Genocida, mučení, terorismus, nelidskost… slova, která dnes slýcháme z médií každý den v souvislosti s válkou v pásmu Gazy. Média nás masírují záběry, nad nimiž zůstává běžnému člověku rozum stát. Někteří z nás se na záběry mrtvých miminek a mučených žen a starých lidí prostě nemůžou dívat.
Gaza je tisíce kilometrů daleko, situaci u nás nerozumí téměř nikdo
Situace v Gaze je nepopiratelně složitá a vyznačuje se historickou tapiserií, protkanou staletými konflikty a geopolitickými složitostmi. Spousta lidí cítí potřebu zaujmout stanovisko a nějak se vyjádřit. Zejména Evropané se zaplétají do vášnivých debat o zemi vzdálené tisíce kilometrů zprostředkovanými informacemi z médií. Vztahy mezi Izraelem a Palestinou jsou však neprůhledné také pro ty, kteří v oblasti žijí.
Vztahy mezi Izraelem a Palestinou jsou nejasné nejen pro Evropany, vášnivě debatující o zemi vzdálené tisíce kilometrů, ale také pro ty, kteří v oblasti žijí.
Gaza je od nás vzdálená tisíce kilometrů. Dějiny Blízkého východu se ve škole neučíme. Historie Palestiny a situace, která v pásmu Gazy nastala, je jednou velkou neznámou. Já sama jsem několik let na Blízkém východě strávila mezi přáteli nejen na sociálních médiích, ale i v reálu, znám jak Evropany, ale také muslimy, Izraelce a spoustu těch, kteří v oblasti blíže konfliktu dlouhodobě žijí. Dovolím si tedy nabídnout několik osobních postřehů, zkušeností a otázek, na které sama neznám odpovědi.
Příběh č. 1: O Danielovi z Izraele, který u hranic zmizel
Pro mnoho Evropanů, žijících daleko od Blízkého východu, může izraelsko-palestinský konflikt působit jako vzdálená bouře, jejíž vlny je někam zanesou. Naše vnímání postrádá hloubku historického porozumění, fyzický i emocionální odstup často vede k mylným představám a zjednodušování, což vede k rozdílným a někdy i polarizovaným názorům. Když útok Hamásu na Izrael začal, na sociálních sítích si lidé začali zdobit profilové fotografie izraelskou vlajkou a jednoznačně tak dávali najevo svůj postoj. I já jsem psala své nejlepší kamarádce na Blízký východ, že jsem rozhodně na straně Izraele. Pak mě ale napadlo obrátit se na Daniela, kterého znám více než 15 let. Žije v jižní části Izraele, v Eliatu u egyptských hranic. Chtěla jsem, aby mi odpověděl na několik otázek ohledně situace v Izraeli. Tehdy ochotně souhlasil a dodal, že každý v jeho okolí je válkou zasažen, každá rodina přišla o někoho blízkého. Hlas se mu v telefonu chvěl a já cítila, jak moc se touží podělit se se světem o svědectví. Poslala jsem mu 30 otázek, které se týkaly situace v pásmu Gazy obecně, humanitární pomoci, přídělu vody, potravin a energií, vztahů mezi muslimy a židy a možnostmi žít spolu (alespoň někde) v harmonii. Ptala jsem se na jeho názory ohledně výsledků izraelských voleb, na politiku, na stranu Jewish power, na možná řešení konfliktu.
Hlas se mu chvěl a já cítila, jak moc touží podat svědectví – když jsem mu ale poslala otázky, nikdy neodpověděl. Proč?
A najednou bylo nadšení pryč. Daniel mi nahrál vzkaz, že se k otázkám vyjadřovat nebude, že se chtěl jen podělit o osobní příběhy a tragédie. Když jsem se na něj s žádostí o rozhovor obrátila, řekl, že je od oblasti bojů daleko, ovšem vzápětí začal popisovat, jak je Izrael malá země a jak strašně moc situaci a nebezpečí pociťuje. Není se čemu divit – já bych byla strachy bez sebe. Ale jeho odmítnutí a následné doslovné zmizení a nereagování na jakýkoli další dotaz mě zmátly. Daniel nikdy neodpověděl. Sice si mě neodstranil z přátel, ale už nejsme v kontaktu. Proč najednou nechtěl odpovídat?
Příběh č. 2: O daru kamarádce z Británie
Evropané žijící v sousedních zemích nebo v zahraničí, zejména na Blízkém východě, tedy spousta mých blízkých přátel, pociťují důsledky konfliktu mnohem intenzivněji. Jsou blízko a napětí, lidské příběhy a kulturní složitosti, které konflikt utvářejí, znají z vlastní zkušenosti. Navíc jsou v denním kontaktu s muslimy, kteří jsou však do celé situace zasvěceni mnohem lépe – jsou to lidé, kteří historii své země dobře znají, stejně jako my známe historii Evropy – nebo bychom ji alespoň znát měli. Stejní muslimové, kteří mají podle nás mozky vymyty náboženskou ideologií a dogmatismem. Stejní muslimové jako taxikář, který se mě kdysi na území Autonomního palestinského území pokusil ve skalní jeskyni znásilnit. A to říkám s plným vědomím toho, kolik nenávistných komentářů to může vzbudit.
V Gaze se bojuje už dlouhé roky, jen tomu svět nevěnuje moc pozornosti – stejně jako ji nyní už moc nevěnuje Ukrajině.
Když jsem žila na Blízkém východě, několikrát jsem na situaci v pásmu Gazy zabrousila v běžných hovorech a nikdy jsem s muslimskými přáteli nesouhlasila. Coby „osvícené a vzdělané vysokoškolačce“ se mi jejich názory zdály přinejmenším zkreslené. Jenže na jejich sociálních profilech se dnes objevují očitá svědectví a reportáže z míst nejhorších zvěrstev. I mí evropští přátelé jsou dnes na sociálních sítích velmi aktivní. Ať jsou to Češi, Britové, Španělé, Němci – zkrátka každý, a to bez výjimky, kdo v této oblasti žije, najednou alespoň žádá o pomoc či finanční příspěvek na první pomoc Palestincům.
Kamarádka původem z Británie minulý týden slavila kulaté narozeniny. Jejím přáním bylo přispět právě na humanitární a zdravotní pomoc Palestině. Přispěla jsem, přála si to k narozeninám. Jenže příspěvek se objevil i na mých sociálních sítích s tím, že jsem poslala pár stovek… A měli jste vidět ty reakce mých českých „přátel“. Asi je nemusím specifikovat… Proč jsem přispěla? Především proto, že trpí civilisté. Pomoc by měla směřovat jim, bez ohledu na to, na čí straně svým názorem jsme. Umírají po tisících obyčejní lidé, nikoli teroristé, muslimové, ale miminka, děti, ženy, muži, staří lidé. A těm bych opravdu chtěla pomoci, kolik budu moci. V Gaze se totiž bojuje už dlouhé roky, jen tomu svět nevěnuje moc pozornosti - stejně jako ji nyní už moc nevěnuje Ukrajině.
Izraelská a palestinská vyprávění
Pro Izraelce je osobní konflikt hluboce zakořeněný v národní identitě a kolektivní paměti. Mnoho Izraelců skutečně vnímá Izrael jako oprávněný návrat do vlasti předků, což formuje jejich pohled na bezpečnostní obavy a potřebu suverénního státu. Na druhé straně Palestinci vnímají konflikt optikou vysídlení, okupace a boje za sebeurčení. Mezi těmito dvěma názory leží propast. A jak ji máme překlenout my, neznalí souvislostí ani situace, když ji nedokážou překlenout ti, kteří tam bydlí? Jednou z největších výzev pro pochopení situace v Gaze je dešifrování mediálních vyprávění. Do zpravodajství pronikají záměrné i nezáměrné předsudky, které formují veřejné mínění. V době sociálních médií se v nich ještě více utvrzují existující názory, což velmi výrazně ztěžuje odlišení faktů od fikce. Fakt, že si musíme vyhledávat různé zdroje informací, včetně mezinárodních zpravodajských serverů, nezávislých novinářů a akademických analýz, jen podtrhuje kritiku dnešních médií.
