintuitivní zjištění – totiž že léčba anorgasmie je nejsnazší u těch, u nichž jde o celoživotní stav. Důvodem je to, že postoj se mění snáze než fyziologie. „Často je to věc studu,“ podotýká doktorandka na Rutgersově univerzitě a sexuální terapeutka Nan Wiseová. „A jakmile někomu dáte povolení zkoumat své tělo, masturbovat a zjistit, co je mu příjemné, přijde na to. Koneckonců, než začnete hrát v kapele, musíte se naučit hrát na svůj vlastní nástroj,“ říká.
Pozoruhodně účinná při léčbě celoživotní anorgasmie se ukázala řízená masturbace, kterou již v 70. letech 20. století zavedli Julia Heimanová, nyní ředitelka Kinseyho institutu, a Joseph LoPiccolo, který byl výzkumníkem v oblasti sexu na univerzitě v Missouri. Tato technika v podstatě znamená to, jak zní – pacienti pracují s terapeuty na cílených masturbačních aktivitách během individuálních sezení. „Spousta výzkumů ukazuje, že ženy, které nikdy neměly orgasmus, se mohou naučit jak na to – jen když se dozvědí více o své sexuální anatomii a o tom, jak zkoumat své vlastní tělo,“ vysvětluje Mestonová. Cílená masturbace je přitom úspěšná u asi devadesáti procent účastnic.
Získaná anorgasmie by mohla vyžadovat jiný přístup. Někdy jsou na vině partnerské konflikty, které lze často vyřešit komunikací a terapií.
Patricia získala zpět schopnost dosáhnout orgasmu asi po třech letech. Poškození nervů, které bylo pravděpodobnou příčinou, se časem zahojilo. Lepší porozumění mozku může v budoucnu pomoci zlepšit diagnostiku a léčbu i u lidí, jejichž problém nespočívá jen ve fyziologii. Wiseová je opatrná, nicméně plná naděje. „Ve složitějších případech anorgasmie se pravděpodobně jedná o kombinaci psychologických, sociálních a biologických faktorů. Pokud se nám podaří zjistit, jak se vzájemně ovlivňují, když lépe zmapujeme, co se děje v mozku během orgasmu, je tu možnost, že dokážeme mnohem víc,“ věří.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Scientific American