Dokud nemáme děti, nenapadne nás řešit jejich spánek. To je přirozené. V naší západní společnosti jsme navíc poměrně sžití s představou, která je nám vytrvale podsouvaná prostřednictvím nejrůznějších reklam na chůvičky, monitory dechu, usínáčky a další podobné produkty, jejichž účelem není nic jiného, než nahradit teplou náruč rodičů a „zjednodušit“ jim život: Svěží a odpočatá maminka pokládá do postýlky rozesmáté miminko, které se spokojeně zavrtí a usne. Proč je takový přístup lichý a taková představa nereálná? Hledání odpovědí nejen na tuto otázku zasvětila svou profesní dráhu Lenka Medvecová Tinková, spánková antropoložka a autorka projektu ProsímSpinkej.
Proč miminka pláčou
Pláč je v počátcích života jediným komunikačním prostředkem miminek, kterým rodičům dávají najevo, že je potřebují. Nechat je vyplakat a uklidnit se o samotě v tichém pokoji podle spánkové antropoložky Lenky Medvecové Tinkové neučí samouklidnění, jak propagují spánkoví trenéři, ale pouze paralýze a rezignaci spočívající v uvědomění, že rodič nepřijde. Na základě myšlenky, že láskou nemůžeme nikoho rozmazlit, založila Lenka projekt ProsímSpinkej, jehož pilířem je kniha S láskou o dětském spánku, v níž sděluje poznatky, které během své dosavadní kariéry získala.
Jakou roli hrají nadměrná očekávání
Novopečení rodiče jsou po narození potomka hozeni do vody a nuceni plavat bez toho, že by je předtím někdy někdo učil, jak na to. Očekávání, že miminko bude po uložení do postýlky nebo kočárku samo spokojeně a tiše spinkat, berou za své podobně jako vnitřní klid. Rodina se ocitá v začarovaném kruhu stresu a pláče, kdy pořádně nespí ani jeden z členů a kdy se máma a táta zoufale sami sebe ptají, kde že to vlastně udělali chybu a proč jejich dítě nespí „normálně“.
Metody vyplakávání nás jen vzdalují od rodičovské intuice i vlastního dítěte, učí nás spoléhat se na předem sestavené režimy místo na to, co sami vidíme a cítíme přímo před sebou k vlastnímu dítěti.
„Normální spánek miminka je mnohem variabilnější, než často rodiče slýchají ve svém okolí. Mnoho miminek se i v šesti měsících či roce nebo roce a půl budí běžně v noci na kojení nebo přitulení a jejich spánek pořád spadá do zcela normálního spánkového vývoje,“ vysvětluje Lenka Medvecová Tinková s tím, že nejvíce škody páchají v tomto směru nadměrná očekávání, která mnohdy pramení právě z představy propagované reklamami ukazujícími dítě, jež po uložení samo usíná v postýlce. „Ve skutečnosti jsou spánek a usínání miminek mnohem intenzivněji napojeny právě na přítomnost rodičů,“ dodává.
Samostatné miminko je jako Yetti
Miminka jsou ze své podstaty nesamostatná stvoření, která se rodí zcela závislá na svých rodičích a která všechny své potřeby a emoce filtrují právě skrze ně. Už jen toto uvědomění je samo o sobě osvobozující, a jakmile jej přijmeme, přestaneme se trápit otázkami, proč že je vlastně to naše miminko tak neodložitelné – protože se samo nepřemístí, samo se nenakrmí, neuklidní ani neobleče.
Laskavá náruč a blízkost rodičů jsou navíc pro vývoj miminka zásadní. Miminka poznávají prostřednictvím receptorů na kůži svět – teplo, chlad, strach, lásku, bezpečí, klid. „V současnosti již máme mnoho výzkumů, které potvrzují, že laskavý dotek/náruč podporují vývoj mozku, pomáhají trávení, snižují nervozitu a stres u miminka i rodiče a v neposlední řadě učí rodiče naladit se na své miminko a vnímat jeho neverbální komunikaci,“ říká antropoložka.
Láskou nemůžete nikoho rozmazlit
Lenka je zastánkyní kontaktního rodičovství a bojuje proti různým modelům metod vyplakávání. Proč je proti, vysvětluje právě brilantním popisem podstaty miminek, jíž je nesamostatnost a závislost na rodičích. Miminka nejsou schopna prospat celou noc sama, potřebují ke klidnému spánku postupně dospět, podobně jako musí dozrát jejich nervová soustava.
Lehké fáze spánku, v nichž tráví většinu svého spaní, miminka podle Lenky chrání před zástavou dechu a umožňují upozornit rodiče pláčem o tom, že je něco v nepořádku. „Metody vyplakávání nás jen vzdalují od rodičovské intuice i vlastního dítěte, učí nás spoléhat se na předem sestavené režimy místo na to, co sami vidíme a cítíme přímo před sebou k vlastnímu dítěti," říká odbornice.
Miminko pro klidné usínání i spánek potřebuje pocit bezpečí a lásky, který mu dá jedině blízkost rodičů. (zdroj: se svolením Lenky Medvecové Tinkové)
Je dokázáno, že spánek s rodiči, ať už ve společné posteli, nebo v jednom pokoji, pomáhá miminku překonávat lehké fáze spánku, naladit se na hlubší dech rodiče a spát klidněji a pokojněji. Ve své knize S láskou o dětském spánku k tomu Lenka cituje hned několik výzkumů. Zmiňuje dokonce termín „kojospánek“, který vypovídá o změně fyziologie spánku matky a dítěte, kdy se na sebe díky společnému spánku a kojení naladí, což prohlubuje jejich vztah a činí matku vnímavější k neverbální komunikaci svého dítěte.
Co je a není normální
Svou činnost Lenka zaměřuje na spánek dětí v kontextu s celým životem. Sleduje, jak se v průběhu věků vyvíjel, co všechno do něj může vstupovat a jak se liší v různých společnostech. Během svých výzkumů totiž došla k zajímavému poznatku: že to, co je považováno za normální, do velké míry závisí na tom, kde žijete a v jakém prostředí vyrůstáte.
Například v afrických zemích je běžnou praxí, že ženy nosí děti celé dny na sobě, ty pospávají na maminkách v šátcích a tím, že se s nimi účastní života v komunitě, se na něj ladí a učí se, jak v ní fungovat i jak fungovat v životě obecně – jak se například liší den od noci. Turecké babičky zase v kruhu uspávají miminka ležící na jejich holeních jemným pohupováním, zatímco ženy jednoho indiánského kmene celý první rok života své děti před zlými mocnostmi chrání tím, že s nimi spí vsedě.
Kde se vzala představa, že dítě musí umět usínat samo
Ještě zajímavější je, že ani v naší společnosti nebyla představa miminka usínajícího o samotě v postýlce vždy vnímána jako normální. „Přivedl ji až komunistický režim a jeho potřeba udržet vysokou produktivitu práce a fungující matky,“ vysvětluje Lenka. Společný spánek, jehož je Lenka zastáncem, rozhodně nebyl vždy tak tabuizovaným tématem a rodiče nebyli strašení tím, že když si vezmou miminko k sobě do postele, musí se bát, že ho zalehnou nebo ohrozí na životě.
„Stejně tak houpání, nošení nebo usínání v náručí, či dokonce kojení nejsou negativní spánkové asociace, jak tvrdí různí spánkoví trenéři propagující metody vyplakávání, jimž se dnes říká různě – třeba spánkový trénink,“ vysvětluje Lenka s tím, že miminko pro klidné usínání i spánek potřebuje pocit bezpečí a lásky, který mu dá jedině blízkost rodičů. „Nemusíte mít tedy výčitky za to, že své dítě uspáváte kojením nebo houpáním v náručí, to je rodičovský přístup, který je jedním z nejčastějších rodičovských přístupů ve světě,“ říká.
Bezpečný společný spánek
Jedním z běžných přístupů rodičů je také společný spánek, ať už v jedné společné posteli, na postelích vedle sebe nebo v jedné místnosti, kde jsou si všichni nablízku, na dotek a na doslech. Při společném spánku s miminkem je však vždy důležité myslet i na bezpečnost. Tedy žádné polštáře ani deky v dosahu miminka, žádní plyšáci ani usínáčci.
Děti vnímají večer jinak než my dospělí – zatímco rodičům začínají chvíle klidu, kdy se mohou věnovat sobě a partnerovi, pro děti den končí a nechápou, proč od nich nervózní rodič spěchá.
„Miminka by neměla spát vedle rodičů v zavinovačce, musí mít vždy volné ruce a důležité je také, abychom miminko nepokládali na polštář vedle sebe. Nejbezpečnější poloha je miminko u hrudi kojící matky v poloze na zádech. Za nejnebezpečnější se považuje spánek na gauči,“ popisuje. „Miminko, ať už v postýlce nebo ve společné posteli, má vždy spát na pevné, rovné matraci. Jako prevence SIDS se ukazuje právě společný spánek v jedné místnosti s rodiči. Rodič instinktivně hlídá klidný spánek miminka a jeho klidný dech pomáhá miminku překonávat lehké fáze spánku, z nichž se v noci pro nevyzrálost nervové soustavy často budí,“ pokračuje.
Takový společný spánek se pozitivně odráží na vztahu rodičů a dítěte, napomáhá budování pocitu bezpečí i dozrávání nervové soustavy. Pro kojící maminky je navíc pohodlnější mít děťátko u sebe, k tomu při vzájemné blízkosti dochází k produkci hormonu oxytocinu, který matku i dítě uklidňuje a dodává pocit štěstí a pohody.
Uspávání bez stresu a pláče
Základem je naladit se na vlastní dítě a sledovat, co pomáhá. „Nepotřebujete žádný spánkový plán ani předem zkonstruovaný režim, vy znáte své dítě nejlépe a nejlépe mu tedy dokážete pomoci klidně spát. Někdy stačí nevšímat si rad svého okolí a začít znovu pozorovat, co se u vás doma děje a co do vývoje miminka a jeho spánku aktuálně vstupuje,“ říká Lenka. Podle ní je dětský spánek jako moře – někdy bouřlivý, jindy klidný, důležité ale je, že po něm na lodi plujete společně.
Co je spánková harmonie
Když přijmeme fakt, že do dětského spánku vstupuje mnoho faktorů přes turbulentní vývojové změny v prvním roce života po emoční stav rodiče a naučíme se na základě toho flexibilně reagovat a střídat styly uspávání podle toho, co bude zrovna zabírat, nalezneme něco, čemu Lenka říká „spánková harmonie“. „Neznamená to, že budete pořád krásně spát, ale že se naučíte vycházet si vzájemně vstříc, hledat společná řešení a sladíte se tak, že se spánek celé rodiny stane klidnějším i díky přístupu, který společně přijmete.“
Začněte u sebe
Děti jsou moudré, zrcadlí nás a ukazují to, co se nám mnohdy nelíbí. Lenka má v rukávu stovky příběhů rodičů, kterým se zdlouhavé uspávání a neklidný spánek proměnil takřka ze dne na den díky tomu, že se sami uklidnili a změnili přístup. „Všechno je v naší hlavě, mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu a zdánlivě neřešitelná situace se najednou sama rozplete,“ říká.
Mgr. et Bc. Lenka Medvecová Tinková
Dlouhodobě se specializuje na dětský spánek, je autorkou populárních knih pro rodiče a děti. V roce 2013 založila projekt ProsímSpinkej: stránku, která se od svého počátku snaží podporovat rodiče a inspirovat je k hledání řešení různých složitých spánkových situací prostřednictvím laskavého vztahového přístupu.
Jak to může vypadat v reálném životě? Pokud se vám nedaří dítě uspat, uklidněte v první řadě sami sebe. Děti vnímají večer jinak než my dospělí – pro ně končí den a začíná tajemný čas, kdy je všude klid, ticho a tma. Zatímco rodičům začínají chvíle klidu, kdy se mohou věnovat sobě a partnerovi, pro děti den končí a nechápou, proč od nich nervózní rodič spěchá.
Chtějí nám vyhovět, chtějí usnout, ale čím stoupá naše nervozita, tím méně jim to jde. „Představte si, jak nekomfortně se sami cítíte, když je vedle vás někdo nervózní,“ připodobňuje Lenka.
Choďte uspávat s čistou hlavou, nemyslete na to, co budete dělat, až budete mít uspáno, myslete na něco příjemného, a když je uspávání zdlouhavé, dejte si pauzu, naberte sílu a zkuste to společně za chvíli znovu. Vystřídejte se s partnerem, běžte uspávat do jiného pokoje nebo uspávání skutečně na chvíli přerušte.
„Rodičům radím, aby si sami našli nějaký předspánkový rituál, který je dokáže uklidnit, než půjdou uspávat dítě,“ říká Lenka. „Vypište se z toho, co se vám honí hlavou, běžte se projít, dejte si dobrou večeři, zkrátka se na uspávání pozitivně nalaďte a naplňte se klidem, z něhož bude moci čerpat i vaše dítě.“
Vsaďte na rituály
Neignorujte pláč miminka a zkuste to jinak. Lenka nabízí celou řadu rituálů, které pomohou ke konci dne dítěti vstřebat dojmy a před spánkem se zklidnit – dokonce za tímto účelem sepsala několik knih, plných terapeutických pohádek a obrázků, odstupňovaných podle věku dítěte.
„Povídejte jim, chovejte je, čtěte jim, namasírujte jim nožičky a nebojte se měnit, co funguje, podle toho, jak dítě reaguje,“ doporučuje. Sledujte je, vnímejte jejich reakce, obrňte se trpělivostí a dejte si vzájemně na čas. Může trvat i několik týdnů, než si dítě uvědomí, že jste zařadili nový rituál, a začne ho akceptovat a přijímat. Všechno půjde lépe, když sami sebe uklidníte a budete to, co se děje, brát prostě tak, jak to je.
Když budeme svým dětem naslouchat a dáme na naši rodičovskou intuici, když nebudeme tlačit na pilu, nebudeme bojovat a přijmeme věci tak, jak jsou, dočkáme se klidnějšího spánku bez zkratkovitých řešení, stresu i pláče. A co víc, vybavíme své děti do budoucna vnitřním pocitem bezpečí, množstvím uklidňujících rituálů, ze kterých mohou v dospělosti čerpat, a hlavně společnými vzpomínkami, které přetrvávají léta.
Reklama
foto: se svolením Lenky Medvecové Tinkové, zdroj: Autorský článek
