Pamatujete si na situace z dovolené, kdy jste si s novými přáteli svatosvatě slibovali, že se určitě uvidíte a že to je začátek nového krásného přátelství? U lidí to sice vychází tak v jednom případě z padesáti, opice mají o věrnosti jinou představu. Když si udělají kamarády, jsou to vždycky kamarádi na celý život.
Evoluční bioložka Laura S. Lewisová studovala 46 šimpanzů, žijících v zajetí. A přišla na to, že jsou schopni rozpoznat přátele a členy rodiny, které neviděli desítky let. Například šestačtyřicetiletá šimpanzice Louise, která žila v japonské rezervaci Kumamoto, poznala své příbuzné po desítkách let. To je nejdelší případ sociální paměti u zvířat a jeden z možných důvodů, proč jsou humanoidi (a tedy i lidé) schopni si pamatovat neuvěřitelné množství tváří po velmi dlouhé době. Lewisová pozorovala šimpanze na různých místech, kromě rezervace Kumamoto také v zoo ve skotském Edinburghu a v zoologické zahradě Planckendael v Belgii.
Šimpanzi, delfíni i sloni
Pokus vypadal jednoduše: šimpanzům se ukázaly na počítači dva obrázky. Jeden z nich byla úplně cizí opice, jeden z nich pak známá tvář, kterou po dlouhou dobu neviděli. Podmínkou bylo, že s danou opicí museli naši šimpanzi v minulosti strávit aspoň rok. „Pozorovali jsme jednoduchou věc: budou se déle dívat na ty, které znají, nebo na cizí?“ vysvětluje Lewisová. „Bylo to naprosto jednoznačné. Na kamarády a příbuzné se dívali výrazně déle.“ A neplatilo to dokonce ani jen o opicích – šimpanzi si pamatují i lidské tváře svých ošetřovatelů. A opice v tom nejsou samy. Podle studie z roku 2013 dokážou delfíni rozeznat pískání svých příbuzných i po 20 letech, kdy nejsou spolu. Sloní matky dokážou rozeznat pach svých dcer i po 12 letech odloučení.
Schopnost rozeznávat a hodnotit tváře je důležitým faktorem, který zvláště u šimpanzů a lidí hraje obrovskou roli v sociálním životě.
A co je vlastně závěrem této studie? Opice si více všímají známých tváří, se kterými něco zažily. Jedna teorie dokonce hovoří o tom, že rozeznávání obličeje je schopností umožňující spíše spolupráci než konkurenci – to ale nebylo potvrzeno a vyžadovalo by další experimenty. Co je ale jisté: všichni primáti, včetně nás lidí, vytváříme dlouholeté a trvalé vztahy právě na základě výrazu a tvarů obličeje – schopnost rozeznávat a hodnotit tváře je důležitým faktorem, který zvláště u šimpanzů a lidí hraje obrovskou roli v sociálním životě. Jednoduše řečeno: někteří se nám líbí méně, někteří více, a „ty naše“ si pamatujeme nejlíp. „Studie nedokázala, že bychom se od opic zásadně lišili – naopak, jsme jim extrémně podobní a ony jsou podobné nám,“ říká Lewisová. „Někteří lidoopi mají sociální paměť stejně dlouhou jako lidé, u kterých začíná po 15 letech klesat, ale může se dochovat až 48 let po odloučení.“
Šest milionů let proti proudu času
„Ačkoli je třeba získat více údajů, abychom zjistili, zda paměť lidoopů trvá déle než 26 let,“ píše Lewisová a její kolegové, „tyto výsledky naznačují, že přinejmenším u některých lidoopů může být životnost sociální paměti relativně podobná té lidské, která začíná klesat po 15 letech, ale může přetrvávat 48 let po odloučení.“ Pokud tedy Lewisová a její tým mají pravdu, mohla by nás dlouhodobá paměť přivést až šest milionů let proti proudu času, tedy do doby, kdy z opic vznikli první lidé.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad / Midjourney, zdroj: Science Alert