Vztahy na dálku. Nejsou to jen slzy a osamělé noci; někdy je to i pořádná dávka smíchu a vzrušení. Ale musíte to tak chtít oba a připravit se na to, že všechny, skutečně všechny radosti i problémy budete zvládat online nebo po telefonu.
Vztahy na dálku jsou někdy arénou, kde láska vzdoruje geografické tyranii. Mohou být horskou dráhou velkých nadějí a velkých problémů. Drásavá směs očekávání, shledání a bolestí z odloučení z nich dělá tvrdý oříšek.
Je nepřítomnost skutečně kořením lásky?
Někdo by mohl s nádechem romantického idealismu spekulovat, že nepřítomnost je kořením lásky. Výzkumy však nabízejí střízlivější výpověď. Ukazuje se, že tajemstvím přežití vztahu na dálku není jen láska – je to vyjednávání o prostoru, hranicích a pořádné dávce kontroly reality. Studie zjistily, že faktory, jako je odloučení a delší doba cestování, na setkání a nedostatek fyzické intimity mohou napínat citové pouto, což může být pro vztah obzvlášť zatěžující.
Doktorka Theresa DiDonato v článku v časopisu Psychology Today zdůrazňuje, že v rozporu s názorem, že vztahy na dálku jsou méně uspokojivé, výzkumy ukazují, že jsou často stejně oddané a intimní jako vztahy geograficky blízké. Jak tedy vztah na dálku, který anglicky mluvící označují „long distance relationship“, funguje a jak jej přežít? Jaké má výhody a jaké nevýhody? O tom jsme si povídali se dvěma ženami a jedním mužem, kteří v takovém vztahu žijí i několik let. A to z nejrůznějších důvodů. Ať už kvůli práci či penězům, anebo zde není možnost, aby ten druhý ze země vycestoval.
Jak udržet plamen žhavý?
Přežít vztah na dálku je jako zvládnout umění žonglovat s hořícími pochodněmi, a přitom jezdit na jednom kole po laně. Odstrašující? Ano. Nemožné? Rozhodně ne. Klíčem je komunikace. A to neustálá, nápaditá a někdy až na hranici absurdity.
I když se zprvu oba trochu styděli, dnes praktikují i erotické hrátky po telefonu a oba říkají, že je to baví a užívají si to.
Naštěstí už nemusíme spoléhat na poštovní holuby. To by sice mohlo vztahu dodat novou rovinu a romantický šarm, ale moderní technologie jsou přeci jen daleko spolehlivějším, rychlejším a preciznějším pomocníkem. Od upřímných textových zpráv až po videohovory, které někdy zamrznou v těch nejnelichotivějších a nejméně chtěných okamžicích. Na tom všem se shodli i všichni naši „aktéři“.
Příběh první: Pavel (2,5 roku vztah na dálku)
Pavel se se Soňou seznámil na dovolené. Tedy na jeho dovolené. Byl ve Státech a objevoval krásy tamějších přírodních parků, ale ještě více ho uchvátily křivky Soni, která si víkend užívala podobně. Soňa ale ve Státech měla dobře placenou práci a kontrakt na tři roky. Nicméně zalíbení bylo vzájemné, a tak se rozhodli zkusit vztah na dálku. Dva a půl roku už „dali“, posledních pár měsíců do léta je ještě před nimi.
„No, na začátku to bylo těžké, spíš proto, že jsme spolu strávili vlastně jen několik dní. Víkend, kdy jsme se poznali, a pak ještě dva týdny, co jsem v Americe byl. Pak jsem musel domů a Soňa musela zůstat. Byli jsme ve fázi totálního poblouznění. A věděli jsme, že poznávat se budeme na dálku. Od té doby jsem za ní několikrát byl, ona taky jednou za rok přijede do Čech a trávíme společně i letní dovolenou někde na půli cesty. A za ty roky jsme si už zvykli. Neomezujeme se, víme o sobě, co děláme a kde a s kým jsme, a každý den si voláme. I když ten časový posun je taky někdy těžký. Ale dali jsme to a teď už ji budu mít v létě u sebe. Žít budeme v Čechách,“ těší se Pavel, třiatřicetiletý manažer z Brna.
Při osobní zpovědi se svěřil, že i když se zprvu oba trochu styděli, dnes praktikují i erotické hrátky po telefonu a oba říkají, že je to baví a užívají si to. Stejně tak někdy vlny jejich vztahu občas rozvíří i žárlivost, ale podle Pavla je to žárlení zdravé. „Jasně, že mi vadí, že neznám nikoho z lidí, se kterými se stýká, takže občas vypěním. Ale věřím jí a myslím, že i ona mně. Já mám taky kamarádky, ale vím, že je Soňa brzy pozná.“
Co hraje Pavlovi do karet, je to, že on i jeho přítelkyně jsou oba Češi. Jak uvidíte v dalších příbězích, pokud je jeden cizinec, nemusí to být vždycky tak jednoduché.
Příběh druhý: Anna (rok vztahu na dálku, partner je cizinec)
Anna je profesionální nomádka a influencerka, tedy žena, pracující online odkudkoli na světě. I když se to zdá na první pohled jako práce snů, jsou s ní spojeny určité povinnosti. Třeba když jí někdo „zavolá“, kam má jet a kde bude zrovna natáčet své reelsy a videa, musí prostě jet. Nebo nemusí, ale přišla by tak o výhodnou spolupráci.
Jedinou nevýhodou je, že mu musím vysvětlovat, že moje 'služební cesta' není zástěrka pro schůzku s dalším pohledným influencerem.
A právě na jedné z těchto cest, kdy mapovala tuniské hotely, se seznámila s Julienem. V jejich vztahu vládne oboustranná žárlivost. „Při své práci nasbírám více leteckých kilometrů, než nalétá stěhovavý pták. Ale víte, co se říká: srdce, které je daleko, touží více. A já jsem se kromě toho naučila vážit si jídla, které není z letadla,“ směje se Anna.
Ale není jí vždycky do smíchu. Julien je muslim, a i když je „otevřený“ muslim, jejich vztah na dálku občas fakt drhne. „Není to jen o něm, on je super. Jasně, je to jiná kultura, ale to jsem vždycky věděla. I já jsem docela žárlivá a výbušná, a navíc Julda je strašnej fešák…,“ říká Anna. „Když někam letím, je to většinou na dva tři týdny, nejdéle na měsíc. Ale i tak. Nikdy nevíme, kdo koho kde potká, oba jsme víceméně ve styku s turisty, protože já testuji destinace a všechno spojené s turismem, a Julien pracuje v hotelu. Příležitostí k seznámení máme oba hodně. Ale teď jsme slavili roční výročí a dohodli se, že i když se hodně hádáme, stojí nám to za to. A půjdeme dál.“
Jako Tunisan má Julien poněkud omezené možnosti cestování. Navíc, přestože ještě nikdy letadlem neletěl, z létání má nepřekonatelnou hrůzu. „Julda je přesvědčen, že letadla jsou létající smrtelné pasti. Takže jsem to já, kdo sbírá věrnostní míle a vždycky místo domů do Prahy letí do Tunisu, abychom byli spolu. O změně uvažovat zatím nemůžu, protože práce mě zavede na exotická místa, a můj přítel vlastně mou kariéru podporuje a oceňuje. Jedinou nevýhodou je, že mu musím vysvětlovat, že moje 'služební cesta' není zástěrka pro schůzku s dalším pohledným influencerem.“
Máme se rádi, ale ani si moc nepíšeme – jen ráno, dvě tři zprávy přes den, abychom si ukázali, že na sebe myslíme, večer si zavoláme, ale taky ne denně. Shodli jsme se na tom, protože on není stíhač a nemá rád stíhačky, takže pohoda.
Hádky jsou podle Aničky často drsné a někdy spolu i několik dní nemluví. Zatím to vždycky zvládli, otázkou ale je, jak dlouho je tenhle emoční rollercoaster bude bavit.
Příběh třetí: Kristýna (10 měsíců vztahu na dálku, partner je cizinec)
I Kristýna se zakoukala do Tunisana, navíc o fous mladšího. Jejich vztah je také mladý, zatím naprosto ideální, protože oba jsou zamilovaní „samorosti“ a oběma to maximálně vyhovuje, jak říká Kristýna. Dokonce uvažují i o tom, že by se vzali. Háček tedy není ve vztahu na dálku, ale v tom, že ani po případném sňatku by se její přítel do Česka nedostal. Vztah na dálku by tak povýšili na manželství na dálku. České úřady totiž nedávají těmto manželstvím zelenou a přicestovat smí jen několik desítek lidí ročně.
„No, co můžeme dělat. Nic. A je i pravda, že nám vztah na dálku zatím úplně vyhovuje. Jezdím do Tunisu každých pět týdnů, práce mi to dovoluje. Sama si tak určuju, kdy se uvidíme, a to mi fakt sedí. Máme se rádi, ale ani si moc nepíšeme – jen ráno, dvě tři zprávy přes den, abychom si ukázali, že na sebe myslíme, večer si zavoláme, ale taky ne denně. Shodli jsme se na tom, protože ani Hany není stíhač a nemá rád stíhačky, takže pohoda.“
U Kristýny prý sex na dálku není potřeba, protože se vidí často a ani jednomu by to asi nesedlo. Nehádají se, nemají problémy, navíc když ona chce někam jít, Hany nežárlí a ani nemá zvídavé dotazy, zajímá ho jen to, aby Kristýnin kamarád jeho milou doprovodil domů a ona mu dala vědět, že je v pořádku. Tady je to značka ideál.
Protože je ale Kristýna realistka, ví, že se to může změnit. I kvůli věkovému rozdílu stojí nohama na zemi a užívá si zamilovanost. A jak to jde ruku v ruce se svatbou? Jak sama říká, nebrání se jí, protože by jim to oběma dalo jakousi jistotu a stabilitu. Inu, každému podle jeho gusta.
Lidský dotyk funguje i přes obrazovku
Vypadá to, že vztahy na dálku jsou pilotním projektem revoluce virtuální intimity – od pikantních textovek až po kreativní videohovory, které vyžadují režisérský střih. Vztahy na dálku vlastně nově definují umění svádění... Existuje ale nějaká oscarová kategorie za nejlepší výkon na virtuální sváděcí scéně? Neměli bychom podceňovat sílu lidského doteku, i když je to prostřednictvím pixelových obrazovek.
Podle psycholožky a psychoterapeutky Roni Beth Tower „mohou být vztahy na dálku stejně naplňující a pevné jako vztahy běžné. To, co pomáhá vztahům na dálku vzkvétat, není pouze vzdálenost, ale spíše postoje jednotlivců ke vztahu a jistota, kterou cítí ohledně potenciálu vztahu. V podstatě platí, že silné vztahy na dálku se vyznačují pozitivnějšími postoji a větším pocitem jistoty, i když jsou partneři od sebe fyzicky vzdálenější.“
Vztahy na dálku tedy sice vyžadují dvojnásobné úsilí, ale také špetku optimismu a kapku strategie. Pilíři takových vztahů se stávají komunikace, důvěra, snaha vyhnout se stereotypu a společná vize budoucnosti. Šli byste do toho?
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek