Představte si, že by město pěstovalo zeleninu pro vlastní spotřebu. Že střešní zahrady by lapaly každou kapku vody deště a využívaly ji pro růst rajčat a paprik. Že okurky by se pěstovaly na střechách supermarketů a místo proluky mezi domy by byla zahrádka s dýněmi. Myslíte, že by to nešlo? Ale šlo. Vědci vymysleli několik způsobů, jak by se takové zelené městské zemědělství dalo nastartovat a kolik by z toho „káplo“ produkce.
Jedna nedávná studie třeba přichází s povzbuzujícími závěry: v Berlíně je dostatek prostoru pro městské zahradničení. Dokonce tolik, že by mohlo pokrýt až 82 % místní spotřeby zeleniny. Je to informace, kterou bychom měli brát vážně. Ale jaký je příběh za tímto zjištěním?
Obrovský potenciál
Studie, kterou vedl Diego Rybski, externí člen fakulty z centra Complexity Science Hub, se zabývala otázkou, kolik zeleniny by bylo možné v Berlíně vyprodukovat. Pět typů městských prostorů bylo posouzeno z hlediska jejich potenciálu pro zemědělství: nezastavěné obytné plochy, zahrádkářské kolonie, střechy, parkoviště supermarketů, a dokonce i uzavřených hřbitovů.
Berlín přitom nebyl vybrán náhodou. Městské zahradničení tu má dlouhou tradici. Město nyní hostí více než 200 komunitních zahrad a více než 73 000 zahrad v koloniích. Nicméně, střechy a nezastavěné obytné plochy - zelené plochy mezi velkými obytnými komplexy - jsou podle Rybskiho nedostatečně využívány a poskytují v tomto směru velký potenciál.
Při využití 90 % dostupné plochy by domácí zahrady v Dubbo mohly pokrýt až 84 % roční spotřeby čerstvé zeleniny pro místní obyvatele.
Studie nakonec zjistila, že k pěstování zeleniny by mohlo být využito celkem 4 154 hektarů Berlína, což je téměř 5 % celkové rozlohy města. Tato půda by pak mohla pokrýt až 82 procent zdejší poptávky po zelenině.
Samozřejmě, že tohoto maxima nebude pravděpodobně nikdy dosaženo. Musí se vzít v úvahu řada faktorů. Kdo bude zahradničit? Je potřeba komerční model? Jaké podmínky se musí vytvořit pro podporu zemědělství ve městě? Místní zahradničení má každopádně mnoho výhod. Komunitní zahrady sbližují lidi. Zelené plochy jsou prospěšné pro lidské zdraví i pro životní prostředí a biodiverzitu. A místní produkce potravin snižuje emise uhlíku z dopravy.
Nejen Berlín
Zahradničení ve městech se věnovala už řada studií. Nedají se srovnávat s tou berlínskou, protože každá měla vlastní cíle a závěry. Ovšem všechny vlastně definovaly jasnou vizi – zvýšení produkce zemědělských plodin ve městech znamená výrazné zlepšení v dodavatelsko-odběratelském řetězci, zlepšení klimatu ve městech a snížení závislosti na dodávkách potravin, které mohou vypadnout.
Jako příklad můžeme vzít studii z Katedry živočišných a rostlinných věd univerzity v Sheffieldu. Ta se zabývala významem zahrádkářských kolonií pro zásobování obyvatel města Leicester čerstvou zeleninou a ovocem. Ukázala, že kolonie hrají malou, ale důležitou roli v potravinové soběstačnosti města.
V 50. letech minulého století zahrádky v Leicesteru zabíraly 475 hektarů a produkovaly dostatek zeleniny a ovoce pro více než 45 000 obyvatel. Dnes je jejich rozloha jen 97 hektarů.
Výzkum zjistil, že v průměru 52 % plochy jednotlivých zahrádek je využito k pěstování zeleniny, ovoce a brambor. Přitom výnosy většiny plodin jsou srovnatelné s komerční produkcí. Autoři odhadli, že roční produkce zahrádek v Leicesteru činí více než 1200 tun zeleniny a ovoce a 200 tun brambor. To by pokrylo potřebu čerstvé zeleniny a ovoce pro více než 8500 obyvatel města. Pokud by se obdělávaly i nevyužité zahrádky, z místní produkce by se mohlo uživit až 10 000 lidí.
Ve srovnání s minulostí ale význam zahrádkářských kolonií pro potravinové zásobování města klesá. V 50. letech minulého století zahrádky v Leicesteru zabíraly 475 hektarů a produkovaly dostatek zeleniny a ovoce pro více než 45 000 obyvatel. Dnes je rozloha zahrádek jen 97 hektarů. Kdyby se ale dnes osázely všechny zahrádky, dokázaly by vyprodukovat 2 % zeleniny a ovoce, spotřebované obyvateli města.
Menší město, menší problémy
Jak se zmenšuje město, snižuje se počet obyvatel na m2 a zvětšuje se podíl rodinných domů se zahradami, zvyšují se i možnosti pro produkci potravin.
Sumita Ghosh z fakulty designu, architektury a stavitelství Technologické univerzity v Sydney se zabývala potenciálem domácích zahrad pro městské zemědělství v australském městě Dubbo.
Pomocí prostorové analýzy a geografických informačních systémů autoři odhadli celkovou plochu v obytných částech města, která by byla vhodná pro pěstování zeleniny a ovoce. Hodnotili různě velké pozemky od 300 do 1200 metrů čtverečních a vytvořili čtyři scénáře možného využití této plochy pro zemědělskou produkci – 90 %, 75 %, 50 % a 25 %.
Zjistili, že při využití 90 % dostupné plochy by domácí zahrady v Dubbo mohly pokrýt až 84 % roční spotřeby čerstvé zeleniny pro místní obyvatele. Největší produkce 1443 tun zeleniny ročně byla odhadnuta pro středně velké pozemky o rozloze 751–900 metrů čtverečních. Autorka studie z těchto výsledků vyvodila, že domácí zahrádky mají velký, ale nevyužitý potenciál přispět k soběstačnosti města v oblasti zásobování zeleninou a ovocem.
Doporučuje proto vhodné plánování rozvoje města a podpůrnou politiku, která by motivovala obyvatele k většímu využívání zahrad pro místní produkci potravin.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek