Na dlouhé cestě směrem do centrální Austrálie, 848 kilometrů severně od pobřežních plání Adelaide, můžete spatřit záhadné roztroušené písečné pyramidy. Pokud se pak vydáte dál po dálnici, objevíte hromady bledé hlíny, nahodile roztroušené jako dávno zapomenuté pomníky. Tu a tam vedle některé z nich trčí ze země bílá trubka. Jde o první známky Coober Pedy – města s 2500 obyvateli, kde se těží opál. Mnohé z těchto malých vrcholků jsou odpadní zeminou z desítek let těžby. Jsou ale také důkazem další tamní speciality – života v podzemí. Popisuje ho BBC.
V tomto koutě světa obývá šedesát procent lidí domy vestavěné v pískovcových a jílovcových skalách, bohatých na železo. V některých čtvrtích tak jsou jedinými známkami jejich přítomnosti vyčnívající větrací šachty a přebytečná zemina, která byla vysypána v blízkosti vchodů. Nadzemní část Coober Pedy na první pohled působí jako obyčejná osada. Najdete tu restaurace, bary, supermarkety a čerpací stanice. Domy jsou roztroušené, ale zároveň působí zvláštně. A když vstoupíte dovnitř, dozvíte se proč. Z některých totiž vedou podzemní chodby, jako když procházíte skříní do Narnie.
Ideální teplota po celý rok
Jakkoliv může tento způsob života působit výstředně, je potřeba upozornit, že v letních dnech v Coober Pedy pravidelně naměří 52 stupňů Celsia, což je teplota, při které z nebe padají ptáci a elektronika se musí skladovat v ledničkách. Ukrýt se do podzemí, zvláště při letošních teplotách, tak vlastně nezní vůbec jako špatný nápad. Konec konců – v červenci se město Čchung-čching v jihozápadní Číně uchýlilo k otevření protileteckých krytů postavených za druhé světové války, aby ochránilo občany před zcela jinou hrozbou, než je bombardování – desetidenním období s teplotou nad 35 °C. Další lidé se tam uchýlili do podzemních restaurací.
Zatímco obyvatelé nadzemních domů musejí snášet horká léta a mrazivé zimní noci, kdy teplota pravidelně klesá na dva až tři stupně Celsia, v podzemních domech zůstává ideální pokojová teplota 24 hodin denně po celý rok.
Podzemní stavby v Coober Pedy musí být hluboké nejméně čtyři metry, aby se jejich střechy nezřítily. A pod takovým množstvím horniny je vždy příjemných 23 °C, zatímco obyvatelé nadzemních domů musejí snášet horká léta a mrazivé zimní noci, kdy teplota pravidelně klesá na dva až tři stupně Celsia. V podzemních domech přitom zůstává ideální pokojová teplota 24 hodin denně po celý rok.
Podzemní způsob života by navíc mohl poskytovat i určitou ochranu před zemětřesením. „Od té doby, co tu bydlím, jsme zažili dvě a nikdy jsem se ani nehnul,“ říká BBC rezident Jason Wright. To, jak bezpečné jsou podzemní stavby při seismické aktivitě, nicméně závisí na tom, jak jsou velké, složité a jak hluboké základy mají.
Nečekaná návštěva
Problémem ve městě Coober Pedy, které leží na padesáti metrech porézního pískovce, je sucho. Aby byl zajištěn dostatečný přísun kyslíku a umožněn únik vlhkosti z vnitřních činností, jsou zde větrací šachty – ačkoliv se často jedná jen o jednoduché trubky trčící skrz strop. Tyto bunkry odolné proti vlnám horka mají i své nevýhody. Stává se, že se obyvatelé omylem proboří do sousedova domu.
Coober Pedy není první ani největší podzemní osadou na světě. Lidé se do podzemí stahovali po tisíce let, aby se vyrovnali s náročnými klimatickými podmínkami – od našich lidských předků, kteří před dvěma miliony let odložili své nástroje v jihoafrické jeskyni, až po neandrtálce, kteří před 176 tisíci lety během doby ledové nakupili nevysvětlitelné hromady stalagmitů ve francouzské jeskyni. Budeme je časem následovat i my ostatní?
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC.com