Spisovatelka E. Jean Carrol se s tím, že ji Donald Trump v polovině devadesátých let údajně znásilnil ve zkušební kabince obchoďáku, svěřila až v roce 2019 ve své knize. Trump o ní prohlásil, že je lhářka, na což Carrol reagovala tak, že na něj podala žalobu za pomluvu. Soud prohlásil její tvrzení za pravdivá a Trumpovi nařídil zaplatit Carrol odškodnění ve výši 5 milionů dolarů. Nesmrtelnému Trumpovi to neublížilo, přestože čelí ještě mnoha dalším obviněním – fanoušků má stále víc.
Obvinění se zpožděním se v podobných souvislostech vyskytují velmi často. Typicky v nich figuruje mocný člověk, celebrita nebo politik, který někomu s méně zdroji ublížil. Oběti jsou většinou ženy, ale najdou se i muži. Docházet mohlo k sexuálnímu obtěžování, znásilnění nebo dlouhodobému intimnímu teroru ve společné domácnosti. Dynamika je ve všech případech podobná: to, co se stalo, se oběť rozhodne začít řešit až po několika měsících, letech nebo desetiletích. Podle odborníků jsou opožděná obvinění, jak v řádu měsíců, tak let, normální – a to i v případě, kdy pachatel není veřejně známou osobou.
Proč? Například proto, že se lidé během rýpání ve svém traumatu necítí zrovna dobře. Někdy je potřeba obrovský časový odstup, aby byli vůbec schopni své trauma převyprávět. Ve chvíli, kdy se odhodlají, to ale je podobné, jako by si konečně nechali vytrhnout ten hnijící zub. Hlavně, že je to venku.
Dvojí vina
Co byste dělali po sexuálním útoku – šli na policii, nebo byste se spíš vysprchovali, vypili láhev vína a šli spát? Pokud nejste v ohrožení života, na policii se vám nechce: nevíte totiž, jestli to vůbec k něčemu bude, jste po právu pesimističtí – policie v tomto ohledu nemá dobrou pověst skoro nikde na světě. Tvrzení oběti často zlehčuje, nebo jí nevěří vůbec. Oběť může být dokonce nařčena z falešného obvinění a skončit ve vězení místo pachatele. Pokud už je zahájeno vyšetřování, bývá často přerušeno pro nedostatek důkazů – tak proč to celé vůbec podstupovat?
Falešné obvinění ze znásilnění asi není něco, čeho by se muži museli příliš obávat – je pravděpodobnější, že budou sexuálně napadeni oni sami. Ve vědecké obci panuje všeobecná shoda, že ze všech obvinění ze znásilnění je falešných 2 do 10 procent. Uvážit je ale třeba také fakt, že některá obvinění jsou „falešná“ proto, že není dostatek potvrzujících důkazů pro zahájení trestního stíhání.
Když někoho napadne celebrita nebo politik, jeho (jejímu?) odhodlání věc řešit nestojí v cestě jen obavy z toho, že bude muset nejprve čelit pochybnostem o pravdivosti svých tvrzení, ale také strach. Strach z toho, jak se mu může člověk s nekonečnými prostředky pomstít nebo ho kompletně zničit. V mnoha případech reagují pachatelé na obvinění stejně – pokusí se obrátit narativ pomocí techniky DARVO a prohlásí, že to bylo celé naopak: údajná oběť má být pachatelem a pachatel skutečnou obětí. Například herec Jonathan Majors reagoval na obvinění ze škrcení a dalšího násilí vůči bývalé partnerce tak, že ji označil za duševně nestabilní – jeho právník se následně vyjádřil, že obětí je Majors sám. Slavní lidé se navíc mohou spolehnout na podporu schopného PR poradce, který pro ně může mnohé udělat, včetně placené vlivové kampaně na sociálních sítích.
Dilema oběti
Je mnoho způsobů, jak „hnijící zub“ vytrhnout – někomu stačí napsat příspěvek na sociální sítě, někdo to řekne rodině, jiný rovnou podá žalobu. Ve všech případech však mohou oběti čelit kritice. „Proč jí to trvalo tak dlouho? Proč si vzpomněla až teď a neřešila to v době, kdy se to stalo?“
Když obvinění veřejně známé osoby poprvé padne, společnost se okamžitě rozdělí na dva tábory a největší peklo nastane na sociálních sítích. K podobným kauzám se velmi hlasitě a s nadšením vyjadřuje ta část populace, která považuje obvinění ze znásilnění za zákeřnou fabulaci duševně nestabilní osoby. Pravděpodobně bude propírána jakákoliv špína, která by její tvrzení mohla znevěrohodnit – včetně mnoha polopravd a dezinformací. Počítat musí s tím, že si nadělá mnoho nepřátel.
Pravdu má ten, kdo má lepšího právníka?
Poslední veřejná kauza, kdy byla obviněna celebrita, dopadla pro údajnou oběť pozitivně. V listopadu 2023 byl „zrušen“ hudební mogul a rapper, o kterém jsme si v devadesátých letech četli v Bravíčku – Puff Daddy (nebo taky P. Diddy, občanským jménem Sean Combs). Jeho bývalá partnerka, zpěvačka Cassie, ho obvinila z dlouholetého intimního teroru. V jejich vztahu, ukončeném po více než deseti letech v roce 2019, měla hrát roli pořádná dávka mocenské nerovnosti, domácího násilí i znásilnění.
Žalobu Cassie podala ve lhůtě stanovené zákonem Adult Survivor Act, vydaným státem New York. Ten na období od listopadu 2022 do listopadu 2023 umožnil dospělým obětem sexuálních útoků tyto činy žalovat i po uplynutí promlčecí lhůty maximálně 5 let. Zároveň byla promlčecí doba sexuálně motivovaných zločinů prodloužena na 20 let. V ČR na tyto činy platí promlčecí doba 15 let a běžet začíná dosažením 18 let věku oběti, byly-li spáchány na mladistvých.
Den poté, co Cassie podala žalobu, se jí ozvali právníci Puffa Daddyho s nabídkou na mimosoudní vyrovnání, kterou Cassie přijala. Výše vyrovnání nebyla zveřejněna, nicméně jak Cassie, tak Puff Daddy prohlásili, že se k tomu už nebudou vyjadřovat. O tom, jak to v jejich vztahu bylo doopravdy, můžeme jen polemizovat. V každém případě byl ale Diddyho postup považován za přiznání viny a hrnout se na něj začala další obvinění. Cassie tedy zřejmě měla štěstí – Puff Daddy byl svou agresivitou známý a nikdo významný ho nepodpořil. Kdyby se na veřejnosti dokázal lépe ovládat a měl lepšího PR manažera, Cassie by teď zřejmě měla na každém prstě milión lidí, kteří ji nenávidí.
Nevinen až do prokázání viny
Ať už se někdo svěřil po týdnu, nebo po dvaceti letech, měli bychom ho vyslechnout, neútočit na něj a projevit mu soucit, přestože mu moc nevěříme. Na druhou stranu je třeba se vyvarovat dehumanizace údajného pachatele. Vždycky je tu šance, byť celkem malá, že se mu děje obrovská nespravedlnost.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek