Kristýna Mertlová se skrze svou seznamovací agenturu denně věnuje lidem, kteří jsou v randění tak trochu náročnější. Postupem času jí ale došlo, že ne každý má v životě na výběr. Lásku hledají i ti, kterým nikdo nerozumí a nikdo o ně nestojí. Tedy aspoň takhle o sobě někdy přemýšlejí. A tak vznikl portál Tvoje láska, který hledá spřízněné duše pro lidi s hendikepem. Protože, jak říká Kristýna, láska je pro všechny.
Jak vznikl projekt Tvoje láska?
Tvoji lásku jsme s manželem vytvořili v roce 2017. Jsme odborníci na seznamování, ale oba máme štěstí, že jsme zdraví, bez hendikepů, tudíž nám nepřísluší, abychom chápali problémy hendikepovaných. Takže jsme přizvali do týmu Michala Sněhotu, který je na vozíčku. Michal se narodil s dětskou mozkovou obrnou a je naprosto skvělý, vystudoval vysokou školu, pracuje, je neuvěřitelně akční, cestuje po celém světě, ale samozřejmě se celý život se svým hendikepem potýká. V týmu jsme měli ještě nevidomou slečnu a kluka po transplantaci jater, který ale bohužel v důsledku svojí nemoci zemřel. A ti všichni nám pomáhali Tvoji lásku vytvořit.
Proč jste to nazvali Tvoje láska? Ze stránky není z počátku patrné, že se jedná o to seznamování hendikepovaných, je to váš záměr?
Tvoje láska je seznamka pro všechny. Obecně říkáme, že láska je bez nálepek, a je úplně jedno, jestli jsem na vozíčku, slepá, nebo mám manio deprese, jsem stará, mladá, tlustá, tenká, láska je jenom jedna a je úplně jedno, jakou nálepku mi společnost dává, důležité je to, co je uvnitř, jaké hodnoty vyznávám. My nedáváme lidi dohromady podle hendikepu, že v uvozovkách slepý patří ke slepému. Vůbec ne.
A jak to tedy funguje, podle čeho se člověk propojí s někým dalším?
Je to na základě základních hodnot, životního nastavení. Aktivním lidem například asi nebude dlouhodobě fungovat vztah s někým, kdo preferuje pasivní životní styl nebo ani nemůže z nějakého důvodu aktivně žít. Je to i o tom, jestli lidi chtějí zakládat rodinu, nebo naopak už děti mají. Obecně děti jsou v tom seznamování jednou z klíčových hodnot, a to bez ohledu na to, jestli jde o lidi s hendikepem nebo bez hendikepu.
Celosvětově bohužel brutálním způsobem narůstá počet násilné trestné činnosti na prvním rande naslepo, a to zejména u žen a u LGBT komunity. S nárůstem počtu uživatelů na seznamovacích aplikacích se objevilo i obrovské množství násilných agresorů.
Kolik lidí službu využívá a jaké mají hendikepy?
Aktuálně máme kolem tří tisíc uživatelů. Asi 50 % lidí je s hendikepem, z nich třetina jsou lidé s psychickým hendikepem, máme i poměrně dost zástupců lidí se zrakovým postižením. Třetina má pohybové problémy, ať už jde o lidi na vozíčku nebo o francouzských holích. Spousta uživatelů zaškrtává možnost „jiný hendikep“, takže nevíme, co to konkrétně znamená. My spíš pracujeme s modelem, se kterým pracuje stát, to znamená určování kategorie hendikepu, jestli dostávají invalidní důchod a jakou mají úroveň. Nicméně jsem hrozně ráda, že polovina uživatelů jsou lidé bez hendikepu, kteří jsou otevření myšlence seznamovat se podle sdílených hodnot a ne podle fyzické nebo psychické kondice.
Když říkáte lidi s psychickým hendikepem, tak myslíte co? Je například rozdíl mezi duševním onemocněním a „pouhými“ psychickými problémy.
Bavím se o lidech s oficiální psychiatrickou diagnózou, na kterou mají invalidní důchod. Jsou to například lidé s bipolární poruchou, se schizofrenií a často hledají partnera, který má stejný problém a bude schopen pochopit, že přestože včera jim bylo dobře a normálně fungovali, tak dneska nejsou schopni vstát z postele.
Ptám se na to z toho důvodu, protože jsem viděla dokumentární sérii Undeatables, která sleduje skupinu převážně duševně nemocných lidí, kteří využívají služeb seznamovací agentury.
My jsme to chtěli dělat v Česku, a dokonce nás oslovili z jedné produkční společnosti, protože to nabízeli České televizi. Chtěli, abychom s nimi na tom spolupracovali, přivedli naše klienty a zastávali tu odbornou část. A skoro to vyšlo, jenže bohužel Česká televize to asi ve druhém nebo třetím kole zamítla, že na to prý ještě v Česku nejsme připraveni. Osobně si myslím, že tohle je přesně úkol České televize coby veřejnoprávní služby, pomáhat bořit zdi ve společnosti a ukazovat, že láska je jenom jedna, a je úplně jedno, jestli ji hledá pětatřicetiletá krásná vzdělaná holka, anebo pětatřicetiletá krásná chytrá holka na vozíčku. Hodně nás to mrzelo, věnovali jsme tomu dost času, a dokonce jsme měli vybrané klienty, kteří do toho chtěli jít.
To je hrozná škoda. Funguje to u vás jako v té sérii, kde lidé ze seznamovací agentury chodí s klienty i přímo na rande?
My už 10 let máme s manželem seznamovací agenturu pro náročné klienty, která je zaměřená na individuální přístup, a samozřejmě je to relativně drahá služba. Na základě zkušenosti s Michalem Sněhotou jsme se rozhodli, že uděláme něco jenom pro lidi s hendikepem, a to zadarmo. Zapojujeme do toho kouče z naší agentury, platíme je logicky my s manželem, což znamená, že oni to zadarmo nedělají. Tvoje láska je ale pro klienty zcela zdarma. Klienti si tedy můžou s naším koučem zavolat, když jim třeba nejde vyplnit profil. Hodně často takto pomáháme lidem se zrakovým hendikepem, kteří to prostě nezvládají, a pomáháme jim třeba domluvit první rande.
Seznamky pořád velká spousta lidí vnímá jako poslední šanci, říkají si: to už jsem tedy zoufalá, že musím na seznamku. Myslím, že je to škoda a lidem to zbytečně psychicky ubližuje.
Za covidu jsme dokonce spustili aktivitu, že když někdo chtěl jít na rande online přes zoom, tak tam byl na začátku náš kouč, aby je představil a trošku odboural tu prvotní trapnost. Ale abychom chodili s klienty na rande, to určitě ne, na to už v rámci toho neziskového projektu prostor není. A jsme přesvědčeni o tom, že jakýkoliv další člověk by tam ještě víc zvyšoval nestandardnost a míru nervozity.
To chápu. Jen mi přijde, že někdy, když ti lidé mají například těžký autismus, tak to pro ně musí být extrémně těžké vůbec vyjít ze svojí komfortní zóny a s někým na to rande přijít.
Je to strašně těžký, my jsme měli například v týmu Tvojí lásky slečnu, která byla nevidomá, a ta měla strach jít i na pracovní schůzku.
Jak řešíte bezpečí svých klientů?
Vymysleli jsme koncept takzvaných Bezpečných míst, kde chceme oslovit podniky, kavárny, restaurace, bary, nebo třeba i sportoviště, která jsou bezbariérová, nebo i připravená poskytnout podporu lidem s hendikepem, aby tam mohli chodit na rande. Ti si potom vyberou místo ze seznamu a nebudou se muset bát, že jdou do nějakého cizího prostředí. Budou vědět, že personál je proškolený, že třeba pomůžou nevidomému člověku, že budou mít i uzpůsobený jídelníček a podobně.
Takže se to bude týkat jen hendikepovaných?
To není jenom pro hendikepované, to se týká úplně všech. Teď to nově chceme spustit pro hendikepované, ale jinak se ten projekt má zaměřovat na všechny osoby, které jsou ohrožené, ať už to jsou ženy, LGBT komunita a tak dále. Celosvětově bohužel brutálním způsobem narůstá počet násilné trestné činnosti na prvním rande naslepo, a to zejména u žen a u LGBT komunity. S nárůstem počtu uživatelů na seznamovacích aplikacích se objevilo i obrovské množství násilných agresorů. Takže bezpečná místa mají být odpovědí na to, jak začít randit bezpečně.
Dozvídáte se hodně příběhů se šťastnými konci?
Největší problém služeb tohoto typu je, že lidé se od nás po seznámení většinou odpojí a svůj příběh nechtějí vyprávět. Ale samozřejmě někteří naopak cítí potřebu poděkovat, pošlou nám třeba i svatební oznámení a tak dále. Ale lidé se i v dnešní době pořád hrozně stydí za to, že museli využít seznamku.
Spousta lidí má obrovské psychické problémy, když jim to na online seznamce nejde, nebo o ně není zájem, protože z toho odvozují vlastní sebehodnotu. A u lidí s hendikepem je to samozřejmě ještě mnohonásobně složitější.
Je kolem toho pořád velké stigma?
Ano, ale já věřím, že to vůbec není něco, za co bychom se měli stydět. V dnešní době je to nejběžnější způsob seznamování. Pořád to ale velká spousta lidí vnímá jako poslední šanci, říkají si: to už jsem tedy zoufalá, že musím na seznamku. Myslím, že je to škoda a lidem to zbytečně psychicky ubližuje.
Ono to možná je i Tinderem, který získal špatnou pověst, protože tam hodně lidí hledá jenom sex na jednu noc a neberou seznamování vážně.
Je to přesně tak. Říkám tedy, že seznamování přes seznamky je naprosto v pořádku, jenom je potřeba myslet vždycky na bezpečnost, dělat to dobře a zbytečně neriskovat.
Má online seznamování podle vás ještě nějaká rizika?
V dnešní době mají lidé opravdu velké psychické problémy, které pramení z online seznamek. V Americe na to už je i diagnóza – závislost na Tinderu. Samozřejmě to je spojené se sociálními sítěmi, s tím, že jsme závislí na počtech lajků a podobně, ale propisuje se to i do seznamování. To znamená, že spousta lidí má obrovské psychické problémy, když jim to na online seznamce nejde, nebo o ně není zájem, protože z toho odvozují vlastní sebehodnotu. A u lidí s hendikepem je to samozřejmě ještě mnohonásobně složitější.
Těm špatným zkušenostem by se vlastně dalo jednoduše předejít, kdyby se lidé seznamovali bezpečně.
Já se teď snažím lidi učit, jak se těmhle věcem vyhnout, vyhnout se tomu, že se vám stane něco fakt ošklivého a že budete mít psychické problémy. My na Tvojí lásce klientům i pomáháme, když jim randění nejde, podíváme se na jejich profil a poradíme jim, co upravit, probereme s nimi fotku i to, jak oslovují potenciální partnery, jestli nedělají chybu. Snažíme se zkrátka, aby na to nebyli sami.
Odvrací se podle vás lidé v poslední době od Tinderu ke kvalitnějším seznamkám s individuálnějším přístupem?
V Americe je naprosto běžné, že máte svého head huntera, který vám pomáhá najít dobrou práci, a pak také svého osobního matchmakera, který vám hledá vhodného partnera. Na druhou stranu je strašně zajímavé, že mladá generace cestou Tinderu už nejde. Tito lidé k seznamování opravdu přistupují jinak a hodně seriózně, dokonce přišel nový trend, tzv. hardballing, kdy už od prvního rande mají jasno v tom, co chtějí a nechtějí. A když to někdo nesplňuje, tak vídání relativně rychle ukončují. Takový přístup samozřejmě neodpovídá těm fastfoodovým seznamkám. Na druhou stranu celosvětově čísla používání seznamek brutálním způsobem rostou. Momentálně se na celém světě seznamuje jejich prostřednictvím 150 milionů lidí.
Na Tvojí lásce klientům i pomáháme, když jim randění nejde, podíváme se na jejich profil a poradíme jim, co upravit, probereme s nimi fotku i to, jak oslovují potenciální partnery, jestli nedělají chybu. Snažíme se zkrátka, aby na to nebyli sami.
Spolupracujete i s nějakými organizacemi?
O projekt je zájem i ze strany neziskových organizací. Chtějí, abychom pro ně pořádali různé workshopy. Loni jsme například takový workshop dělali pro Focus Praha, kde jsou lidé s psychiatrickými problémy, na téma, jak se seznamovat bezpečně, jak si vybrat dobrou seznamku a jak prezentovat sebe i svůj hendikep.
Byl tam jeden mladý muž, strašně zajímavý kluk, chytrý, hezký, a říkal mi svůj příběh, že má Aspergerův syndrom a vlastně nikdy neví, zda to prozradit, nebo ne. Když to na seznamku dá, tak se mu nikdo neozve, a když si to tam nedá, ale na rande se to projeví, tak to žena vnímá jako podvod, takže vlastně neví, jak se k tomu postavit. Těch příběhů je opravdu hodně a neziskovky tyto klientu sdružují a rozumí jí nejlépe.
Vy teď chystáte na webu velké změny. Jaké?
Náš web má svoje limity, což vnímáme i ze zpětné vazby od klientů. Nestačí argument, že je to zdarma. Grafika není ideální, doba se posunula a je logické, že i uživatelé mají jiná očekávání. Pro nás tedy bylo důležité posunout vizuální podobu a uživatelskou přívětivost.
Na Tvojí lásce také mnoho uživatelů nehledá jenom partnerský vztah, ale i přátelství. Jednou nám třeba děkovala maminka, že její dcera s opravdu velmi těžkým postižením, která jenom leží v posteli a nikdy v životě se z ní nebude moct zvednout, si díky Tvojí lásce našla kamarádku se stejným postižením, se kterou může sdílet svoji prožitky. Takže chceme web rozšířit a vytvořit z něj i komunitní prostor, kde se mohou lidé jen pobavit s někým, kdo to má stejně, což preferují zejména lidé s psychickými problémy.
Přihlásili jsme tedy náš projekt do Česko.Digital (což je komunita IT a dalších specialistů, kteří pomáhají státu i nestátním organizacím s digitalizací), kteří ho vybrali, a jejich úžasný tým expertních dobrovolníků nám nyní pomáhá, abychom ho nejenom zlepšili, ale i rozšířili tak, aby odpovídal jedenadvacátému století.
Reklama
foto: se svolením Kristýny Mertlové, zdroj: Autorský článek