Yuval Noah Harari a jeho pohled
Velmi mě zaujal názor izraelského historika Yuvala Noaha Harariho, proslulého svými bestsellery Sapiens a Homo Deus. Tento historik zaujal odvážný postoj vůči vnímané lhostejnosti některých amerických a evropských pokrokářů vůči zvěrstvům Hamásu v probíhajícím izraelsko-palestinském konfliktu. Harari spolu s dalšími 90 signatáři vyjádřil znepokojení nad tím, že někteří členové světové levice neodsuzují činy Hamásu. Kritizoval tento postoj jako projev „krajní morální necitlivosti“ a zrady levicových zásad. Harari, nyní významný politický aktivista v Izraeli, vyjádřil své znepokojení poté, co byl svědkem toho, jak se míroví aktivisté cítí opuštěni a zrazeni údajnými spojenci, kteří nedokázali Hamás odsoudit. Zdůraznil šokující povahu reakcí části levice v USA a Evropě, které veškerou odpovědnost svalují na Izrael a opomíjejí brutální útoky na izraelské civilisty. Poukázal na prohlášení skupin, jako jsou harvardské studentské organizace a Demokratičtí socialisté Ameriky, a kritizoval jejich jednostranné obviňování Izraele a současné zbavování Hamásu odpovědnosti.
Uznává, že Izraelci i Palestinci čelí strašlivé situaci, zároveň však kritizuje nedostatek rovnováhy v mezinárodním diskurzu: vyslovil se proti myšlence Izraele vyhladit Gazu a zdůraznil potřebu odzbrojit Hamás a poskytnout palestinskému lidu alternativní budoucnost.
Harari ale také zdůraznil složitost reality, kde konfliktní strany mohou být současně oběťmi i pachateli. Zdůraznil potřebu mezinárodní podpory a vyzdvihl význam prohlášení vlivných osobností a organizací při utváření světového mínění o konfliktu. Uznává, že Izraelci i Palestinci čelí strašlivé situaci, zároveň však kritizuje nedostatek rovnováhy v mezinárodním diskurzu: vyslovil se proti myšlence Izraele vyhladit Gazu a zdůraznil potřebu odzbrojit Hamás a poskytnout palestinskému lidu alternativní budoucnost. Harari vyzval intelektuály, umělce a vědce, aby se hlouběji ponořili do složitosti reality a prosazovali spíše nuancované porozumění než ukvapené zaujímání stran.
Samostudium kontextu a význam empatie
Pro hlubší pochopení situace v Gaze je nezbytné proniknout do historie. Kořeny konfliktu sahají desítky let do minulosti a zahrnují koloniální dědictví, imigrační vlny a územní spory. Studium historických událostí, jako je Balfourova deklarace, arabsko-izraelské války a dohody z Osla, poskytuje zásadní kontext. Historie slouží jako kompas, který jednotlivce provede labyrintem vyprávění a pomůže jim rozluštit vrstvy složitostí, které konflikt definují. Vyžaduje to čas, ale mohlo by nám to pomoci se lépe zorientovat. A určitě je to prospěšnější než chrlit nenávistné komentáře na všechny strany jen pod vlivem sociální bubliny.
Druhou podmínkou je empatie. Dialog je možný pouze tehdy, pokud se do něj zapojí lidé z různých prostředí, budou naslouchat osobním příběhům a budou uznávat bolesti i touhy druhé strany. Skutečný dialog podporuje uznání společné lidskosti, která překonává politické a náboženské rozdíly. Nebuďme tedy jednostranní, aniž bychom si sami zjistili to, co bychom vědět měli, pokud vůbec chceme mluvit nahlas. Staré známé „mlčeti zlato“ je v případě pasivního přístupu nepříliš dobrou strategií, pokud ale chcete pronášet silné názory na věci, o kterých toho zase tolik nevíte, pak platí beze zbytku.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek