„Normálně jsem zjistila, že se Amálka řeže,“ oznámila mi s ledovým klidem na začátku prosince kamarádka Jana při návštěvě. „Vůbec jsem o tom nevěděla. Když jsem se jí zeptala, proč to dělá, řekla, že jedině tak něco cítí,“ pokračovala. Stála jsem jako opařená. Jenže, jak se zdá, Amálka rozhodně není jediný nebo menšinový případ.
Sebepoškozování u dětí a mladých lidí je znepokojivý a složitý problém, který vyžaduje pozornost rodičů, pedagogů a odborníků na duševní zdraví. Nás dospělé snad napadá jen otázka: Proč? Proč to mladí, krásní a zdraví lidé dělají? Pojďme se podívat na nejčastější příčiny sebepoškozování v této věkové skupině, používané metody i na to, co jako rodič dělat, pokud se vaše dítě chová sebepoškozujícím způsobem. A ukažme si na několika příkladech, proč si děti samy začnou ubližovat. Spouštěcím mechanismem totiž může být cokoli.
Nejčastější příčiny
Není to tak jednoduché ani pro odborníky. Příčin, proč se děti poškozují, může být totiž nepočítaně. „Pochopení hlavních příčin sebepoškozování u dětí a mladých lidí je zásadní pro účinnou intervenci. Přestože neexistuje univerzální vysvětlení, mezi běžné faktory patří poruchy duševního zdraví, jako je deprese, úzkost nebo poruchy příjmu potravy, tlak vrstevníků, šikana, studijní stres, rodinné problémy nebo trauma či zneužívání v minulosti. Děti se mohou uchýlit k sebepoškozování jako k mechanismu zvládání, když se cítí přetížené a nemají vhodné dovednosti pro zvládání situace,“ vysvětluje pro Flowee dětský psycholog Martin Zajíc. Navíc je často velmi těžké skutečnost vůbec odhalit. K sebepoškozování totiž patří až úzkostná snaha dítěte to utajit. Nejen před rodiči, ale i vrstevníky nebo nejlepším kamarádem.
„Děti často vynakládají velké úsilí, aby své sebepoškozování před ostatními skryly. K zakrytí jizev nebo čerstvých ran mohou používat dlouhé rukávy, kalhoty nebo doplňky. Kromě toho se mohou izolovat nebo se vyhýbat situacím, ve kterých by mohlo být jejich sebepoškozování odhaleno. Utajování sebepoškozování může rodičům a pečovatelům ztěžovat včasné rozpoznání problému,“ pokračuje Zajíc.
Když se svěří, je vyhráno
Čtrnáctiletá Samantha se začala sebepoškozovat, aby se vyrovnala s velkým studijním tlakem, který pociťovala. Její rodiče o jejích potížích zpočátku nevěděli, protože ve škole vynikala a o své pocity se dělila jen zřídka. Jednoho dne si její matka všimla, že Samantha nosí dlouhé rukávy i za teplého počasí. Když se dcery klidně zeptala, Samantha se slzami v očích odhalila svůj boj s perfekcionismem a strach, že rodiče zklame. Společně vyhledali pomoc terapeuta.
Národní ústav duševního zdraví zveřejnil statistiky, podle kterých by přibližně třetina deváťáků v Česku potřebovala psychologickou péči, polovina vykazovala zhoršený well-being.
Díky poradenství si dívka osvojila zdravější mechanismy zvládání a její rodiče získali náhled na podporu vyváženějšího přístupu ke studiu. „Nevím, proč jsem se řezala. Všechno mi šlo, ve škole nemám problémy. Jen jsem se bála, abych naše nezklamala, abych se dostala na školu. Najednou toho na mě bylo moc. Přišlo mi to prostě jako východisko, ale pak jsem se styděla, že to kamarádi uvidí. Bylo to jako začarovaný kruh,“ říká Samantha dnes už s úsměvem.
Metody sebepoškozování
Řezání je jedním z nejrozšířenějších způsobů sebepoškozování u dětí a mladých lidí. Nemusí jít ale jen o něj. Mezi další rozšířené metody patří pálení se, kousání, bití nebo rizikové chování. Řezání poskytuje fyzické východisko pro emocionální bolest a nabízí pocit kontroly, když ostatní aspekty života dítě považuje za chaotické nebo zdrcující. Problémem jsou přitom z velké většiny dítětem nezpracované emoce.
Jak později Jana zjistila, dvanáctiletá Amálka Maria se potýkala s úzkostí, pramenící z rozvodu rodičů, což je i podle odborníků jedna z nejčastějších příčin. Ač se to nezdá, dítě potřebuje ke svému zdravému vývoji velmi konzervativní a stabilní prostředí. Aby se s tím vyrovnala, začala se řezat a jizvy skrývala pod vrstvami oblečení. Její otec si všiml změn v Amálčině chování a přistoupil k situaci jemně. Prostřednictvím otevřených rozhovorů a za účasti dětského terapeuta řešili její úzkost a zdůrazňovali důležitost vyjadřování jejích emocí. Rodina se společně účastnila poradenských sezení, což podpořilo podpůrné prostředí, které Amálce nyní pomáhá lépe zvládnout problémy spojené s rozvodem.
Řeč statistik
Dětští psychologové bijí na poplach s tím, že duševní zdraví našich dospívajících není dobré. Celosvětové statistiky sebepoškozování dětí a mladých lidí se liší, ale výzkumy trvale upozorňují na jeho výskyt. Například ve Spojených státech studie zjistila, že z přibližně 1100 hospitalizovaných dětí bylo sebepoškozování odhaleno u přibližně 37 % z nich. Podobné vzorce jsou pozorovány i v dalších vyspělých zemích, což zdůrazňuje potřebu komplexního přístupu k řešení tohoto problému.
Každá generace má „svou“ psychickou diagnózu.
Podle Milana Piláta z Oddělení dětské psychiatrie a klinické psychologie Fakultní nemocnice v Brně jsou jednou z příčin sebepoškozování u dětí a mladých i technologie a rychlost, kterou s sebou nesou, a které děti je nezvládají zpracovávat. Stejně výrazný vliv přitom mají podle Piláta i rozpadající se rodiny, jako tomu je u Amálky. Národní ústav duševního zdraví zveřejnil statistiky, podle kterých by přibližně třetina deváťáků v Česku potřebovala psychologickou péči, polovina vykazovala zhoršený wellbeing.
Rizikové je samotné dospívání
Velmi častým spouštěcím mechanismem sebepoškozování může být dospívání samotné. Kdo by se v tom totiž vyznal, když pohlaví máme tolik, že se nám o tom ani nesnilo. Jako příklad zde Martin Zajíc vzpomíná na patnáctiletého Emila (jméno je smyšlené), který se začal sebepoškozovat jako reakci na vnitřní konflikt, vyplývající z jeho rodící se sexuality. Ze strachu z reakce rodičů své potíže několik měsíců tajil. Jeho matka nakonec jeho tajemství odhalila, když náhodou narazila na deník s podrobnými informacemi o jeho pocitech. Reagovala s empatií a bezpodmínečnou láskou a zahájila dialog o přijetí a podpoře.
Nebezpečí na síti
O rychle se rozvíjejících technologiích jsme už mluvili. A právě virtuální prostor vytváří pro vznik sebepoškozování zejména mladých lidí jedinečné prostředí. O tom svědčí i příklad Amálčiny kamarádky, třináctileté Olivie. Ta nestrádala kvůli rozpadu rodiny, ale začala se sebepoškozovat kvůli tomu, že se stala obětí kyberšikany. Oliviini rodiče si online zneužívání zpočátku neuvědomovali, ale všimli si dceřina stažení a neochoty používat elektronická zařízení. Znepokojeni zavedli rodičovskou kontrolu, aby sledovali Oliviiny online interakce. Díky tomu odhalili predátory, kteří Olivii zneužívali, a spojili se se školou a orgány činnými v trestním řízení, aby podnikli konkrétní kroky k řešení problému. Kombinací emocionální podpory s praktickými opatřeními pomohli rodiče Olivii získat zpět sebedůvěru, ale „léčení“ trvalo dlouhých osm měsíců.
Technologie zde opět ukázaly, že stejně, jako jsou prospěšné, mohou i poměrně dlouhodobě ublížit. To jen podporuje slova Milana Piláta, že každá generace má „svou“ psychickou diagnózu.
Co dělat, když se vaše dítě sebepoškozuje
Pochopení příčin tohoto chování je pro účinnou intervenci zásadní. Podporou otevřené komunikace, vyhledáním odborné pomoci a vytvořením podpůrného prostředí mohou rodiče sehrát klíčovou roli v pomoci sebepoškozování dítěte zvládat.
<div style="background-color: red;"> <
!Linka důvěry - nonstop linka 116 111 nebo na chat, denně 9 až 13 hodin, 15 až 19 hodin
Rodičovská linka 606 021 021, pondělí až čtvrtek 9 až 21 hodin, pátek 9 až 17 hodin
Děti i dospělí mohou využít také Centrum Locika> </div>
Zjištění, že se vaše dítě sebepoškozuje, může být pro rodiče emocionálně zdrcující. Je však nezbytné přistupovat k situaci citlivě a s pochopením. Zde je několik kroků, které je podle odborníka třeba zvážit.
Zůstaňte v klidu: Reakce v podobě hněvu nebo paniky může dítě odradit. Zachovejte klid a přistupujte k situaci s empatií. Vyjádřete svůj zájem o blaho dítěte a dejte mu najevo, že jste mu k dispozici, abyste ho podpořili.
Komunikujte: Vytvořte bezpečný prostor pro sdílení pocitů. Podporujte otevřenou komunikaci bez odsuzování.
Vyhledejte odbornou pomoc: Poraďte se s odborníkem na duševní zdraví, například s terapeutem nebo poradcem, abyste vyřešili základní problémy, které k sebepoškozování přispívají. Připravte se však na to, že na schůzku se někdy čeká až alarmujících šest měsíců.
Vytvářejte podpůrné prostředí: Posilujte podpůrný systém dítěte zapojením přátel, rodiny a pedagogů. Vybudování sítě podpory může být pro jeho zotavení klíčové. Zapojte dítě do rozhodování o vyhledání odborné pomoci. Spolupracujte s ním při výběru terapeuta nebo poradce, aby se stalo aktivním účastníkem své cesty za duševním zdravím.
Monitorujte a dohlížejte: Dohlížejte na dítě, aniž byste byli dotěrní. Pravidelné kontroly mohou pomoci zajistit jeho pohodu.
Vzdělávejte se: Udělejte si čas na to, abyste se o sebepoškozování a základních problémech, které k němu mohou přispívat, poučili. Pochopení důvodů, které k tomuto chování vedou, vám pomůže přistupovat k situaci efektivněji.
Vyhněte se obviňování a odsuzování: Vyvarujte se obviňování nebo kritizování dítěte. Sebepoškozování je často mechanismus zvládání a pro budování důvěry je důležité vyjádřit spíše pochopení než odsouzení. Spolupracujte s dítětem a jeho terapeutem na identifikaci a rozvoji zdravějších mechanismů zvládání. Ty mohou zahrnovat činnosti, které je baví, techniky všímavosti nebo tvůrčí způsoby řešení.
Pokud tedy zjistíte, že se problém sebepoškozování týká i vašeho dítěte, na nic nečekejte. Je potřeba se rozhodnout, jaký postup zvolit, abyste své dítě nevyděsili a naopak mu jasně ukázali, že stojíte na jeho straně za každých okolností.
Myslíte si, že se vás to netýká? Omyl. V dnešní chaotické době nereagujeme všichni na okolí stejně. Nevšímavost může být někdy skutečnou dálnicí do pekla.
Reklama
foto: Freepik, zdroj: Autorský článek