Newton, Darwin či Van Gogh: Slavní a géniové bývají automaticky odsouzeni k depresím

Že jste vysoce inteligentní, neznamená, že vždycky děláte dobrá rozhodnutí. Vysoké IQ vám nezaručí úspěch ani štěstí. Právě naopak – inteligentní lidé jsou často chyceni v síti starostí, existencionální úzkosti a beznaděje.

Geniální vědci jako sir Isaac Newton, Arthur Schopenhauer a Charles Darwin trpěli neurózami a psychózami. Umělci jako Virginia Woolf, Ernest Hemingway či Vincent Van Gogh spáchali sebevraždu (přičemž poslední jmenovaný si ještě dva roky před smrtí stačil uříznout ucho). Italský doktor Cesare Lombroso prohlásil už v roce 1888, že „genialita a šílenství jsou velice blízce související manifestace degenerativní neurologické poruchy.“

Je to ale pravda? Na zemi žije podle Světové zdravotnické organizace přes 350 milionů lidí trpících depresemi. „Existuje mezi nimi řada géniů, kteří nejsou duševně nemocní, a řada mentálně nemocných lidí, kteří nejsou géniové,“ říká pro Huffington Post doktor Lloyd Sederer. Pravda ovšem je, že spojení mezi genialitou a mentálními poruchami zatím není prokázáno, i když se vědci zabývají tímto tématem už celá desetiletí.

Výzkumy geniality a šílenství

Psycholog Sigmund Freud společně se svojí dcerou Annou zkoumali děti s IQ větším než 130. Ukázalo se, že přes 60 % z nich si vyvinulo závažné depresivní poruchy. V 60. letech minulého století zase začala studie vysoce inteligentních dětí s IQ vyšším než 170. Skupina se nazývá Termiti a její pozorování trvalo celá desetiletí. Pravda, nejedná se o zcela reprezentativní vzorek, neboť se v ní nachází jenom běloši, ale o tom zase jindy.

Inteligentnější lidé mají větší povědomí o svém okolí, a tudíž na ně reagují silněji. Kvůli tomu dochází k hyperglykemii či hypertrofii.

Lewis Terman, který výzkum vedl, zpozoroval u dětí, které již dosáhly věku střední dospělosti, smutnou souvislost mezi inteligencí a malou životní spokojeností. Jakkoliv mnoho z nich dosáhlo značných společenských úspěchů, mnoho z "Termitů" se také pokusilo o sebevraždu nebo si vyvinulo závislost, například alkoholismus.

Větší IQ, větší riziko

Tým amerických vědců se zase zaměřil na 3 715 členů americké Mensy. Mensa je největší a nejstarší organizace na světě, která sdružuje vysoce inteligentní lidi. Má přes 50 tisíc členů, kteří mají IQ minimálně 130 (podle české stupnice). Výzkumníci se zaměřili na následující charakteristiky: duševní choroby včetně poruch autistického spektra (ASD), poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou, úzkostlivost, náladovost, mentální nemoci, fyziologické nemoci, alergie na potraviny a astma. Výsledky následně srovnávali s běžnou populací (jejíž průměrné skóre IQ je mezi 85–115). Výsledek? Vysoce inteligentní lidé jsou o 10 % náchylnější k mentálním nemocem, úzkostlivosti, depresím a podobně.

Neexistuje důkaz, že by vysoké IQ bylo příčinou mentálních chorob. Inteligentnější lidé ale mají ve zvyku nad věcmi přehnaně přemýšlet a bloumat.

Studie došla k závěru, že inteligentnější lidé mají větší povědomí o svém okolí, a tudíž na ně reagují silněji. Kvůli tomu dochází k hyperglykemii či hypertrofii, které přetěžují centrální nervový systém „Silná intenzita, stejně jako přemrštěné reakce… Jakkoliv je to pozoruhodné, omezuje to lidi na mnoha různých úrovních,“ napsali autoři v závěru studie. „Značné množství těchto jedinců trpí každý den v důsledku své unikátní emoční popudlivosti.“

Dokonce i malý podnět – například zvuk štětce na plátně – „spouští nízkoúrovňovou, chronickou zátěžovou reakci, která aktivuje tělesnou reakci,“ dodává spoluautorka studie, neurobioložka a vědkyně Nicole Tetreaultová.

Zatím tedy neexistuje důkaz, že by vysoké IQ bylo příčinou mentálních chorob. Inteligentnější lidé ale mají ve zvyku nad věcmi přehnaně přemýšlet a bloumat, jejich emocionální a sociální schopnosti jsou často nižší, kvůli tomu se hůře vyrovnávají se světem kolem a snáze proto upadají do propasti mentálních chorob.