Přibývá dětí s vadou řeči. Na logopedii dochází i kojenci

Nejčastěji se jedná o nesprávnou artikulaci hlásek a opožďování vývoje řeči. Kdy je tedy nejvhodnější doba vyhledat klinického logopeda a s jakými konkrétními obtížemi se děti v různých věkových kategoriích potýkají? A co mohou udělat sami rodiče? Na to jsme se zeptali klinické logopedky Šárky Krátké Wagenknechtové.

Můžete nejprve zmínit, s jakými vadami řeči se u dětí nejčastěji setkáváte?

Nejčastěji u dětí terapeuticky stále ošetřujeme artikulaci. Prostých dyslalií (nesprávných artikulací hlásek), které byly ještě před 10 až 15 lety u dětských pacientů nejčastější, je nyní velmi málo. Porucha artikulace je v současnosti spíše symptomem nějaké složitější neurovývojové poruchy, a terapie je proto komplexní, neomezuje se pouze na vyvozování a nácvik správné artikulace. Dětí s neurovývojovými poruchami máme v naší ambulanci nyní nejvíce a věk dětí, které k nám poprvé přicházejí, se stále snižuje.

Rodiče malých dětí často řeší, že například ve dvou letech téměř nemluví. Kdy je podle vás nejvhodnější doba navštívit logopeda?

Návštěva logopeda je vhodná tehdy, když má rodič pochybnosti, že vývoj řeči u dítěte je jiný nebo zvláštní. A také doporučuji navštívit logopeda v případě, že dítě začne mluvit neplynule, zadrhávat, nebo je v řeči patrná nějaká výrazná náhlá změna, jako je regres ve vývoji. Jestliže se u dítěte projeví jeden z těchto příznaků, je důležité nečekat s návštěvou logopeda. A to platí i tehdy, když má dítě sluchovou vadu nebo je po operaci nosní mandle.

Reklama

Všeobecně doporučuji raději přijít k logopedovi dříve a alespoň zkonzultovat, zda je již čas zahájit logopedickou péči. Pokud zjistíme, že problém má hlubší kořeny, obvykle začínáme s dítětem terapeuticky zcela od základu a doporučujeme rodičům spolupráci s dalšími zdravotnickými specialisty. Péče o vývoj řeči je pak týmová práce. Děti jsou v logopedické péči nezřídka několik let.

Co by tedy mělo umět dvouleté dítě?

Dvouleté dítě samozřejmě už zvládá dobře kousat stravu a nemá obtíže s polykáním, nají se samo lžičkou. Kolem dvou let by dítě mělo zvládnout minimálně tvořit dvouslovná citoslovečná spojení, například „mimi hají“. V tomto věku posuzujeme hlavně porozumění, obsahovou stránku a vyjadřovací schopnost dítěte, jeho možnost vést dialog, komunikovat jednoduchým způsobem své potřeby.  

Obecně se velmi málo ví, že se logopedi zabývají také kojením a terapií kousání a polykání u nejmenších dětí z důvodu poruch příjmu potravy. Je to zejména tehdy, pokud vázne kojení, dítě má obtíže s kousáním nebo polykáním potravy, či je příliš vybíravé, a má tak velmi omezený jídelníček.

A jak je to u tříletého dítěte?

Jestliže dítě ve třech letech nemluví, na verbální úrovni přetrvávají jen zvuky nebo vlastní žargon, případně má velmi omezenou slovní zásobu, opět je vhodné navštívit logopeda. Stejně tak v případě, kdy je řeč dítěte nesrozumitelná. 

Můžeme se domnívat a zdůrazňuji, že to je opravdu jen domněnka, že na vývoj řeči mají vliv moderní digitální technologie. Smysly dětí jsou přehlceny podněty, které se rychle střídají, a mozek a jeho funkce se pravděpodobně vyvíjejí odlišným způsobem.

Od tří let je také dobré navštívit klinického logopeda, pokud je artikulační mechanismus vytvořen již zcela vadně, např. interdentální (mezizubní) sykavky, velární tvoření hl. R (tzv. „ráčkování“), aby posoudil, zda příčina tohoto výrazně nesprávného tvoření není např. celková hypotonie, zvětšená nosní mandle apod.

Mohla byste ještě popsat, čeho si všímat u čtyřletých a pětiletých dětí – tedy předškoláků?

U čtyřletých dětí by už řeč měla být srozumitelná i pro nezasvěceného posluchače. Dítě by mělo mluvit gramaticky správně, tvořit věty a souvětí se správným slovosledem a na této úrovni by také mělo všemu rozumět, mělo by zvládnout si zapamatovat říkanky a umět již vyslovovat správně hlásky především V, F, K, G, CH, H, Ď, Ť, Ň, L.

U pětiletých dětí je potřeba si všímat, zda začínají říkat správné kmitné R a postupně Ř. Také by rodiče měli sledovat, zda dítě nezaměňuje sykavky – například místo „slepička“ říká „slepiška“ atd.  Děti v logopedické péči máme většinou v péči i několik let.

Můžete zhodnotit, jak se podle vás vyvíjí nebo spíše zhoršuje mluva dětí za posledních třeba deset let?

Na toto téma nebyl v Česku uskutečněn relevantní výzkum. Vnímáme v tomto smyslu pouze různá subjektivní prohlášení. Jednoznačná odpověď tedy neexistuje. Můžeme se domnívat a zdůrazňuji, že to je opravdu jen domněnka, že na vývoj řeči mají v současné době vliv moderní digitální technologie, se kterými už se dnes děti setkají ve velmi útlém věku. Smysly dětí jsou přehlceny podněty z těchto technologií, které se rychle střídají, a mozek a jeho funkce se pravděpodobně vyvíjejí odlišným způsobem.

Dítě, které tráví několik hodin denně na mobilu, mívá potíže s vyzráváním smyslů a také se méně hýbe, tedy celkový rozvoj motoriky vázne.

S prudkým rozvojem medicíny máme běžně v populaci i děti, které se narodily předčasně, které by dříve vůbec neměly šanci na přežití, máme mnoho dětí z IVF apod., přičemž vývoj těchto dětí může být samozřejmě nerovnoměrný, nebo jinak odlišný. Máme také u všech diagnóz, nejen logopedických, mnohem sofistikovanější a propracovanější diagnostické materiály a metody než dříve. Tedy děti, které dříve nebyly nijak diagnostikovány, měly problémy např. v chování, v řeči a byly zkrátka nějak jiné než většinová populace, dnes už diagnózu mají a umíme jim pomoci. Proto se také může zdát, že všech různých problémů přibývá.

Mohou rodiče pomoci s rozvojem řeči a také s obohacením slovní zásoby, když jim budou pravidelně číst?

Domnívám se, že v útlém věku rodiče dětem ještě často čtou a pracují s knihou, ale s přibývajícím věkem zájem o klasické čtení knih klesá ve prospěch technologií. Za mě je společné čtení velmi důležité i z hlediska emočního vývoje dítěte.

Může to být rituál, kdy večer před spaním má dítě alespoň na chvilku maminku nebo tatínka jen pro sebe. U dětí s neurovývojovými poruchami, kde dětem nelze z důvodu potíží s porozuměním předčítat ani vyprávět, je třeba hledat jiné formy kontaktu rodiče a dítěte před usnutím.

Měla byste ještě další tipy pro rodiče, jak mohou svým dětem přirozeně pomoci s rozvojem řeči, a na co se v dnešní době často zapomíná?

Doba je rychlá, všichni hodně pracujeme, ale právě třeba na to každodenní přečtení příběhu, pohádky, nebo jinou společnou činnost je dobré si udělat čas, a to nejen z důvodu rozvoje řeči. Doporučuji, aby děti měly možnost od útlého věku se opravdu přirozeně hýbat, nejlépe v přírodě, překonávat překážky v terénu, chodit po nerovnostech, balancovat, tvořit rukama.

Jako kliničtí logopedi nejsme schopni odstranit příčinu koktavosti, ale pomocí terapeutických technik můžeme navodit plynulejší řeč, což zvyšuje komfort pacienta i jeho posluchačů.

Byla bych ráda, aby rodiče co nejdéle odkládali zapojení technologií do života dítěte, zejména z důvodu vývoje řeči, ale i kvůli vývoji očních pohybů, sluchového vnímání a dalších funkcí, které jsou vzájemně propojené. Dítě, které tráví několik hodin denně na mobilu, mívá potíže s vyzráváním smyslů a také se méně hýbe, tedy celkový rozvoj motoriky vázne. Dobře dostupné je i množství ucelených programů, které mohou děti v předškolním věku absolvovat, například formou kroužků, jež dobře připraví na školu a rozvíjí schopnosti důležité pro zdárný počátek výuky čtení a prevenci specifických vývojových poruch učení.

Podle čeho vybírat logopeda? Protože jak se říká, není logoped jako logoped.

Situace v logopedii se pro rodiče stala velmi nepřehlednou, protože zákonem byla stanovena nová pozice „školský logoped“. Hlavní úlohou školského logopeda je přizpůsobit podmínky pro vzdělávání dětí s těžšími poruchami řeči ve škole, kterou navštěvují, a stanovovat a provádět vhodná podpůrná opatření. Naopak úlohou klinického logopeda je především prevence, diagnostika a provádění individualizované terapie.

Je pravda, že kluci se většinou rozmluví později než dívky?

Výzkumy prováděné již od 90. let ukazují, že vyzrávání centrálního nervového systému (CNS) probíhá u dívek od narození poněkud rychleji. Tyto studie rovněž poukazují na to, že uspořádání ženského mozku, včetně propojení mezi hemisférami, se liší od mužského.

Výsledky výzkumů zaměřené na výskyt neurovývojových poruch také naznačují, že chlapci mohou být znevýhodněni. Ačkoliv to není vždy pravidlem, data obecně ukazují, že chlapci mohou začít mluvit o něco později.

Je možné důslednou léčbou – cvičením na logopedii odstranit různé řečové vady jako například koktání či ráčkování?

Tzv. „ráčkování“, tedy velární tvoření hlásky R, případně i Ř, je sice poměrně časté, ale korekce není vždy snadná. Čím déle dítě takto artikuluje, tím terapie bývá složitější. Koktavost je ovšem mnohem komplexnější diagnóza a její terapie je náročnější. Rozlišujeme vývojovou neplynulost, tzv. fyziologickou koktavost, kdy kolem třetího roku věku (u dětí s opožděným vývojem i později) dochází k jistému nesouladu mezi rychlým vývojem jazykových schopností a myšlením. U tohoto typu často dochází ke spontánní úpravě plynulosti během vývoje. Přesto ale i zde doporučuji alespoň jednorázovou návštěvu klinického logopeda.

U některých dětí může neplynulost přetrvávat nebo se může zhoršovat od těžko identifikovatelných až po velmi nápadné projevy, což může vést k tzv. fixované koktavosti. Tato forma koktavosti ovlivňuje nejen řeč, ale i psychiku pacienta. Jako kliničtí logopedi nejsme schopni odstranit příčinu koktavosti, ale pomocí terapeutických technik můžeme navodit plynulejší řeč, což zvyšuje komfort pacienta i jeho posluchačů. Tato práce je dlouhodobá, protože je nutné se v terapii věnovat nejen příznakům v řeči, ale i souvisejícím psychickým aspektům.

Co dělat v případě, že dítě odmítá spolupracovat?

Nespolupráce dítěte může mít různé příčiny. Příkladem je nízký věk dítěte, neschopnost regulace chování, symptomatologie neurovývojové poruchy, pocit ohrožení apod. Klinický logoped by měl umět rozklíčovat příčinu nespolupráce dítěte a vybudovat si s ním důvěrný vztah, aby se dítě cítilo bezpečně. Pak už je většinou vyhráno. Terapie by měla být pro děti zábavná, ale někdy je zkrátka potřeba i trochu drilu. Klinický logoped by měl odhadnout, jak dlouho může takový nácvik vést a kdy změnit činnost, aby upoutal pozornost dítěte. V tom je také velké mistrovství.

foto: Shutterstock, se svolením Šárky Krátké Wagenknechtové, zdroj: Autorský článek