Malý chlapec v dinosauřím tričku stojí u pultu před prázdnou miskou a tváří se nedočkavě. Vedle stojí žena, zřejmě jeho matka, s vejcem v ruce a chystá se ho rozbít. Ovšem nikoli o mísu, ale o chlapcovu hlavu. „Au!“ řekne hošík a tře si hlavu. „To bolelo!“ Podobných videí koluje na TikToku mraky.
Ano, rozbití vajíčka o hlavu dítěte je jedním z nejnovějších virálních trendů. K 30. srpnu nasbíral tag #eggcrackchallenge na TikToku téměř 75 milionů zobrazení. Většina dětí na videích je v předškolním nebo batolecím věku. A přestože každé z nich reaguje na „vtípek“ jinak – ať už řeknou, že je to bolí, tváří se překvapeně, rozpláčou se, nebo dokonce strčí či uhodí rodiče – je tu jedno společné téma. Většině z nich to nepřijde vůbec vtipné... Zato jejich rodiče se můžou potrhat smíchy.
Sranda, nebo ponížení?
Podle odborníků nejsou takové reakce překvapivé, protože většina malých dětí nedokáže tento druh „humoru“ vůbec pochopit. Navíc, i mezi dospělými bývá často tenká hranice mezi žertováním a šikanou. To platí tím spíš, když je oběť žertíku slabší než jeho realizátor, což v tomto případě platí stoprocentně.
V tu chvíli drtivě převáží jeho vlastní potřeby nad potřebami dítěte, což má samozřejmě následky. Sama jsem jako máma několikrát upřednostnila sebe před dítětem, ale ne způsobem, který by útočil na náš vztah.
Cath Knibbsová, psychoterapeutka zabývající se dětskými traumaty, řekla deníku Washington Post, že pro ni bylo sledování těchto videí „opravdu, opravdu těžké“. „Mluvíme o zneužívání, které se maskuje jako legrace,“ řekla. „Nejde jen o rozbití vajíčka, ale i o reakce rodičů, kteří se smějí. Děti to prožívají jako ponížení,“ upozorňuje.
Vtip se musí pochopit
Pokud něco vnímám jako legraci, je to často proto, že okamžitě pochopím, že to tak bylo myšleno. Můžu se tomu tedy zasmát, říká BBC Rachel Melville-Thomasová, dětská psychoterapeutka a mluvčí Asociace dětských psychoterapeutů (ACP) ve Velké Británii. „To se ale těžko stane, když někoho uhodíte do hlavy,“ dodává.
Vzhledem ke stupni vývoje je pro malé dítě náročné pochopit takovéto vtipy. Ano, některý styl humoru děti chápat dokážou a určité věci jim vtipné přijdou. Výzkumy například zjistily, že některé děti dokážou pochopit vtip už kolem tří až čtyř let, zatímco ty nejsložitější typy humoru – sarkasmus a ironii – je obvykle dokážou pobavit mezi pátým a šestým rokem života.
Ale i teorie mysli má své meze a stejně jako u jiných vývojových dovedností nemá ani humor zapínací čudlík. To, abychom dokázali ocenit vtip, vyžaduje podle vědců „komplexní proces vyššího řádu, který zahrnuje kognitivní, behaviorální, fyziologické, emocionální a sociální složky“. To je jeden z důvodů, proč nemůžeme očekávat, že děti něco takového jistě pochopí.
Zrada a narušení důvěry
Navíc malé děti se většinou smějí jiným věcem. „Přijde jim vtipné, když věci nejsou na svém místě, například slon s kloboukem,“ říká Melville-Thomasová. „Problémem tohoto žertíku s vejcem je, že je naprosto mimo... Je zasazen do roztomilé situace typu 'Pojďme s maminkou společně vařit', a pak dítě v podstatě uhodíte.“
„Nejenže děti nejsou schopné tento styl humoru pochopit, ale navíc jsou jeho terčem. A dochází k narušení důvěry,“ upozorňuje v článku BBC Paige Davisová, vývojová psycholožka z York St John University.
Problémem tohoto žertíku s vejcem je, že je naprosto mimo... Je zasazen do roztomilé situace typu 'Pojďme s maminkou společně vařit', a pak dítě v podstatě uhodíte.
Pro lajk cokoli?
„Rodič dává přednost tomu, co získá – zhlédnutí, zobrazení, lajky nebo něco podobného, před tím, aby se zastavil a přemýšlel o tom, jak bude jeho dítě reagovat,“ říká Thomasová. „V tu chvíli drtivě převáží jeho vlastní potřeby nad potřebami dítěte, což má samozřejmě následky. Sama jsem jako máma několikrát upřednostnila sebe před dítětem, ale ne způsobem, který by útočil na náš vztah...“
Melville-Thomasová se domnívá, že by se dítě mohlo bát, že se to bude opakovat. „Netvrdím, že když dítěti rozbijete vajíčko o hlavu, začne být hyperaktivní,“ říká. Ale znamená to, že se malinko posunete k myšlení: 'Mohla by to udělat znovu', protože takhle funguje lidský mozek.“ I u dospělých mohou mít opakované online žerty vůči partnerům negativní dopad na vztah."
Kritika rodičů
Rodiče, kteří na sociálních sítích takto napálili své děti, nesklízí ovšem kritiku jen od odborníků, ale také od dalších dospělých. „Jsem ráda, že nejsem jediná, komu to přijde spíš smutné než vtipné… Ten výraz dětí mluví za vše. A kdo tohle udělá, je jen člověk bez mozku, co pro každou kravinu, čísla a sledování udělá všechno,“ píše například Renata pod kritickým příspěvkem o vaječném pranku z 24. srpna české tiktokerky Štěpánky the Učitelky.
Jiná uživatelka Lucie zase přirovnává šprým k tomu, když vysmátí rodiče fotí k smrti vyděšené děti z čertů na Mikuláše. „Tím se rodiče také velmi rádi chlubí a náramně se u toho baví… Já bych je také chtěla někdy vyfotit v situaci, kdy se budou bát o život stejně jako ty děti. To už by asi tak zábavné nebylo.“
Jak to napravit?
„Nic z toho zároveň neznamená, že rodič, který se takového trendu účastní, si zničil vztah se svým dítětem,“ upozorňuje Melville-Thomasová a dodává, že žádný rodič není dokonalý a ani by neměl být.
Ale i v situacích, jako je tato, je důležitá náprava, protože rozhodující je, jaký to mělo dopad na dítě, a ne jaký byl záměr pečovatele, říkají odborníci.
„Lepší je pokusit se o tom mluvit než předstírat, že se to nikdy nestalo,“ říká Melville-Thomasová. „Můžete říct: 'Tuhle jsme vařili a mně přišlo legrační, protože jsem viděla, jak to dělají ostatní, překvapit tě tím, že ti rozbijeme vajíčko o hlavu. Uvědomila jsem si, že to byla hloupost, protože to vlastně bolelo. A nevěděla jsem, proč jsem to udělala. Moc mě to mrzí.“ Tak vlastně celou věc dítěti vysvětlíte a nezáleží na tom, jak je malé, můžete to klidně říct i dvouletému. Jste svému dítěti vzorem a takto modelujete, jak napravit věci, kterých litujete. A to je dobrá věc.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek