Bolí vás hlava už jen při představě sledování dalšího dílu seriálu Pokémon nebo miliontého zhlédnutí Ledového království? Pokud váš názor nezmění chytlavé písničky, nová studie by mohla. Australský výzkumník Taren Sanders a jeho kolegové objevili pozitivní souvislost mezi dovednostmi dětí v oblasti čtení a psaní a časem, který tráví u obrazovek se svou rodinou.
Podle Psychology Today Sanders a jeho kolegové prošli více než sto studií, které zahrnovaly 1,9 milionu dětí a dospívajících. Kupodivu zjistili, že v obecné rovině existuje jen malá souvislost mezi časem stráveným u obrazovek a věcmi, jako je gramotnost, tělesná hmotnost, deprese nebo spánek. „Téměř všechny výsledky měly korelaci menší než 0,2, což je přibližně stejná hodnota jako korelace mezi výškou a inteligencí. To ovšem neznamená, že u každého dítěte bude vliv vždy tak malý – jde jen o průměr,“ vysvětlují vědci v textu publikovaném na webu The Conversation.
Mohlo by to nicméně naznačovat, že se nekoná žádný z katastrofických scénářů, o kterých lidé i média mluví. Výzkumníci se pak podrobněji zaměřili na to, jakým činnostem se děti věnují – a zda je vykonávají s rodiči, nebo samy. Zjistili, že pokud dítě tráví čas pře obrazovkou samo, má to negativní dopad na jeho dovednosti v oblasti čtení a psaní. Když však s nimi jsou rodiče, tyto dovednosti se naopak zlepšují.
Dospívající, kteří u nich tráví více než tři hodiny denně, čelí dvojnásobné míře depresí a úzkostí než ti, kteří jsou na nich méně.
Jak je to ale možné? Pravděpodobně nejde ani tak o samotný čas strávený před obrazovkou, jako spíše o následné rozhovory. Rodiče, kteří se například na běžící pohádku kouknou alespoň zběžně, budou později – spíše než rodiče, kteří se nedívají vůbec – pravděpodobně klást otázky typu: „Co se ti na filmu líbilo?“ nebo „Proč ti přišla ta postava legrační?“. Mají také možnost dohlížet na to, jaký smysl dává dětem to, co sledují. Bojí se například ve filmu duchů? Nebo jim to připadá vtipné? A jaké příběhy si mohou představovat na základě postav, které poznaly na obrazovce? A to rozvíjí jazykové dovednosti. Pozitivní dopad vědci také potvrdili u sledování vzdělávacích pořadů.
Horší než televize?
Na druhou stranu experti odhalili malou, nicméně jasnou souvislost mezi používáním sociálních sítí a depresemi, což koresponduje s mnoha výzkumy a diskusemi, které se v poslední době vedou o spojitosti mezi krizí duševního zdraví dospívajících a sociálními sítěmi. „Náš výzkum potvrdil, že čím více času dítě trávilo na sociálních médiích, tím větší byla pravděpodobnost, že bude mít problémy s duševním zdravím,“ uvádějí vědci. Také jiná studie ukázala, že dospívající, kteří u nich tráví více než tři hodiny denně, čelí dvojnásobné míře depresí a úzkostí než ti, kteří jsou na nich méně. Rollandová proto v tomto ohledu vyzývá k obezřetnosti.
Na problém upozorňují i čeští experti. „Ve své praxi vidím lidi, kteří třeba osm hodin nevstanou z postele, nejedí, celou tu dobu jsou na sociálních sítích. Je jim čím dál tím hůř, cítí se ztraceni ve svém životě,“ nastiňuje v rozhovoru pro deník Právo, který zveřejnil server Novinky.cz, psychoterapeut Tomáš Kvapilík. Také výkonná ředitelka neziskové organizace Replug.me Jana Klusáková varuje ve stejném článku před dopady sociálních sítí na psychické zdraví. „Z našich dat vychází, že sociální sítě mají značný vliv na zhoršování duševního zdraví. Prevenci je třeba výrazně posílit,“ zdůraznila. Problémy přitom podle ní dopadají právě na mladší generaci.
Motivace, nebo únik?
Kolik času tedy dětem u obrazovek dopřát? Podle Rollandové to záleží na tom, do jaké míry děti mluví nebo jinak interagují, když jsou u obrazovky. A jde také o typ činnosti. „Povídání si na videochatu versus hraní Robloxu s kamarády, natáčení videí na YouTube nebo TikTok versus prosté scrollování. Je důležité mít na paměti, že všechny tyto aktivity se odehrávají na obrazovce, ve skutečnosti jde ale o různé činnosti – a na děti působí různým způsobem,“ upozorňuje logopedka.
Dospívajícím doporučte, aby omezili sociální sítě, pokud jsou na nich často. Pomozte jim zjistit, které aplikace a interakce jsou pro ně nejvhodnější, a zaměřte se pouze na ně. Pomůžete jim tak s jejich sebeuvědoměním a duševním zdravím.
Skutečná otázka by podle ní tedy neměla znít: „Kolik času tráví moje dítě u obrazovky?“, ale spíše: „Co tam moje dítě dělá? Jak to ovlivňuje jeho rozhovory a vztahy? Jak moc si uvědomuje, jak ho čas strávený u obrazovky ovlivňuje?“ A právě v tomto ohledu mohou mít pozitivní vliv rozhovory rodičů s dětmi. „Můžeme dětem pomoci všímat si například toho, zda se cítí po určitě videohře rozrušeně nebo jsou nadšené po zhlédnutí videa na YouTube. Můžeme jim také pomoci sledovat, co se děje poté – sdílejí nové nápady nebo vtipné memy, nebo se jen srovnávají s ostatními? Používají sociální sítě způsobem, který v nich zanechává pocit, že nejsou dost dobří?“ vysvětluje Rollandová.
Rollandová radí využívat technologii k zahájení rozhovorů s dětmi. „Pokládejte otevřené otázky. Zjistěte, k čemu vaše děti obrazovky používají, a pomozte jim, aby je používali aktivněji. Zejména dospívajícím doporučte, aby omezili sociální sítě, pokud jsou na nich často. Pomozte jim zjistit, které aplikace a interakce jsou pro ně nejvhodnější, a zaměřte se pouze na ně. Pomůžete jim tak s jejich sebeuvědoměním a duševním zdravím,“ říká logopedka.
Sandersův tým také připomíná, že bez ohledu na to, jaké činnosti dětem povolíte, většina času stráveného u obrazovky je sedavá. A dlouhé sezení není pro děti – a konec konců ani pro dospělé – dobré, takže je stále důležité přerušit ho pohybem. „Nejdůležitějším faktorem pro vývoj dítěte je nakonec kvalitní výchova. Přítomnost, kvalitně strávený čas a vytváření pečujícího prostředí jsou pro děti tím, co skutečně mění jejich život. Pro duševní a fyzické zdraví vašeho dítěte jste důležitější než obrazovka,“ dodávají vědci.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek