Teorie odpočinku lékařky Saundry Dalton-Smithové z americké Alabamy dost možná odpoví na otázky, které už si tak dlouho pokládáte ohledně své únavy. Díky ní konečně pochopíte, proč se i po několika nocích kvalitního spánku stále cítíte vyčerpaní. Nebo proč vám i po té nejtěžší fyzické práci dodá více energie odpoledne strávené zahradničením než spánek.
Dalton-Smithová ve své knize Posvátný odpočinek předkládá myšlenku, že pro to, abychom se cítili plně odpočatí a ve své kůži, potřebujeme všichni sedm různých typů odpočinku. A že nejlepší prevencí před vyhořením není potřeba jen dovolená u moře, ale spíše menší úprava životního stylu tak, aby všechny typy odpočinku zahrnoval.
Nejen o spánku
K tomu, aby se Saundra začala odpočinkem více zabývat, ji dovedla vlastní zkušenost se syndromem vyhoření. Tehdy jí totiž došlo, že v tomto směru jí zdravotnictví nemá co nabídnout. „Jediný výzkum, který jsem na toto téma našla, byl o tom, že potřebuji více kvalitnějšího spánku a jak jsou všichni lidé nevyspalí. Na to jsem se tedy zezačátku nějakou dobu soustředila,“ vypráví lékařka ve svém článku pro magazín Goop s tím, že se nakonec dostala do bodu, kdy spala každý den osm či devět hodin, a přesto se budila naprosto vyčerpaná.
Příznakem toho, že máte nedostatek aktivního fyzického odpočinku, mohou být bolesti těla, otoky nohou a chodidel po dlouhém sezení u stolu, ale také například křeče, napětí či ztuhlost v zádech.
Prošla spoustou vyšetření, ale žádný fyzický problém lékaři nenašli. „Tehdy mi začalo docházet, že je v tom něco víc, a začala jsem se zabývat tím, jak únavu hodnotíme,“ říká. „Chtěla jsem k tomuto problému přistupovat více diagnosticky. Je to stejné, jako když ke mně někdo přijde a řekne, že ho něco bolí. Nemohu ho léčit, aniž by mi sdělil více podrobností: Co ho bolí, kde, kdy...?“
Dalton-Smithová si tedy začala klást otázku, o jaký typ vyčerpání se u ní i u jejích pacientů jedná. Nakonec všech sedm typů únavy, o kterých její klienti nezávisle na věku či povolání mluvili, sepsala do již zmiňované knihy. Její recept na únavu tedy zní: Zařaďte do svého života sedm druhů odpočinku – fyzický, duševní, emocionální, sociální, smyslový, tvůrčí i ten duchovní.
Každý typ odpočinku má své vlastní charakteristiky, které se projeví, pokud ho máte nedostatek.
1. Fyzický odpočinek
Tento typ odpočinku je nám všem asi nejbližší, neboť představuje úlevu od náročných fyzických aktivit. Kromě spánku zahrnuje také jemnou jógu, protahování, používání pěnového válce či například masáže. „Meditační cvičení, jako je jóga, může vašemu tělu poskytnout dostatečný odpočinek i relaxaci a zároveň pomáhá zklidnit mysl,“ říká výzkumná neuroložka Nicole Avenová.
Příznakem toho, že máte nedostatek aktivního fyzického odpočinku, mohou být bolesti těla, otoky nohou a chodidel po dlouhém sezení u stolu, ale také například křeče, napětí či ztuhlost v zádech.
2. Duševní odpočinek
Pokud se bavíme o mysli, klíčový je duševní odpočinek. „Při duševním odpočinku poskytujeme svému mozku přestávky a vykonáváme pouze činnosti, které vyžadují malou mozkovou kapacitu,“ říká Avenová. Skvělým způsobem, jak do svého dne zařadit pravidelný mentální odpočinek, je například technika Pomodoro. Jedná se o systém řízení času, v němž si rozdělíte pracovní den do 25minutových úseků, oddělených pětiminutovými přestávkami. Tyto intervaly práce se označují jako pomodora.
