Do deseti let budou tvořit děti stroje, tvrdí vědci

Byznysu s reprodukcí by se mohly otevřít nové dveře. Nebude to poprvé, co technologie jednou pro vždy změní možnosti početí, ale rozhodně jde o předzvěst dramatického posunu v oblasti lidské reprodukce. Dříve, než si pravděpodobně dokážete představit, si budou lidé moci vybrat, zda chtějí plod donosit v těle, nebo mimo něj. Vědci totiž očekávají, že do deseti let bude k dispozici technologie umělé dělohy. Pro server Psychology Today o tom píše klinická psycholožka a diplomovaná sexuoložka Marianne Brandonová.

Vědci nyní experimentují s jehňaty, které nechávají určitou dobu vyrůstat v umělé děloze, a jak se zdá, v tomto úsilí aktuálně vede Nizozemsko. Tamní vědci předpovídají, že do roku 2030 budou schopni „pěstovat“ i lidské plody. Už nyní je možné vajíčka oplodnit ve zkumavce a tyto buňky mohou dozrát v plod ještě v laboratoři. Brzy by navíc mohl být plod vložen do umělé dělohy. Důsledky takové technologie by znamenaly přínosy, ale také problémy, podotýká Brandonová.

Předčasně narozené děti úspěšně dorůstají v inkubátorech už mnoho desetiletí. Přesto je dnes dostupná technologie omezena na již přiměřeně životaschopné děti – nedokáže například replikovat složité funkce pupečníku nebo placenty. A přestože pomocí asistované reprodukce už dokážeme oplodnit vajíčko mimo tělo, bez ženské dělohy zůstává embryo jen shlukem buněk.

„Náhradní matka 2.0“

Umělá děloha by mohla znamenat naději pro děti narozené tak předčasně, že je nelze umístit do inkubátoru. Využít by ji také mohli lidé, kteří touží po genetických potomcích, ale z různých zdravotních důvodů je mít nemohou, aniž by museli spoléhat na náhradní matku. Umělé děloha by tak mohla být spolehlivější a sterilnější alternativou náhradní matky, jelikož by zmizely obavy z úrovně jejího stresu, zdravotního stavu, stravovacích návyků nebo vystavení toxinům z životního prostředí, uvádí Brandonová.

Mezi dalšími potenciálními výhodami zmiňuje také možnost chirurgick ého zásahu při abnormalitě plodu, které jsou nemožné, pokud je plod v lidské děloze. Těhotenství by se navíc stalo volbou, nikoliv nezbytnou součástí, pokud chtějí mít lidé dítě.

Experimentální děti

Brandonová nicméně podotýká, že otázkou je etická stránka takové technologie. Jaký může být například její emocionální a fyzický dopad? „Předpokládám, že do dělohy bude směřovat nahraný zvuk tlukotu srdce a hlasu rodičů. A vůni rodičů dítě pozná při prvním nádechu,“ píše. Odborníci ale spekulují, že proces adaptace dítěte na nové prostředí po narození začíná už tím, že se plod vyrovnává s výzvami, kterým čelí v děloze. A umělá děloha zkrátka toto učební prostředí neposkytne. „Přestože budeme možná brzy rodit děti prostřednictvím umělých děloh, bude trvat ještě mnoho desetiletí, než budeme schopni plně pochopit psychosociální a fyzické dopady těchto rozhodnutí. Proto se bude jednat o experimentální děti,“ varuje Brandonová.

Za zvážení podle ní stojí také důsledky pro nastávající rodiče. Umělá děloha jistě přináší úlevu ženám, které jsou ohroženy komplikovaným porodem – nebude ale docházet k nerovnému přístupu pro bohatší? „Navíc přítomnost dítěte je v domácnosti cítit asi devět měsíců. Každý trimestr přináší s postupujícím těhotenstvím nové fyzické výzvy. Pokud je žena s partnerem, přizpůsobuje se těmto změnám i on. Zdá se pravděpodobné, že nedostatek těchto zkušeností by mohl mít emocionální dopad,“ varuje Brandonová.