Otázku gender gapu při kladení otázek na veřejnosti dlouho nikdo neřešil. To se ale díky třetí a čtvrté vlně feminismu, které ve společnosti iniciovaly volání po opravdové rovnosti, rychle změnilo. Toho, že se ženy ptají méně, si všímají nejen sami návštěvníci akcí a seminářů, ale i sami přednášející. Ti se přitom snaží vytvořit inkluzivní a přátelskou atmosféru pro všechny účastníky. I tak ale ženy zůstávají mezi tazateli trvale méně zastoupeny.
Čísla nás nasměrují... kam ale vlastně?
Claudia Hammond, britská publicistka, ve svém článku pro BBC píše: „Často si po veřejných debatách povídám se ženami z publika, které mi na toaletách odhalují pronikavé otázky, jež v sobě skrývaly, ale váhaly je vyslovit. Otázky, které zůstaly nepoloženy, přestože jsou často brilantní a podnětné.“ Shoshana Jarvisová z Kalifornské univerzity v Berkeley provedla studii na multidisciplinární konferenci a zjistila, že ačkoli muži tvořili 63 % delegátů, kladli ohromujících 78 % otázek. Alecia Carterová, která působí na University College London, sledovala 250 akademických seminářů v deseti zemích. Její studie odhalila znepokojivou pravdu: ženy kladou otázky na katedrových seminářích dvaapůlkrát méně často než muži. I když je poměr pohlaví mezi účastníky seminářů vyrovnaný, diference přetrvává a odráží rozdíly ve vnímané aktivní účasti, které sami uvádějí.
Zatímco mezi absolventy bakalářského studia tvoří ženy 59 %, mezi absolventy doktorského studia se jejich počet snižuje na 47 % a na vedoucích pozicích na fakultách v celé Evropě na pouhých 21 %. (Zdroj: cam.ac.uk)
Zkreslený vzorec v chování znovu upozorňuje na problém, že se zastoupení žen snižuje v každé fázi kariéry. Dopad gender question gapu je ještě umocněn tím, že katedrové semináře jsou v akademickém prostředí běžnou záležitostí, se kterou se mladí akademičtí pracovníci v klíčových okamžicích své kariéry často setkávají. Je to období, kdy jsou na spadnutí důležitá rozhodnutí o jejich akademické budoucnosti. Alecia Carterová dále varuje: „Naše zjištění, že ženy kladou nepoměrně méně otázek než muži, znamená, že mladší vědci se ve svém oboru setkávají s menším počtem viditelných ženských vzorů.“
Obavy z nepochopení kontextu a výsměchu
Data z pozorování zkombinovali výzkumníci s průzkumy více než 600 akademických pracovníků z 20 zemí. Muži i ženy přiznali, že se občas zdrží položení otázky, kterou měli na mysli, ale ženy častěji uváděly jako důvod své zdrženlivosti úzkost, obavy z nepochopení kontextu, zastrašování významnými řečníky nebo pochybnosti o vlastní intelektuální zdatnosti. Slovy Alecie Carterové: „Jde o odstranění bariér, které brání komukoli promluvit a zviditelnit se.“ Zavedením těchto doporučení může akademická obec usilovat o inkluzivitu a zajistit, aby každý hlas, bez ohledu na pohlaví nebo původ, našel své oprávněné místo v pokračující snaze o poznání.
Studie rovněž zjistila, že ženy proporcionálně častěji kladly otázky mužským řečníkům, zatímco muži měli větší sklon klást otázky ženským řečníkům. Toto záhadné zjištění naznačuje složitou dynamiku související s genderem v akademickém diskurzu.
Jarvis zjistil, že ženy ve Spojených státech často uváděly jako hlavní faktor bránící jejich účasti úzkost, zatímco muži tvrdili, že jejich mlčení je záměrnou snahou uvolnit v diskusi prostor ostatním. Navíc muži byli dvakrát častěji motivováni klást otázky, když si všimli chyby, což zdůrazňuje význam kritického zapojení v akademickém prostředí. A právě z těchto poznatků je potřeba vycházet.
Jak se ptáme?
Výzkum poukázal na to, že ženy se ptají méně, ale zároveň se ptají i jinak než muži. Zkoumal také povahu otázek kladených muži a ženami. Navzdory stereotypům se muži neptali košatě a rozvětveně, otázky kladené ženami byly stejně obsáhlé. Hlavní rozdíl spočíval v tom, kdo vůbec převzal iniciativu a zeptal se. Prvek iniciativy je důležitý ještě z jednoho hlediska: antropoložka Junhanlu Zhang z Pasteurova institutu zjistila, že u sériových tazatelů je větší pravděpodobnost, že si je jejich kolegové zapamatují. Na viditelnosti záleží, zejména v profesním kontextu, protože ti, kdo kladou otázky, jednoduše vyčnívají. Ne vždy se však jejich viditelnost promítne do pozitivního uznání; někdy si zapamatují právě toho „otravného“. Nedostatek tazatelek navíc udržuje nedostatek viditelných vzorů pro ženy, začínající akademickou kariéru. Absence žen aktivně se zapojujících do kladení otázek snižuje možnosti začínajících akademiček vidět se ve významných rolích.
Nezastupitelná úloha moderátora
Jak tedy můžeme umožnit většímu počtu žen klást otázky, pokud si to přejí? Jako vhodné řešení se během pandemie jevil přechod na online akce. Zdálo se, že psaní otázek do chatovacího pole nebo používání aplikací pro chytré telefony k zadávání dotazů eliminuje úzkosti a obavy spojené s osobním dotazováním. Výzkum, který provedla Zhangová, však ukázal, že tento přechod rozdíly v kladení otázek mezi pohlavími ani zdaleka nesmazal. Muži nadále dominovali v online sezeních s otázkami a odpověďmi.
Svět se hemží otázkami, čekajícími na odpověď. Je naším úkolem zajistit, aby nikdo nezůstal při hledání poznání stranou.
Zásadní roli při vytváření inkluzivního prostředí při kladení otázek má osoba, která moderuje. Zhangové studie odhalila, že pokud první otázku položí muž, je pravděpodobné, že bude následovat méně žen. Výběr ženy, zejména takové, která není příliš starší, aby položila první dotaz, by mohl potenciálně nastavit vstřícnější tón pro účast žen. Kromě toho zavedení krátké přestávky mezi hlavní prezentací a otázkami a odpověďmi umožňuje účastníkům diskutovat a doladit své dotazy s ostatními posluchači, čímž se samotné kladení otázek stává méně skličujícím.
Jen o genderu to není
Jak tedy zajistit, aby se ženy při kladení otázek na veřejnosti necítily pod znevýhodňujícím tlakem? Překonání gender question gapu může výrazně zlepšit kvalitu a rozmanitost kladených otázek a pomoci vytvořit inkluzivnější prostor pro intelektuální výměnu. Ovšem pozor, ačkoli se pozornost zaměřuje převážně na pohlaví, stojí za to prozkoumat, zda se s podobnými překážkami v účasti na diskusi nepotýkají i další nedostatečně zastoupené skupiny. Přijetím strategií, které posilují postavení těch, kteří se mohou cítit marginalizovaní, můžeme usilovat o spravedlivější a poutavější diskurz při diskuzích ve veřejném prostoru. Svět se hemží otázkami, čekajícími na odpověď. Je naším úkolem zajistit, aby nikdo nezůstal při hledání poznání stranou.
Reklama
foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek
