Proč tak často nemáme rádi lidi, které milujeme?

Možná si vzpomenete na dramatickou scénu z filmu Jeden den, kdy se Emma během deštivé noci vrhne Dexterovi kolem krku a zašeptá: „Miluju tě, ale už tě nemám ráda.“ Tato věta celkem přesně vystihuje fenomén, o kterém ve svém textu pro Psychology Today píše terapeut a autor John Amodeo. „Možná to zní zvláštně, ale často je snazší někoho milovat než mít ho rád.“

Jako příklad uvádí vztah s rodiči nebo sourozenci. „Možná jste byli obdařeni takovými, kteří jsou chápaví, laskaví a podporují vás. Pokud ano, možná je máte rádi i je milujete. Těšíte se z jejich společnosti, vychutnáváte si společné chvíle a těšíte se, až jim zavoláte nebo je navštívíte. Často však slýchám od přátel a klientů příběhy o tom, že mají se svými příbuznými napjaté vztahy. Milují je, ale po návštěvě nebo telefonátu se cítí vyčerpaní. Potřebují dostatek času na zotavení. Někdy si i slibují, že budou s druhým v budoucnu trávit méně času. Jejich láska a péče však může později tento slib přebít, dokud si znovu nepřipomenou, jak tuto osobu prostě nemají rádi,“ popisuje Amodeo.

Základem toho, abyste si někoho oblíbili, je citové bezpečí. Cítíme se s ním příjemně, ať už si povídáme nebo jsme spolu v tichosti – není zde žádný tlak na to, aby konverzace pokračovala. Necítíme nutkání hlídat se, co řekneme, nebo se bránit. Je pro nás snadné s takovým člověkem pobývat.

Možná se vám nyní vybaví nějaký příbuzný, přítel nebo dokonce partner, na kterém vám záleží, a milujete ho, ale zkrátka nezvládáte být v jeho blízkosti příliš dlouho. Všichni máme potřebu být vyslyšeni, doceněni a podporováni. Toužíme po tom, abychom se s někým cítili uvolněně. A přesto se zdá, že se nám toho s tímto člověkem nikdy nepodaří dosáhnout. „Často vůči nám mají naši nejbližší svou vlastní agendu – možná jim na nás záleží, ale chtějí, abychom byli šťastní za jejich podmínek. A tak nám říkají, co máme dělat, cítit nebo si myslet. Nebo jsou natolik pohlceni vlastními starostmi a obavami, že nemají příliš prostoru věnovat se našim pocitům, potřebám a obavám. Když začneme mluvit o sobě, mohou rychle stočit rozhovor na sebe,“ vysvětluje terapeut.

„Máme rádi lidi, kteří jsou emocionálně zdraví“

Základem toho, abyste si někoho oblíbili, je podle Amodea to, že se s ním cítíme citově bezpečně. „Cítíme se s ním příjemně, ať už si povídáme nebo jsme spolu v tichosti – není zde žádný tlak na to, aby konverzace pokračovala. Necítíme nutkání hlídat se, co řekneme, nebo se bránit. Je pro nás snadné s takovým člověkem pobývat. Dokážeme být vážní, stejně jako vtipní. V jejich přítomnosti se cítíme šťastně. Spontánní potěšení z toho, že jsme s partnerem, přítelem nebo příbuzným, je poznávacím znamením, že je máme rádi,“ přibližuje.

Často slýchám od přátel a klientů příběhy o tom, že mají se svými příbuznými napjaté vztahy. Milují je, ale po návštěvě nebo telefonátu se cítí vyčerpaní. Potřebují dostatek času na zotavení. Někdy si i slibují, že budou s druhým v budoucnu trávit méně času. Jejich láska a péče však může později tento slib přebít, dokud si znovu nepřipomenou, jak tuto osobu prostě nemají rádi.

Terapeut říká, že máme rádi spíše lidi, kteří jsou emocionálně zdraví, mají vysokou míru sebeúcty a seberegulace, příjemnou povahu a sebevědomí, aniž by byli arogantní a panovační. Těžší už pro nás je oblíbit si ty, kteří jsou emočně problematičtí. Lidé bez zdravé schopnosti seberegulace mají větší tendenci vybíjet si zlost, obviňovat a používat sarkasmus. Jsou náchylnější k tomu, aby své pocity spíše hráli, než aby je vyjadřovali nenásilným a neohrožujícím způsobem. K lidem, kteří jsou zahledění do sebe, sžírá je stud, jsou neautentičtí, příliš upovídaní, aniž by pozornost opětovali, nebo nejsou ochotni projevit zranitelnost, je náročnější chovat sympatie.

Vymazat je ze života?

Důvody, proč nám daná osoba nemusí být sympatická, nicméně mohou být složitější. Možná ztělesňují zranitelnost, která nás zneklidňuje, protože máme averzi vůči vlastní zranitelnosti. Možná jsou dokonalejší než my – a my se jimi cítíte zastrašeni. Možná nám připomínají rodiče nebo bývalého partnera, kterého nemáme rádi. Nebo možná působí samolibě a příliš nám připomínají naši vlastní samolibost. Možná se nám nelíbí kamarád, který se rozešel se svým partnerem – ve skutečnosti ale žárlíme, protože nějaká část vás by ráda udělala totéž. „Když odhalíte tyto stinné aspekty toho, proč někoho nemáte rádi, může se ve vás, a pak i mezi vámi, něco posunout,“ říká Amodeo.

Podle něj není řešením vymazat ze svého života ty, které nemáme rádi. „Je požehnáním mít ve svém životě lidi, které milujete a kterých si vážíte. Ale doporučuji, abyste zůstali otevření spojení s těmi, s nimiž prožíváte spontánní radost – a co je důležité, abyste v sobě pěstovali ty vlastnosti, které se vám na druhých líbí,“ radí terapeut.