Také vaše děti či partner mohou být součástí vašeho společenského odpočinku. Musíte si ale uvědomovat dynamiku vašeho vztahu a netrávit veškerý čas tím, že se jim budete věnovat.
Pokud se obáváte, že by takovéto rozdělení pracovního dne snížilo vaši produktivitu, můžete si během pracovní doby naplánovat například 20minutovou přestávku na úklid pracovního prostoru či protažení. Mezi další příklady duševního odpočinku patří například sledování oblíbeného seriálu, práce na zahradě nebo poslech podcastu.
Jak poznat, že tento typ odpočinku potřebujete? Například se vám těžko usíná, protože vám hlavou víří tisíce myšlenek. Nebo jdete do obchodu a snažíte si marně vzpomenout na ty tři věci, které jste chtěli koupit. Zkrátka máte problémy se soustředěním a pamětí, přitom vám zdaleka není osmdesát a nemáte demenci.
3. Sociální odpočinek
Pod sociálním odpočinkem si nejčastěji představíme odpočinek od jakýchkoli sociálních interakcí. Dalton-Smithová upřesňuje, že jde zejména o to setkávat se s lidmi, kteří nás „oživují“.
Důležitou součástí tohoto typu odpočinku je odmítání událostí nebo aktivit, kterých se ve skutečnosti nechcete účastnit. Naopak kvalitně strávený čas s blízkým přítelem nebo členem rodiny, se kterým je vám příjemně, představuje vynikající způsob, jak sociální odpočinek praktikovat. Avenová dodává, že sociální odpočinek jde ruku v ruce s vytvořením správného systému podpory ve všech aspektech života.
Pokud chcete zhodnotit, zda sociální odpočinek potřebujete, zamyslete se nad všemi svými vztahy. Jste to vždy vy, kdo dodává druhým energii? Nebo trávíte čas s lidmi, kteří od vás nic nepotřebují a s nimiž si jen užíváte vzájemné blízkosti? To je to, co chceme ve svém životě: několik přátel, s nimiž prostě rádi trávíme čas. Také vaše děti či partner mohou být součástí vašeho společenského odpočinku. Musíte si ale uvědomovat dynamiku vašeho vztahu a netrávit veškerý čas tím, že se jim budete věnovat. Dovolte, aby pozornost a péče proudily oběma směry.
4. Duchovní odpočinek
Navzdory svému názvu neznamená duchovní odpočinek přestávku v duchovním životě. Právě naopak. „K duchovnímu odpočinku dochází při hlubokém spojení se sebou samým prostřednictvím modlitby nebo meditace,“ říká Avenová. „Právě tento typ odpočinku může některým jedincům pomoci obnovit síly a znovu být schopný se soustředit.“
Doktor Andrew D. Huberman, docent neurobiologie na Stanfordu, nedávno zavedl termín „hluboký odpočinek beze spánku“ (NSDR). Ve zkratce lze NSDR definovat jako různé formy regeneračních technik všímavosti, včetně meditace a jógy. Ačkoli NSDR hraje velkou roli v konceptu duchovního odpočinku, vztahuje se také na téměř všechny ostatní kategorie odpočinku, což je nepochybně důvod, proč se o něm dnes tolik mluví.
Každý z nás potřebuje bytostně cítit, že někam patří a že to, co dělá, má smysl. Pokud tedy chodíte do práce jen kvůli výplatě a máte pocit, že váš život je tak nějak k ničemu, máte v této oblasti deficit a jste na nejlepší cestě k syndromu vyhoření. Najděte způsob, jak se spojit s něčím vyšším, co vás přesahuje. Zatímco někomu dobře poslouží již zmiňované meditace, jinému třeba změna zaměstnání či zapojení do skupiny dobrovolníků.
5. Smyslový odpočinek
Pravděpodobně jste již slyšeli, že modré světlo z obrazovek může narušovat zdravý spánek. Elektronika a světla ovšem nejsou jedinými smyslovými vjemy, které mohou výrazně ovlivnit vaši duševní pohodu, klid a schopnost soustředění. Může to být například i troubení aut z ulice, děti hrající si pod okny vaší kanceláře nebo oznámení, která vám chodí na telefonu.
Pokud máte pocit, že se musíte neustále kontrolovat a držet své emoce na uzdě, že nemůžete být nikdy autentičtí, pak emoční odpočinek potřebujete jako sůl.
Smyslový odpočinek tedy může zahrnovat například usínání bez telefonů, vypnutí rušivých oznámení, ale také vynechání řízení auta a upřednostnění hromadné dopravy, neboť tehdy vaše smysly nejsou ve zvýšené pohotovosti. To, že potřebujete smyslový odpočinek, poznáte například tak, že se na konci dne cítíte podráždění, vzteklí či rozrušení, ale nevíte přesně proč.
6. Emocionální odpočinek
Podle Avenové dochází k emocionálnímu odpočinku „vždy, když upřímně vyjadřujete své emoce“. Právě tím, že své emoce sdílíte, je ze sebe uvolňujete, čímž se snižuje zátěž mysli i těla. Svěřit se můžete příteli, členovi rodiny, partnerovi, ale také terapeutovi či papíru, na který zkrátka bez cenzury vypíšete vše, co máte na srdci.
Emocionální odpočinek může také znamenat, že se na určitou dobu budete vyhýbat situacím, které ve vás vyvolávají příliš silné emoce, ať už se jedná o vztahy s přáteli, rodinou a důležitými osobami nebo o obtížnou součást vaší kariéry (například dlouhé směny na jednotce intenzivní péče).
Pokud máte pocit, že se musíte neustále kontrolovat a držet své emoce na uzdě, že nemůžete být nikdy autentičtí, pak emoční odpočinek potřebujete jako sůl.
7. Tvůrčí odpočinek
I ti nejkreativnější lidé na světě – umělci, hudebníci, spisovatelé – potřebují přestávky. Bez nich je totiž tvorba čím dál obtížnější. Podle doktorky Avenové patří mezi skvělé způsoby tvůrčího odpočinku aktivity strávené v přírodě, ať už jde o procházku v parku, chvilku pozorování ptáků nebo prostá bosá chůze po zahradě. „Tvůrčí odpočinek umožňuje restartovat mozek a získávat zpět svou kreativitu,“ říká. Tvůrčí odpočinek také zažíváme, když si dovolíme ocenit krásu v jakékoli podobě. Ať už je to krása přírodní, jako jsou oceány, hory a stromy, nebo krása stvořená, jako je umění, hudba nebo tanec.
To, že máte v této konkrétní oblasti deficit, poznáte tak, že nemáte nápady, nejste inovativní a dělá vám potíže řešit kreativně problémy. Kreativita je víc než jen umění, je to jakýkoli typ inovace. Mnoho lidí v průběhu pandemie spotřebovalo nadměrné množství tvůrčí energie, protože se změnilo vše, co jsme do té doby znali, a bylo třeba vymyslet a udělat hodně změn. Zároveň většina z nás, protože se nepovažujeme za kreativce, nikdy nepřemýšlela o tom, jak tuto energii opětovně doplnit.
Kde začít?
Když si Dalton-Smithová procházela syndromem vyhoření, potřebovala dle svých slov všech sedm typů odpočinku. „Nemůžete ale sníst najednou celého slona. Je třeba začít jen s jednou oblastí. A já osobně nejvíc potřebovala emocionální odpočinek. Jako první jsem tedy doplnila ten největší deficit, což doporučuji i ostatním,“ říká lékařka.
Právě z tohoto důvodu vytvořila také kvíz o odpočinku, který vám pomůže zjistit, jaký typ odpočinku potřebujete nejvíc vy, a s čím tedy můžete začít.
Reklama
foto: Shutterstoc, zdroj: Humnutrition.com