Není to náboženská sekta, která se snaží pohnout ostatní k pokání, než nastane soudný den. Ani neočekávají brzký konec světa. Připravují se ale na stav nouze, která vinou jakékoli katastrofy nebo třeba epidemie může nastat. Pokud tedy už nenastala, jak píše Independent.
Když se s nimi dáte do řeči, téměř jistě nebudou mluvit o tom, že mají doma slušné zásoby potravin, že se trénují na přežití v divočině, že u nich v trezoru najdeme nějaké ty zbraně, nebo že si dokonce u domku či na chatě budují podzemní úkryt.
Prepper si musí položit otázku, jaké nebezpečí v oblasti, kde normálně žije, může hrozit.
Říkají si preppeři (podle anglického prepare – připravit) nebo survivalisté (survive – přežít) a dalo by se říci, že jejich činnost vlastně kombinuje oba výrazy. Připravují se totiž na to, aby mohli přežít. Co přežít? Válečný konflikt, globální hospodářskou krizi či rozsáhlý výpadek v dodávkách energie. To nikdo z nich zatím netuší, ale nechtějí, aby je cokoli zaskočilo.
Štěstí připravených
Pro všechny případy mají preppeři někde po ruce evakuační zavazadlo či spíše batoh, odolný a prostorný, v něm pak náhradní oblečení, nouzovou dávku potravin, lékárničku, základní nástroje a nářadí, lepicí pásku na opravy čehokoli, filtry na vodu, vařič i křesadlo a troud, svítilnu a rádio, pokud možno na nabíjení ručním dynamem, aby se nemuseli spoléhat na baterie, a spoustu dalších drobností, o jejichž užitečnosti pro přežití už vědí své, protože nějaký ten kurz na toto téma mají určitě za sebou.
To vše by mělo svému majiteli umožnit v poměrném komfortu vydržet dvaasedmdesát hodin. Bug-out bag, jak se takovému zavazadlu říká, musí pomoci dostat se třeba do budovaného podzemního úkrytu.
Pryč z města
Kdo četl například Den trifidů Johna Wyndhama, Malevil Roberta Merleho nebo román Tma Ondřeje Neffa, určitě bude mít představu, s čím se lidstvo nebo třeba jen zbývající zástupci člověčenstva budou muset potýkat. Takový prepper si ovšem musí položit otázku, jaké nebezpečí v oblasti, kde normálně žije, může hrozit. Je to zemětřesení, ničivá bouře nebo záplavy? O tom by měla vypovídat historie místa. Nebo to bude teroristický útok, válečný konflikt či pád obřího meteoritu? Na to už se odpovídá hůř.
Potenciálně bezpečné místo může ležet ve směru, odkud nebezpečí přichází. Je tedy dobré mít nějaké záložní cíle, nejlépe na více světových stranách.
Dotyčný by měl také vědět, jaké jsou jeho slabiny. To zjistí například na kurzu přežití. Čím víc se toho na něm naučí, tím méně toho bude muset nosit s sebou. Umím rozdělat oheň kdekoli a kdykoli? Proč tedy tahat vařič? Dovedu dobře střílet z luku a vím, jaké rostliny se hodí k jídlu? Tak to se nemusím spoléhat na velké zásoby jídla. Prepper, žijící ve městě, ví, že ho bude v případě katastrofy muset opustit. Potraviny zde padnou v plen mezi prvními žádoucími potřebami a další si může opatřit především mimo zástavbu. Možná má někde připravený spolehlivý úkryt, ale má to jednu chybu – potenciálně bezpečné místo může ležet ve směru, odkud nebezpečí přichází. Je tedy dobré mít nějaké záložní cíle, nejlépe na více světových stranách.
Kryt jako řešení
Dalším důležitým faktorem, který pomůže lépe se vypořádat s nástrahami, je tělesná kondice. Ta určí, jak rychle se budete na přesunu pohybovat, co unesete a jak dlouho to vydržíte. Pochopitelně že větší šance překonat překážky, či dokonce přežít má skupina lidí, kteří se navzájem znají a vědí o sobě, co dovedou a jak reagují ve stresu. V tom případě musíme počítat s tím, že rychlost pochodu se bude řídit tím nejpomalejším.
I u nás je hned několik firem, které se stavbou útočišť zaobírají. A Česká republika se může dokonce pyšnit tou největší z nich.
Určitě také všichni členové takové skupiny znají místo a čas, kde se v případě nouze sejdou, aby nebylo nutné se sáhodlouze domlouvat telefonem, který ostatně nemusí mít spojení. Kde však bezpečí hledat? Ti, kteří se spoléhají na podzemní úkryt, si musí být vědomi, že je to řešení možná na několik měsíců, nikoli let. Jednou budou muset vyjít ven a v nebezpečném světě se o sebe a své blízké postarat.
I u nás je hned několik firem, které se stavbou útočišť zaobírají. A Česká republika se může dokonce pyšnit tou největší z nich. Je známa pod názvem Oppidum a její cena se odhaduje na několik miliard korun.
Není to paranoia?
Zdá se vám to trochu paranoidní? Možná, ale slovy klasika to ještě neznamená, že nějaké nebezpečí nehrozí. Hnutí prepperů má vlastně svůj původ v USA, v době studené války, kdy se mnoho Američanů připravovalo na jaderný útok ze strany Sovětského svazu. Když se studená válka zdánlivě ztišila, mnoho lidí na svoje obavy zapomnělo, ale třeba útok z 11. září 2001 nebo řádění hurikánu Katrina možná nebezpečí opět připomněly. Dnes je prepperství v USA rozšířenější, než kdy jindy.
Zájem o připravenost obyvatel na nečekané situace už projevilo i ministerstvo obrany.
Mnozí prodají vše, co mají, a pak si stavějí někde v divočině opevněné farmy, kde s bohatým zbrojním arzenálem hodlají vydržet proti rabujícím tlupám, jiní, ti bohatší, kupují sídla na druhém konci světa. Mají připravený vrtulník s plnou nádrží a čekají. Takové přípravy nejsou nic neobvyklého a potvrzuje to třeba fakt, že když se někdo v Americe dozví, že kupujete jakousi nemovitost na Novém Zélandu, doprovází tuto získanou informaci vědoucím pokývnutím hlavy.
A co branná výchova
Prepperství se podle odhadů už dnes věnuje na deset milionů Američanů a jejich počet rychle roste. Ostatně servery tamějších vládních úřadů poskytují informace o tom, jaké nebezpečí může kde hrozit a jak se s ním vypořádat.
I u nás však najdeme hned několik internetových serverů a diskusních fór, které se prepperství věnují. A zájem o připravenost obyvatel na nečekané situace už projevilo i ministerstvo obrany a branná výchova by se mohla jako samostatný povinný předmět stát znovu součástí výuky na základních školách.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: The Independent