Způsobuje cukr hyperaktivitu dětí? Je to rozšířený mýtus, zní z vědeckých kruhů

Hyperaktivita u dětí není „moderním“ tématem poslední doby, jak by se mohlo zdát. V počátcích zkoumání byla označována různými názvy, spojovanými například s poškozením mozku v důsledku prodělání nemoci (postencefalitická porucha chování). V roce 1978 pak byla publikována studie, která projevy hyperaktivity u dětí poprvé spojila s konzumací cukru.

V ní byly zveřejněny závěry, vyplývající z klinického zkoumání celkem 265 „hyperkinetických“ dětí. Studie se později stala terčem kritiky pro závažné nedostatky, z nichž jedním byla například pochybnost o tom, že zvýšený příjem cukru nebyl příčinou zvýšené aktivity dětí, ale naopak jejím důsledkem: zkrátka, že děti měly po zvýšené aktivitě fyziologickou potřebu doplnit energii.

Pozdější studie ukázaly, že cukr sám o sobě chování dětí nezmění. Děti se ale přesto mohou chovat výrazně jinak, pokud si třeba na oslavě narozenin dají dort, horkou čokoládu, pytlík gumových medvídků a zazdí to pravidelným přísunem sladkých pitíček. Výživová terapeutka Sumner Brooksová vysvětluje, proč to tak je.

„Smyslové přetížení a přítomnost vrstevníků podporují energičtější chování. Děti i dospělí se v takových situacích projevují odlišným chováním zcela přirozeně, jídlo a cukr v tom může být naprosto nevinně,“ říká Brooksová. „Ale budete-li dítěti odpírat sladkosti s tím, že je nemůže, ´protože by po nich bylo hyperaktivní´, může se stát, že s vámi tuto hru bude při každé příležitosti hrát,“ dodává. Na svá „přání“ si tedy dávejte pozor – některá by se vám totiž mohla splnit.

To ale samozřejmě neznamená, že neomezená konzumace sladkostí a cukru jako takového je tou správnou volbou. I pokud by se jednalo jen o odpolední oslavu s kamarády, může to zcela zbytečně skončit třeba nevolností. A z dlouhodobého hlediska jsou rizika zřejmá. Brooksová tedy nabízí tipy, jak zařídit, aby děti spořádaly cukru méně – bez zbytečných zákazů.

Kdo je připraven, není překvapen

Znáte to: dítko potká kamarády a najednou se chová „jako utržené ze řetězu“. Pokud jdete na návštěvu nebo „společenskou akci“, kterou v případě dětí může být třeba dopolední divadelní představení, můžete se i bez přítomnosti sladkostí obávat, jak to bude probíhat.

Tendenci způsobit problémy s chováním dětí má ve skutečnosti nízká hladina cukru v krvi mnohem vyšší než konzumace cukru.

„Svá očekávání ohledně jeho chování byste dítěti měli sdělit předem,“ říká Brooksová. „Nastavte hranice a důsledky ještě před tím, než na místo dorazíte. Promluvte si o tom, co se bude dít, až bude čas odejít, o způsobech chování, které očekáváte v souvislosti s ostatními dětmi, dárky, ale také jídlem a podobně,“ radí. Základní způsoby chování sice přímo nesouvisejí s konzumací cukru, ale udávají civilizovaný tón.

Dejte dětem svačinu, než vyrazíte

„Tendenci způsobit problémy s chováním dětí má ve skutečnosti nízká hladina cukru v krvi mnohem vyšší než konzumace cukru,“ upozorňuje Brooksová. Může se projevit extrémní náladovostí, únavou nebo nedostatkem trpělivosti a sníženou schopností kritického myšlení. Brooksová tento stav označuje jako „cukrový kolaps“ a navrhuje nabídnout dítěti vhodnou svačinu před odchodem. „Z výživového hlediska se jim snažte zajistit rovnováhu bílkovin, tuků a sacharidů. Pokud se ale akce nemohou dočkat, mohou mít menší chuť k jídlu. Tehdy sáhněte třeba po sýrových nitích, jogurtu, mléku nebo nutelle z avokáda,“ pokračuje.

Ať ví, že tam stále jste

Nikdo to neslyší rád, ale rozjívené dítko může být projevem specifické výchovy rodičů. „Děti velmi dobře vycítí, kdy jim projde více, protože je socializující se dospělí nehlídají tak bedlivě. Některé jsou naopak úzkostné a část z nich má tendenci zahánět úzkost jídlem. V obou případech je opravdu více než vhodné, abyste se svým dětem věnovali,“ nabádá Brooksová.

Ne, opravdu to neznamená, abyste potomkovi běhali za zády a kontrolovali každý jeho projev a pohyb. Pokud se ale nejedná o oslavu narozenin vrstevníků, které se účastní i rodiče, nebo akci s organizovaným programem pro děti, etalonem dobrých mravů a laskavým dozorem nad občerstvením potomka jste právě vy.

Odříkaného největší krajíc

Mnoho dětí se na oslavách přejídá, protože doma mají určité potraviny zakázané. Brooksová říká: „U dítěte, u kterého pozorujete, že se opakovaně přejídá sladkými potravinami, věnujte méně pozornosti kontrole příjmu cukru a více se zaměřte na komunikaci s ním. To nejlepší, co můžeme udělat, je zůstat v klidu, nesoudit je, netrestat a udržovat pozitivní zkušenost.“

Dítěti, které se opakovaně přejídá sladkostmi do té míry, že se necítí dobře, můžete podle Brooksové například navrhnout, že si může vybrat něco, co si sní později doma. Pomůže mu to uvědomit si, že sladkosti nejsou zakázané ovoce, ale že platí stará pravda: Všeho moc škodí. „Děti přecházejí od úplné závislosti na rodičích k tomu, aby dokázaly důvěřovat svému tělu. To, jak o jídle a těle mluvíme, je skvělý způsob, jak je této důležité dovednosti naučit,“ uzavírá Brooksová.